Dekorum

"Zacku."

"Hmm?"

"Nedělej na mě ´hmm´," řekl Sephiroth s náznakem netrpělivosti v hlase. Tohle byla jedna z věcí, které ho dráždily, i když o tom málokdo věděl - hlavně proto, že málokdo měl odvahu s ním takto mluvit.

"He?"

"Tohle není o moc lepší."

"Jaké je vaše přání, vaše Sexyčenstvo?"

Sephiroth na něho vrhl tak zlověstný pohled, na jaký se v případě svého zástupce zmohl - což, upřímně řečeno, nebylo nic moc. Měl Zacka příliš rád na to, aby se na něho mohl opravdu rozzlobit. A kromě toho už byl Zack na "Sephirothův vražedný pohled" dávno zvyklý, protože mu byl podrobován každou chvíli. Čtyři zbývající Vojáci 1. třídy, kteří seděli v jedoucím vojenském transportéru, nebyli dost blízko, aby slyšeli, co si jejich nadřízení důstojníci šeptají, ale dva z nich zachytili Sephirothův pohled. První poděkoval Gaii, že není velitel Fair, a druhý si vzpomněl na plyšového moogla, kterého schovával pod postelí. A to Sephiroth ani nebyl opravdu naštvaný.

Důvodem jeho podráždění vlastně bylo to, že se tam nacházeli další vojáci. Ale Zack nepotřeboval, aby mu to připomínal.

"Co? Vždyť mě nemůžou slyšet. Poslouchejte. Sephiroth má černé prádlo. A já mám v plánu ho z něho strhnout."

Nikdo se ani neohlédl.

"Svými zuby. Sephiroth se rád mazlí," pokračoval Zack nebojácně. "Mazlík jeden."

"Zackary."

"Myšáček - plyšáček."

"Veliteli."

"Sephínek - mufínek."

"Já tě uškrtím."

"Ale vždyť je to legrace! Větší legrace než psát hlášení, každopádně," řekl Zack zachmuřeně a ukázal bradou na tiskopisy, které spolu se Sephirothem vyplňovali. "Víš, normální lidi počkají, až je akce kompletně dokončená, než začnou s papírováním."

"No tak nejsem normální."

Sephiroth to řekl bez emocí, ale Zack se trochu zamračil a přisunul se k němu blíž, přestože už seděli těsně vedle sebe. Všichni u ShinRa věděli, že Sephiroth není stejný jako ostatní Vojáci, ale Zack se podobnými poznámkami vždycky cítil dotčený, obzvlášť když je Sephiroth nebo kdokoli jiný pronesli v negativním tónu.

"Jsi výjimečný, to je všechno. A vůbec, být normální je pitomé."

Sephiroth si dovolil nepatrný úsměv. Zack nebyl bůhvíjak poetický, ale vždycky uměl vyjádřit přesně to, co bylo třeba... na rozdíl od samotného Sephirotha, který měl často problémy rozpoznat méně očividné emoce.

"Efektivně využíváme čas. Nebo bys raději teď seděl a nic nedělal za cenu toho, že budeme mít méně času doma?"

"Ale když mně papírování nejde. Myslíš, že je to dost podrobné?"

Sephiroth se naklonil blíž, aby si mohl přečíst dva řádky, které zatím Zack načmáral. "´V Klidu došlo k menším nepokojům. Což je docela ironické, když se nad tím člověk zamyslí.´ Obávám se, že tohle stačit nebude."

"Tvoje zpráva obsahuje všechny detaily až po barvu ponožek povstalců!" postěžoval si Zack nasupeně. "Proč ShinRa potřebuje zprávy od dvou důstojníků?"

"Aby se vyloučilo zkreslení vzniklé výpadkem paměti nebo předpojatostí."

"Ale ty si pamatuješ úplně všechno a nenadržuješ nikomu kromě..."

"Dobře, dobře," řekl Sephiroth. "Asi tentokrát zadám vypracování druhé zprávy Hopkinsovi."

"Jsi miláček."

"Takže teď se snad dostaneme k tomu, o čem jsem s tebou chtěl mluvit." Sephiroth se podíval na hodinky. "Jestli nám vyjde čas."

"Tak jo. Mám průšvih?"

"Ne. Zacku, ty víš, co se od Vojáka čeká."

"Poslušnost, oddanost," zkusil Zack, "schopnost nenechat se zabít?"

"Ano, ale taky určitý způsob chování, obzvlášť u Vojáků 1. třídy. U mě, například."

"Jo, že každého vyděsíš k smrti."

