Sephiroth si cestou ke své kanceláři jemně masíroval spánky. Snažil se tím odvrátit hlavabol, který mu přineslo setkání s Lazardem. Nicméně si dával pozor, aby s tím přestal, než otevře dveře. Protože jestli Levine uvidí, že mu není dobře, hned bude kolem něj poskakovat a dělat si starosti a nabízet všechny možné způsoby léčby, na které si jen vzpomene. To, že vidí oddanost, nebylo pro Sephirotha nic nového, ale ochranitelské chování jeho asistenta často hraničilo s posedlostí. Jak to Levinovi říkal Angeal? Matka kvočna, to ale bylo divné slovo.
Když Levine vzhlédl od svého monitoru a spatřil generálův neutrální výraz, jeho vlastní tvář se rozjasnila radostí, kterou jak se zdá měl pouze při setkání s jedinou osobou na světě. "Dobré odpoledne, pane. Budete si něco přát?"
"Ne, děkuji vám, Levine. Ale nechám si sem zavolat Zacka, hned jak to bude možné. A přál bych si, abyste ho sem tentokrát vpustil bez jakéhokoliv zdržení."
Přísný asistent se dopáleně zamračil. "Fair už je tady, Generále. Čeká na vás."
"Aha. Děkuji."
No, tak to ušetřilo trochu času. Sephiroth se vždy nevysvětlitelně cítil líp, když věděl, že Zack je poblíž a že bude v dosahu jen za pár chvilek. Tlak v hlavě začal ustávat už ve chvíli, kdy otevřel dveře do své vnitřní kanceláře, vklouzl dovnitř… a rychle za sebou dveře zavřel. Zack stál před jeho stolem a na sobě měl jen boxerky, které mu ladily s očima. Zrovna odhazoval kalhoty od uniformy na nedalekou hromadu ostatního pomuchlaného oblečení. Zazubil se, když spatřil Sephirothovu smíšenou reakci překvapení a zájmu, a pak svádivě našpulil dolní ret.
"Neměl jsi sem vlézt tak brzo. Plánoval jsem, že budu nahatý pózovat na stole. Mizero."
Sephiroth si tiše přitáhl mladíka k sobě a ulehčeně si povzdechl, když vedle sebe pocítil tohle hebké, známé tělo. Jeho ruce se vydaly po štíhlé, ale vypracované postavě, přejížděly po zádech, hrudi a břiše. Zabořil tvář do černých rozježených vlasů a vdechoval Zackovu vůni, která ho uspokojovala téměř zvířecím způsobem. Připomínalo mu to, jak savci a různá monstra očichávají své druhy, aby si ověřili, jestli jsou v pořádku.
Zack šťastně reagoval na tenhle vítací rituál, který tak dobře znal. Omotal paže kolem Sephirotha a odhrnul mu lem kabátu, aby mohl generála políbit na krk a tvář. Zacka nikdy nepřestalo udivovat, jak vzrušující a jiskrné může být už jen to, dotýkat a tulit se ke svému partnerovi. Zack tohle nevěděl ze zkušenosti, ale byl si docela jistý, že objímání Sephirotha je daleko lepší než sex s kýmkoliv jiným - s jednou roztomilou blonďatou výjimkou.
Když byl Sephirothem vyzvednut na stůl, udělal Zack hluboké, ochotné "mmmm…" Pak omluvně sundal Sephirothovu ruku ze svého stehna a zeptal se: "Co se děje? Jsi napjatý. Nepotřebuje někdo nakopat zadek stylem Gongaga?"
"Ne. Ale musím ti něco říct."
Zackova ruka pevně uchopila Sephirothovy prsty. "Jsi v pohodě? Je Cloud -?"
"Jsme oba v pořádku." Sephiroth políbil Zacka na čelo a třel se nosem o černé prameny vlasů, kterů Zackovi padaly do čela. "Zrovna jsem se vrátil z porady s Lazardem. Mluvili jsme o nadcházející konferenci."
