I z toho důvodu se rozhodl zavolat Heleně, aby se s ním sešla na rohu hlavní a dvanácté. Když už trávit čas, tak nakupováním, to jeho myšlenky vždycky odvede tím správným směrem. Prosluněné odpoledne mu stojí v zádech, když si nanáší BB krém na čelo a nos a trošku maskary na horní řadu řas. Použije i jednu z těch drahých unisex vůní, kterými jej zásobuje matka a musí uznat, když se přeměří v zrcadle, že vypadá dobře. Když se rozhoduje, jestli si vzít modrou nebo růžovou košili, napadne ho, že by mohl jít za rebela a obléknout si pouze tričko s potiskem. Vzhledem k teplému dni se rozhodne pro bílé a kalhoty vymění za úzké černé džíny. Když pohlédne do zrcadla, je rázem o pět let mladší. Skoro jako by byl zpátky na univerzitě. Prohrábne si vlasy, aby jim dodal na vzhledu nedbalé elegance, a vezme si jen to, co nutně potřebuje, než vypadne z bytu.
Občas má pocit, že je jeho život něčím neúplný. Že je něco, co jej zkrátka míjí, co mu chybí, co ho dělá neúplným. Vždycky si myslel, že je to jenom ten vnucený pocit, který měl celé dětství, že být gay znamená, že není dost dobrý pro společnost, protože to znamená, že nemůže mít ženu a nemůže mít děti. Tento pocit ale zmizel – může si najít partnera a dítě adoptovat, pokud by po něm tolik toužil. Avšak ani partner a ani dítě mu v jeho mladém životě nechybí. Má přátele, má svou volnost, má perfektní práci, má nádherný byt. Dostal se v životě dost daleko na to, jak mladý je. Pravda, vděčí za to v prvé řadě svému otci, ale i tak. Je sám se sebou spokojený. Jenom občas jako by za ním existoval duch nebo je to jenom jeho stín, který mu našeptává z děsuplné blízkosti, že něco přece jenom není tak, jak by to mělo být. Něco není v pořádku. Něco není úplné. Něco není tak v pořádku, jak se Florian tváří, že je. Ale čím víc se na to soustředí, tím složitější je na to zaostřit. Je to jako být krátkozraký a snažit se zaměřit na hvězdu na nebi bez brýlí; když se podíváte přímo na ni, hvězda zmizí. Avšak když pohlédneme těsně vedle, hvězda září tak jasně jako světluška v maliní za svatojánské noci.
„Helo!“ zavolá z dálky sotva deseti metrů, když spatří na rohu svou drahou kamarádku s pěti dalšími děvčaty.
„Lori, miláčku, ahoj! Jak ses měl? Byl jsi u té terapeutky? Musíš mi všechno vyprávět, broučku. Innie a Sofii znáš, ovšem, drahý, Gertrudu jsi viděl na tom dobročinném večírku před týdnem a tohle jsou moje kolegyně, Daniela a Eva,“ brebentí jeho přítelkyně ze studií.
„Dobré odpoledne, dámy, jsem rád, že jste se přidaly, čím víc lidí, tím víc zábavy,“ zasměje se Florián a afektovaně políbí všechny dívky na tvář.
Je rád ve společnosti žen, mohou řešit módu, make-up, celebrity, drby, všechno, co mu pomáhá se odreagovat. Gertruda hned nadhodí, že by potřebovala manikúru, to si samozřejmě nenechá ujít žádná z třicátnic a ani Florián. Jedno velmi dobré studio je hned tady v ulici, připomene Innie, a Daniela jí hned přizvukuje, že tam pracuje velmi roztomilý chlapec, na což zase zareaguje Florián. Dámy se rozkošně chichotají a jedna přes druhou začnou mluvit o tom, kdo všechno v práci je určitě gay a koho by měl Florian přijít omrknout do účtárny. Florian jim to nebere, je to druh zábavy bílých žen mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, přičemž na tom neshledává nic, co by mu vadilo.
Stráví příjemné odpoledne, načež to protáhnou i na večer a noc, kdy řádí v jednom z těch lepších klubů. Když si okolo jedenácti večer bere Florian taxi, aby jej i jeho doprovod, šarmantního čtyřicátníka, dopravilo do bytu onoho staršího muže, který očividně má s Florianem své plány, ten stín nebo snad anděl strážný na jeho rameni mu opět pošeptá, že mu něco chybí. Odmítne se tímto zabývat a raději nechá staršího muže, aby jej zbavil bot i kalhot a povalil na postel. Florian se za uspěchaných vášnivých polibků nechá zbavit i boxerek, aby byl následně přetočen na bříško a políben na šíji, aniž by si to vyčítal – mladý je jenom jednou -, pročež se nadzvedl v bicích a postavil se na všechny čtyři, aby měl jeho dnešní milenec lepší výhled a také lepší přístup.
„Ty sám, nebo můžu já?“ zeptá se muž, jehož jméno si Flo ani nesnažil vybavit, drže v ruce lahvičku lubrikantu.
„Můžeš ty, jestli chceš,“ zavrní povolně Florian a horní polovina jeho těla klesne do měkkých přikrývek.
Muž se nezdržuje přesvědčováním, zda si je mladý muž jist či ne, potře lubrikantem dva ze svých prstů na pravé ruce a ne zrovna opatrně jej roztáhne. Flo si nestěžuje, naopak vyjde nenechavým prstům vstříc s vervou a razancí mu vlastním. Když si muž navlékne kondom, Flo znovu dostane pocit, že ho něco zneklidňuje. Působí to na něj, je to poměrně silné a hutné, ale nemá to žádnou konkrétní podobu. Je to jako předtucha, ale jiné. Nenechává to mrazení v zádech ani zvláštní svrbění za krkem, tohle je spíš pocit, jako by něco zapomněl, ale nedokázal si vzpomenout, co to bylo, a přitom si být jistý, že nebylo co zapomenout, co chybět, co postrádat, co nemít, co…
Sex je vlídný avšak nudný, jako by se odehrával na posteli za zdí, jako by naběhlý jistě šestnácticentimetrový úd narážel do stěn konečníku někoho jiného. Nedokázal se tomu omamnému pocitu poddat tak jako vždycky a zároveň nedokázal pochopit proč; podle něj důvod jeho nepokoje nebyl ani reálný ani realistický ani odůvodněný. Přijde mu to nefér, nesoustředit se na sex, který by jinak jistě hodnotil jako kladný, určitě by to byla sedmička, možná dokonce osmička z deseti. Když muž dosáhne orgasmu, pokusí se nahmatat Florianovu erekci, aby mu k vrcholu dopomohl, ovšem Flo se rozhodne, že distrakce bylo pro dnešek dost. Vstane z postele a začne hledat své věci, načež mu muž bez optání zavolá taxi. Florian se oblékne a před odchodem se na muže usměje, načež mu popřeje příjemný zbytek noci.
Komentáře
Okomentovat