"Ale ne úmyslně," řekl Sephiroth a po chvilce dodal:"No, aspoň ne vždycky."

"Chceš, abych byl hrozivější? To nevím, jestli bych uměl."

To byla pravda. Jakkoli byl Zack Fair nelítostný válečník, strach dokázal vzbudit pouze v srdcích nepřátel. Jeho úsměv byl zářivý, nikoli mrazivý, a zatímco Sephiroth byl většinu času tajuplný samotář, Zack se přátelil s každým. Mimo bojiště byl milý a hravý, duševně mnohem mladší, než by odpovídalo jeho věku dvaceti let.

"Možná že já nejsem nejlepší příklad. Podívej se na chování ostatních Prváků. Dokážeš kteréhokoli z nich odzbrojit, ale oni jsou ve službě i mimo službu stejně vážní. Tvoje dva způsoby chování jsou na druhou stranu poněkud -"

"Schizofrenní?"

"Měl jsem v úmyslu říct protikladné."

"Chceš, abych se změnil?"

Sephiroth se odvrátil a zamračil. Vypadal ztrápeně a měl zaťaté pěsti a Zack uměl dobře odhadovat lidské nálady.

"Tohle není z tvé hlavy, že ne?"

"Z Rufusovy." Generál převrátil oči, což dělával velmi zřídka, vlastně jen když ho někdo hodně rozdráždil. "Tvrdí, že dostává stížnosti na ´dětinské chování velitele Faira, které podkopává autoritu a prestiž programu Voják.´"

"Vsadím se, že to byl Donelly."

"Taky si myslím. Pořád ještě nemůže překousnout tvoje poslední povýšení. Mám v úmyslu si s ním promluvit o tom, že takové věci se nemají vynášet z jednotky ven."

Zack se ušklíbl. "Ale nezůstávej s ním dlouho o samotě. Povýšení není jediná věc, kvůli které na mě žárlí."

"Budu to mít na paměti."

"Takže se nemusím měnit?"

"Nebylo by od věci, kdybys v přítomnosti ostatních důstojníků aspoň trochu zachovával dekórum," řekl Sephiroth, když transportér začal brzdit na dvoře kasáren společnosti ShinRa. "Koneckonců, tvoje chování se odráží i na těch, s nimiž se úzce stýkáš."

"Pche, tvoje reputace je přece neotřesitelná."

"Ale já nejsem jediný," řekl Sephiroth významně.

"O tom nikdo neví." Zack bezděčně ztišil hlas.

"Nikdo nezná pravou povahu onoho vztahu, to je pravda, ale taky nikdo nepochybuje o jeho existenci."

"Tak dobře, mohl bych zkusit... být klidnější," řekl Zack, třebaže jeho hlas zněl nejistě.

Hned poté, co Zack učinil toto poněkud neurčité prohlášení, vozidlo zastavilo. Zack vyskočil a s rozradostněným výrazem, který Sephirotha znepokojil, se vrhl ke dveřím a byl pryč. Ostatní Vojáci uctivě čekali, až vystoupí Sephiroth, který se zastavil u otevřených dveří a otočil se k řidiči.

"Příjezd v patnáct nula nula, pane, přesně podle plánu."

"Proč jste zaparkoval tady?"

"Pane, velitel Fair mě ještě před odjezdem požádal, abych ho dovezl co nejblíže k hlavnímu nádvoří. Je s tím nějaký problém, pane?"

"Ne. Pokračujte."

Sephiroth vystoupil na důvěrně známou půdu kasáren ShinRa a krátkým kývnutím hlavou odpověděl na zasalutování důstojníků, kteří tam stáli. Díky svému vynikajícímu zraku snadno zaregistroval Zacka, jak běží k venkovnímu prostoru obklopenému ze všech stran čtyřmi nejdůležitějšími budovami velitelství ShinRa. Touto denní dobou byl obvykle plný kadetů, kteří se zde procházeli a povídali si o přestávkách mezi vyučovacími hodinami.

Jistěže... patnáct nula nula. Kadetům z druhého ročníku právě skončila hodina taktiky, což znamená -

Sephiroth přidal do kroku; dokázal kráčet stejně rychle, jako jiní běhali. Neutíkal - to by lidi kolem mohlo vyplašit - a tak věděl, že nebude schopen zasáhnout včas.

