Čerstvý noční vzduch mu udělá dobře, nebo si to Florian alespoň myslí. Nemá s sebou sako, což značí, že nemá ani cigarety. Kdoví proč ho to vyvede z míry. Chce si koupit krabičku, ale to už je taxi před budovou a Lori je dost unavený. Taky ho bolí zadek. Kdoví proč se tomu usměje.
„Perná noc, eh?“ zapřede řeč taxikář.
„To víte, mladý kluk ve velkém městě,“ uchechtne se Flo a zapne si bezpečnostní pás.
Tak mladý zase není, to Flo ví, ovšem rád před muži dělá malého a slabého. Lichotí mu, jak se pak můžou přetrhnout, aby se o něj postarali. Taxikářovi bude ovšem ke třicítce, což značí, že není o moc starší než Flo sám a z toho důvodu mu taxikář nepřijde ani sympatický ani atraktivní.
„A co vás přivádí, mladý pane? Studia?“
„Ne, vlastně pracuju v otcově firmě. Intern, víte,“ chlapecky se zasměje a jenom pro ten efekt si shrne delší pramínky světlých vlasů za ucho.
Taxikář si jej přeměří skrz vnitřní zpětné zrcátko. „Mladí lidi v tom dneska umí chodit. Všecky ty dnešní zábavy. Noční město vždycky lákalo k dobrodružstvím.“
„Babička vždycky říkala, že vylézt ven po setmění je hřích,“ Florian si náhle uvědomí, že s tím ubohým mužem skoro flirtuje.
„Kdepak, mladý pane,“ vyvede jej řidič z omylu, když zahne do ulice, v níž má apartmán mladý Florian. „Hřích by bylo, nevyužít všeho, co město nabízí.“
A v zásadě s ním Florian souhlasí. Zaplatí taxikáři a do svého bytu dojde zvláštně vzrušen, nabuzen něčí, co mu chybělo při sexu se šarmantním čtyřicátníkem. Něco mu v životě skutečně chybí, ale Flo ne a ne přijít na to, co to je. Zhroutí se do křesla na balkoně a chvíli pozoruje noční oblohu, než pohlédne dolů na město. Vzpomene si na to, co mu vyprávěla terapeutka. Zavře oči a ještě jednou si představí sám sebe v pozici druhého z chlapců. Síla, pot, vztek, determinace, schopnost i fyzické a psychické předpoklady pro fyzické násilí. Imponuje mu to? Děsí ho to? To se přece vzájemně nevylučuje. Možná by potřeboval důraznější vhled do jeho hlavy, ale na to by se musel ponořit zpět do všech vzpomínek, které by raději nechal spát. Nevěděl, jestli byla chyba za psycholožkou jít, nebo dobře udělal, ale věděl, že otevřel dveře, které držel zavřené až příliš dlouho. Žádné trauma z dětství samo nezmizí bez následků, o tom Lori něco málo věděl.
Možná je mu tenhle byt velký, pomyslí si, když pohlédne dozadu do prostorné obývací místnosti. Možná by měl dát na radu Jacoba a přece jenom si najít spolubydlícího. Tahle samota není dobrá pro jeho pleť, možná to byl fakt. Přece jenom je ve věku, kdy se většina lidí poohlíží po příteli. Dokonce i Helu začíná unavovat neustálé flirtování a zcela vážně začíná hledat otce svého budoucího dítěte, čemuž se Lori upřímně teď, v tichu vlastního apartmá, mohl konečně zasmát. Bože, takový kýč. Napravená nymfomanka hledá trvalý vztah, zn. Volný. Rozesměje se podruhé, ovšem hlasitěji. Zvedne se a vydá se do kuchyně, dnešní večer by bylo moudré zakončit něčím klasickým. V ledničce najde olivy, v mrazáku italskou zmrzlinu a v poličce čerstvé pečivo, načež pokrčí rameny, za dob studií na univerzitě už kombinoval horší věci. Jednou se svým spolubydlícím, který byl shodou okolností student umění, takže byl taky gay, nejedli celý týden nic jiného než krekry se šunkou. Od té doby se mu zvedá žaludek, jenom co pohlédne na krekry.
Když se vrátí na terasu, zaznamená, že se změnil vítr. Je třeba upravit plachty, zasměje se pro sebe tiše, svlékne se do naha a zůstane chvíli stát na místě. Kdoví proč mu nahota nad velkoměstem dává na pocitu síly a, proč to nepřiznat, nadřazenosti. Chvíli se nad tím pocitem zamyslí a hledá ve své paměti, kde se takový pocit mohl vzít. Je to trauma vůči otci? Vůči mládí na střední škole? Nebo je to jeho vlastní povaha, která vykrystalizovala z neustálého protěžování, kterého se mu dostává celý život…? A to zdaleka ne jenom ze strany otce.
Vrátí se do bytu a prohlédne si nový svetr, který mu vybrala Helena. Světle růžový s bílým lemem. Zvláštně mu sedí k pleti, což je zvláštní, má tmavě zelené oči – je spíš typ na šedé svetříky, fialové doplňky, švestkový make-up. Zná typ své pleti, ví, co mu sluší a ví, jak je atraktivní. Jednou mu jedna z těch tlustých univerzitních holek, co studujou literaturu a jazyk, co jsou sarkastické a dělají, že takové běžné věci, jako je krása, je prostě neberou, řekla, že on je ten typ chlapa, který není ničí typ, ale všichni se do něho zamilovávají.
Lori zvedne hlavu a prohlédne se ve skleněných dveřích, které vedou na terasu. Je v něm něco… něco. Něco, co se těžko popisuje. Marně se snaží si vzpomenout, jestli to v něm bylo, i když chodil na střední. A pokud ano, jak je možné, že to všichni ti, kdo ho šikanovali, přehlíželi nebo neviděli nebo nechtěli vidět nebo nedokázali vidět. Protože pokud si Florian pamatuje správně, nikdy mu nikdo na pomoc nepřišel – naprostou většinu času byl odkázán sám na sebe a na protekci svého otce.
Otec.
To je taky téma na několik týdnů. Terapeutka, jejíž jméno není nikterak důležité, mu však může pomoci alespoň v tomhle. Dnes mu přeci jenom dala velmi zajímavou perspektivu, ačkoli jí oční stíny neladily s duhovkami a vínová rozhodně není barva pro její typ pleti. Nikdy ho nenapadlo podívat se na celou situaci, která podle něj formuje celý jeho život, úplně z jiného úhlu pohledu. A co třeba otcův pohled? Na svého syna? Florian si prokřupe krk na obě strany, načež přece jenom zmizí v koupelně. Potřebuje ze sebe smýt pocit sexu, který v něm přetrvává. Jakkoliv se na to ještě před chvílí necítil, nestihne si ani našamponovat vlasy, a už se jeho úd nalévá krví. Nechá svou představivost brouzdat mezi Helenou, Jacobem, svým dnešním milencem, taxikářem, ale hlavně, hlavně se soustředí na mladíka, který pro jeho studentské roky znamenal peklo stejně jako ráj. Uchopí se do dlaně spíš mimoděčně a ukájí se rychle, prudce, zbytečně intenzivně. Orgasmus je napůl bolestivý, napůl přesladce slastný. Zakloní hlavu a táhle zasténá, nahlas a dovádivě, nehledě na fakt, že sousedi v okolních bytech nejspíš dávno spí.
Opře se o zeď sprchového koutu a chvíli hledí do stropu.
Jo.
Něco mu chybí.
Komentáře
Okomentovat