Zack zasténal. On, tak jako ostatní vojáci, nesnášel tuhle výroční událost, při které se představitelé společností, spojených s Shinrou, a mnoho z prezidentových bohatých a mocných přátel na dva dny sešlo na půdě Základny. Následovaly večírky, představování a prohlídky budov. Tohle byli zákazníci Shinry, investoři a jejich zastánci. Všichni byli zvědaví a chtěli vidět, za co platí. Jejich otravná přítomnost způsobovala, že se vojáci cítili jako v zoo. A Sephiroth byl samozřejmě hlavní atrakcí.
"Nepředpokládám, že tě z toho nechají jen tak vyzout."
"Takové štěstí já nemám. Očekává se ode mě, že budu nepřetržitě k dispozici, abych mohl předvádět své schopnosti a aby na mě zírali," vrčel Sephiroth a pak se malinko usmál, když ho Zack majetnicky stiskl. "Neměj o mě starost. Je to nepříjemné, ale zvládnu to. Obzvlášť ty večírky; ale jen pokud mi pořád zůstaneš nablízku."
"Děláš si srandu? Když se vzdálím víc než na dva kroky, hned se ke mně ženou podivíni, kteří chtějí natočit sex s náma na video nebo koupit naše spoďáry. Prostě jim nedochází, že nejsem ochotný se dělit."
"O mě nebo o spoďáry?"
"O oboje. Krom Vrabčáka, samozřejmě. Takže, co Lazard udělal?"
"Informoval mě, kteří kadeti byli vybráni pro jaké služby."
"Ále ne. Neříkej mně, že… Cloudovi něco zůstalo viset na krku? Nechápu, jak to, že ty nejlepší kadety takhle potrestají a jiní se klidně můžou schovat na ubikacích."
"Vedení tohle nebere jako trest," vysvětloval Sephiroth. "Věří, že dávají budoucím výjimečným vojákům šanci vytvořit si půdu pro přátelské vztahy se spojenci Shinry."
"To jistě," brblal Zack. "Tak co mu dali?"
"Službu ve výtahu."
"Ó Gaio. Nemůžeš ho z toho dostat?"
"Zkoušel jsem. Lazard poukázal na to, že se tomu chlapci už tak dostává dost nadržování od jednoho Prváka úzce spojeného se mnou."
"A jéje," usmál se provinile Zack. "Ale stejně, nemůžeme něco vymyslet a dostat ho z toho ven? Angeal mě z toho vyvlíknul, když jsem dostal stejný úkol já."
"Angeal tě z toho dostal, protože zaslechl zastupitele z DynaCorp, jak se baví o tvé anatomii a co by s ní chtěli dělat. Vyhrožoval, že ztropí výtržnost, jestli tě z toho nevynechají, a zabralo to."
"Doprdele," hartusil Zack, "nemůžeme nechat Clouda samotného, když jsou kolem takoví lidi! No tak, Sephe, proč nevyšiluješ?"
"Protože teď mají výtahy všude kamery a už jsem dal pokyn ochrance, že na kadeta Strifea musí dávat dobrý pozor a musí mě osobně informovat, jestli bude něco v nepořádku," odpověděl Sephiroth a konejšivě hladil Zacka po bocích. "Taky jsem Lazardovi sdělil, že za sebe nezodpovídám, jestliže bude některý z mých budoucích vojáků jakkoliv obtěžován."
Zackovi se ulevilo. Věděl, že si nemusí dělat starosti, když je Sephiroth v klidu. "Myslíš, že má podezření? O Cloudovi?"
"Asi ano. Ale já mám důvěru v jeho mlčenlivost."
"Stejně mám kvůli Vrabčákovi blbý pocit."
"Vynahradíme mu to," slíbil Sephiroth. "No a myslím, že jsi předtím řekl něco v tom smyslu, že chceš být na mém stole?"
"Dokonce jsem ti ho uklidil. To bylo ode mě rozumné, co?"
"Velmi. Lehni si."
Zack se natáhl na naleštěný povrch stolu a nechal nohy viset přes okraj. Sephiroth podal z šuplíku lubrikant a položil si ho nadosah. Pak přitáhl židli, aby si o její opěradlo mohl Zack opřít paty. Pomalu začal Zackovi stahovat modré spodky a pokaždé ho napomenul, když sebou nedočkavě zamlel. Měl radost, že je Zack vzrušený tak jako on sám, připravený a dychtivý, a čeká s nadzvednutou zadnicí jako s darem.