Na široké travnaté ploše stál kadet s plavými naježenými vlasy, zabraný do hovoru se dvěma spolužáky. Stejně jako oko při prohlížení scenérie vždycky nejprve utkví na objektu červené barvy, nemůže si v moři stojících lidí nevšimnout osoby, která se nejvyšší možnou rychlostí blíží jeho směrem. Kdyby tento kadet nepoznal onu osobu nebo by ji vyhodnotil jako nebezpečného vetřelce, přiměl by ho výcvik zaujmout bojový postoj a stanovit si taktiku následujícího souboje. On však okamžitě rozpoznal velitele Faira, se kterým se prostě nedalo dělat vůbec nic.

Kadeti Lindley a Chang měli stejně krátkou dobu na odhad situace a odpovídající reakci. Naštěstí znali postup při této situaci podobně, jako znali postup při požáru nebo leteckém bombardování. V případě Útoku Zackem platil jediný způsob obrany - dostat se co nejrychleji co nejdále od kadeta Strifa, což oba bezodkladně provedli. Kadet Strife udělal jedinou věc, kterou udělat mohl. Pustil všechno, co měl v rukou, zapřel se nohama pevně do země a připravil se na nevyhnutelné.

"Cloude! Cloude Cloude Cloude Cloude CLOUDE!"

"Ach Gaio!" zašeptal Cloud.

"Ach Gaio!" zasténal Sephiroth.

Cloud Strife instinktivně zavřel oči, když ho prudký náraz srazil na záda do milosrdně měkké trávy. Velitel Fair, vážený zástupce nejvyššího velitele armády, ho radostně drtil v objetí a výskal jako malé dítě, které se právě dozvědělo, že po večerníčku nemusí jít spát.

"Ahoj, Zacku," vypravil ze sebe Cloud, jakmile se mu podařilo dostat trochu vzduchu do plic.

"Vrabčáku! Stýskalo se ti po mně? Určitě ne tak moc, jako se stýskalo mně po tobě! Ale vážně, stýskalo se ti?"

"Ještě před deseti vteřinami jo." Ale Cloud už se usmíval. Dal Zackovi ještě chvilku, než se začal vrtět ve snaze dostat se z jeho sevření.

S ohledem na přítomné Vojáky 1. třídy, kteří pobaveně nebo popuzeně přihlíželi, nasadil Sephiroth přísný výraz, když se blížil ke scéně, která upoutala pozornost všech. (Nic červeného v bezprostřední blízkosti, ačkoliv tváře kadeta Strifa byly poněkud zardělé.) I když bylo poněkud obtížné zachovat vážnou tvář při pohledu na onen absurdní výjev. Kadeti Lindley a Chang stáli stranou v pozoru a salutovali nadřízenému důstojníkovi, který ležel roztažený na jednom z jejich spolužáků.

Jakmile se Sephiroth přiblížil ke zdroji tohoto pobavení, otočili se kadeti k němu a opět zasalutovali, oba s nervózním výrazem ve tváři.

"Pohov. Veliteli, musím vás požádat, abyste přestal na veřejnosti přepadat kadety."

"Přepadám jen jednoho, pane. Myslíte, že ostatní žárlí?"

"Nemyslím, ale třeba byste se jich mohl zeptat osobně." Sephiroth se ohlédl na kadeta Lindleyho, který vyděšeně vypískl.

"Zacku," ozval se Cloud tiše.

Zack se zvedl na kolena, ale nyní si tiskl Clouda k hrudi jako milovanou panenku. Cloud byl od přírody velmi zdrženlivý, ale věděl, jak Zack rád bezprostředně projevuje svoje city, a naučil se zvládat výjevy jako tento... jen kdyby na ně všichni tak nezírali. Cloud byl menší a lehčí než většina ostatních kadetů, pravda, ale také se dostal do čela třídy pouze vlastním přičiněním a nechtěl, aby si někdo myslel, že mu v tom pomohla Zackova náklonnost. A Zack to většinou chápal a respektoval - s výjimkou případů, kdy ho přemohla radost a nadšení.

"Je to jen tvoje vina, že jsi tak tulitelný," řekl Zack vesele. "Tuli tuli!"

"Zaaackuuu..."

"Co? Aha, tihle tady. Na co koukáte? Proč si nás zrovna nevyfotíte, co?"

Cloud, stále ukrytý v Zackově objetí, uslyšel nezaměnitelné cvaknutí nejméně dvou fotoaparátů. Zasténal, opřel se čelem o Zackovo rameno a zavřel oči. Sephiroth nerad vyvolával dojem, že jeho zástupce potřebuje usměrnit, obzvlášť když byl mimo službu, ale bylo mu líto mladé oběti.

"Veliteli, pusťte toho chlapce. Nemůžu vám dovolit, abyste děsil moje budoucí Vojáky, i kdyby náhodou byli... jak jste to říkal?"

"Tulitelní!" Zack vyskočil a vytáhl Clouda s sebou. Na okamžik si ho přitiskl k boku, ale pak se spokojil s tím, že mu položil paži volně kolem ramenou.

"Kadet Strife, správně?"

"Ano, generále."

Cloud se narovnal tak rychle, až mu Zackova paže sklouzla z ramene, a perfektně Sephirothovi zasalutoval. Zdálo se, že je nervózní, ale statečně oplácel generálův pohled.

"Dobrá forma, kadete. Zacku, myslím, že by ses od tohoto mladíka mohl přiučit něco o dekóru."

Několik Vojáků 1. a 2. třídy se buď zasmálo, nebo zamručením vyjádřilo soucit se Zackem, který se na okamžik zatvářil zkroušeně, než opět zvítězil jeho dobrosrdečný úsměv.

"Hele, Vrabčáku, slyšel jsi to?"

"Děkuji, generále," řekl Cloud tiše a sklopil oči.

"Myslím, že velitel už dokončil své divadlo," obrátil se Sephiroth k houfu přihlížejících. "Kadeti, vraťte se do učeben. Vojáci, máte dovoleno uložit cvičení navíc každému, koho tady přistihnete lelkovat."

Kadeti se bleskurychle rozprchli a snažili se při tom vyhýbat hlavně Vojákům 3. třídy, pro které byla možnost trestat níže postavené stále novým a lákavým privilegiem. Cloud se pokusil vytratit spolu s nimi, ale Zack očividně považoval rozchod čumilů za znamení, že se může vrátit k předchozímu objímání, a sevřel Clouda v náručí tak silně, aby ho mohl zvednout ze země.

"Mám ti toho tolik co říct!"

"Zacku, Strife se potřebuje vrátit k výuce a myslím, že ty máš vypracovat hlášení."

"Hej! Říkal jsi, že Hopkins -"

"Hopkins nemá ve zvyku přivádět kadety před jejich spolužáky do rozpaků."

"Pane, ehm, to je... to je v pořádku, mně to opravdu nevadí," řekl Cloud s velkými obtížemi a s pohledem pevně upřeným na své boty.

Kadet ochotný s ním otevřeně mluvit (za předpokladu, že to bude s patřičnou úctou, samozřejmě) měl pro Sephirotha mnohem větší cenu než zkrocený, ale trucující Zack. Generál se chladně usmál.

"Dobře, žádné hlášení."

Zack se celý rozzářil a prohrábl Cloudovi jemné rozježené vlasy.

"A teď už nech kadeta vrátit se do učebny."

"Aaale, vždyť nemusí, že ne? Má teď hodinu používání materie a v tom on je lepší než já. Můžu ho omluvit, ne?"

"Zacku," zašeptal Cloud naléhavě, "opravdu musím jít."

"Veliteli." Do Sephirothova hlasu, ačkoli stále klidného a nenuceného, se vrátil náznak dřívější přísnosti.

"Ano, pane." Zack zvedl knihy, pro které se Cloud shýbal, a podal mu je. "Uvidíme se večer, Vrabčáku."

Cloud se znovu začervenal, chvatně přelétl pohledem z jednoho důstojníka ke druhému a zasalutoval Sephirothovi. "Dobře. Generále."

"Můžete jít, kadete. Jestli přijdete pozdě, řekněte instruktoru Zaneovi, že jsem vás omluvil."

"Děkuji, pane."

"Víš, veliteli," začal Sephiroth, když Cloud odběhl, "s tím, jak se k němu chováš, bych se nedivil, kdyby se s ním jeho spolužáci přestali bavit. Měl by sis dávat pozor, jinak může snadno vzniknout dojem, že je Strife tvůj mazánek."

Zack pokrčil rameny. "Angeal mě taky chránil. Tohle přece není zas tak jiné, ne? S tím rozdílem, že on nebyl moc mazlivý typ."

"Angeal tě chránil, protože jsem často vyhrožoval, že tě zabiju."

"Pche, stejně bys to nikdy neudělal."

"Ujišťuji tě, že jsem toho naprosto schopen."

Zack se škádlivě usmál. "Myšáček - plyšáček."

Věrný svému slovu se Zack Fair později oné noci skutečně nacházel v generálově posteli pokryté černým hedvábím a držel v zubech černé spodky. Sephiroth klečící nad ním se pokoušel získat onen kus oděvu zpět a přitom se snažil - s malým úspěchem - vypadat přísně a odměřeně.

"Přál bych si, abys to nedělal. Připadá mi to -"

"Neodolatelné?" zamumlal Zack s ústy plnými tkaniny.

"Znepokojivé. Proč jsi tak posedlý mým prádlem?"

"Žárlím na něj. Hej!"

Sephirothovi se podařilo mu spodky vytrhnout a odhodit stranou, ale protože je okamžitě nahradil vlastním jazykem, zadusil hned v zárodku všechny Zackovy případné stížnosti.

"Sephe?" zeptal se Zack o pár minut později. "Opravdu si myslíš, že Cloudovi ubližuju?"

"Až na to, že ho občas trochu ztrapníš, bych řekl, že ne. Jeho výsledky a schopnosti mluví samy za sebe a tím ho podle mě zbavují veškerého podezření z tvého nadržování. Samozřejmě by to měl snazší s ostatními kadety a důstojníky, kdybys mu svoji náklonnost projevoval poněkud diskrétněji."

"Prostě nejsem tak dobrý v přetvařování jako někteří lidé."

Od vstupních dveří se ozval zvuk magnetické karty projíždějící čtečkou zámku následovaný rychlými lehkými kroky.

"Konečně," povzdechl si Sephiroth. "Týden je příliš dlouhá doba."

Dveře do ložnice se otevřely a objevil se v nich Cloud, který se při pohledu na výjev před sebou celý rozzářil. Už byl bosý a cestou k posteli pokračoval ve svlékání - podle názoru ostatních dvou příliš pomalu.

"Jak to, že ti to trvalo tak dlouho?" vykřikl Zack, posadil se a natáhl k němu ruce.

"Kolem hlavního nádvoří se potulovali Turkové. Musel jsem jít oklikou, aby si mě nevšimli."

"Vidíš, Zacku, od Clouda by ses mohl o dekoru něco přiučit." Sephiroth upřeně sledoval svlékajícího se Clouda a cítil se naprosto unesen pohledem na krásné tělo a úsměv, který stále zůstával poněkud plachý. "Pokud nebudeš do tří vteřin na téhle posteli, skočím na tebe rovnou tam, kde stojíš."

"Aha, tak takhle vypadá to tvoje dekórum," zasmál se Zack.

Rozpačitý, ale i rozradostněný dychtivým pohledem dvou párů očí upřených na něho, se Cloud přibližoval k posteli tak pomalu, jak dokázal, a zahihňal se, když ho Sephiroth popadl a on se ocitl ze všech stran v obklíčení těl a paží. Jeho prsty blaženě přejely po důvěrně známe křivce Sephirothových zad, zatímco generál přitiskl tvář k jeho vlasům a spokojeně vydechl. Zack je oba objal a přejel jazykem po jemné lastuře Cloudova ucha.

"Už žádné mise, Sephe," řekl zadýchaně. "Další týden bez tohohle by mě zabil."

"Hej, a jak si myslíte, že jsem se cítil já?" zeptal se Cloud a stulil se na Sephirothově hrudi. "Vy dva jste aspoň měli jeden druhého."

"Mhm, ale není to to samé, jako když jsme spolu všichni tři. Mám pravdu?"

"Máš." Sephiroth vjel prsty do Zackových vlasů a vtiskl Cloudovi řadu polibků od tváře až ke klíční kosti. "Kdyby nic jiného, Cloud má větší respekt k mému oblečení."

"Vrabčáku, viď, že na jeho prádlo žárlíš taky?"

"Ne..."

"Opravdu?" zamumlal Sephiroth s úsměvem. "A proč ne?"

Cloud zasténal a naléhavě mu přejel rukama po kůži a stříbrných vlasech. "Protože vím, že když můžeš, máš v klíně raději nás dva."

Sephiroth tiše zamručel, přitiskl Clouda k posteli a zalehl ho váhou poněkud větší, než byla Zackova, ale o nic méně vítanou. Mladík ho k sobě přivinul ve snaze získat co největší kontakt s jeho tělem a otřel se tváří o dlaň, která ho hladila.

"To byla správná odpověď, kadete."

"Hej, a co já?"

"Ha, ha, Zack je trestaný," zazpíval Cloud.

"Víš, Sephe, že to byl Cloud, kdo vymyslel ´Sephínek - mufínek´?"

"Opravdu?" Sephiroth postrčil Zacka dolů ke Cloudovi a s úsměvem se nad ně nadzvedl. "Tak to asi budu muset potrestat vás oba."