"Ne že budeš zdržovat," varoval ho Zack.
Ale Sephiroth věděl, že mohl, a že mu stejně bude odpuštěno. I když Zack nevyžadoval tolik přípravy, Sephirotha bavilo dopracovat se ke čtyřem prstům. Znal Zackovy útroby tak dobře, aby našel přesný bod, při kterém se Zack bude vzpínat a házet hlavou a sténat. Sephiroth se zároveň natřel lubrikantem a celý proces protahoval, jak jen mohl. Odložil vlastní slast, jen aby mohl sledovat ten nádnerný obrázek Zacka.
"N-ne… nenech mě… vyvrcholit bez tebe," zasténal Zack.
"Pochybuješ, že bych tě nemohl znovu rozpálit?" zamumlal tiše Sephiroth a sledoval každý okamžik, kdy byly Zackovy blankytné oči dokořán. "Uděláš se tolikrát, kolikrát budu chtít, že ano?"
"Ano, ano…"
"Protože jsi můj," dodal Sephiroth, připravil se a začal vnikat dovnitř.
"Tvůj, sakra, jo… Sephe, ó Gaio, ach doprčic - "
Generál se zastavil hned, jak byl celý vevnitř, protože podle chvění Zackova těla poznal, že je Zack už na hraně, a navzdory svým slovům nechtěl, aby už jeho mladý milenec dosáhl orgasmu. Zatímco čekal, sledoval Zacka, jak lapá po dechu a pomalu klopí řasy ve vzrušeném pohledu. Opřel se o Zacka a hladil ho po stehnech, které byly přitisklé k jeho tělu. Zackovi se hruď i břicho zvedaly namáhavým dechem, bradavky mu ztmavly, a když je Sephiroth začal dráždit zvlhčenými prsty, ztvrdly. Netrvalo dlouho a Zack se netrpělivě nadzvedával, aby do něj Sephiroth vklouzl hlouběji.
"Připravený?"
"Jo, jo, potřebuju tě, vyšukej mě, tvůj," blábolil Zack a plynule přešel v zoufalý výkřik, když Sephiroth poprvé přirazil. Pokaždé se mu skvěle podařil úhel, perfektně, na první pokus.
Ačkoliv se v téhle kanceláři obvykle odehrávaly jen rychlovky, tentokrát se to Sephiroth snažil trochu natáhnout a pohyboval se tak, aby Zacka udržoval na hranici blaha, ale aby to zároveň nepřešvihl. Když se černovlasý mladík natáhl ke svému klínu, Sephiroth ho okamžitě chňapl za zápěstí a držel mu je na chvíli za hlavou. Zackovi to gesto došlo a držel ruce na místě, které určil Sephiroth. Na chviličku. Když už nemohl dál svírat hranu stolu, natáhl se po Sephirothových pažích a snažil se je využít jako opěrný bod.
Sephiroth rozuměl a všechno pomyšlení na pomalé milování mu vyletělo z hlavy. Vyzvedl Zacka do sedu, bezbolestně pro někoho tak ohebného; tvářemi se téměř dotýkali a nohy měl Zack pořád ještě přehozené přes generálova ramena. Sephiroth Zacka objal a tím ho udržel na místě a lehké nárazy přešly v tvrdé, po kterých Zack toužil. Bundu a opasky bleskově shodili, aby se Zackova vlhká erekce mohla opřít o Sephirothovo nahé, vypracované břicho. Zack se tlačil a byl tažen dopředu, rozkoš uvnitř i zvenčí mu tělo rozpumpovala jako uhánějící srdce. Zack dosáhl orgasmu, pevně zatnul a tím zapříčinil orgasmus Sephirotha; oba vyvrcholili společně a svíjeli se jako divoké šelmy.
Zack zůstal splihle viset jako medůza, ale v jeho objetí zůstalo ještě natolik sil, že se udržel a nespadl. Hlava mu bezvládně padala vzad a sotva popadal dech, ale za krkem ucítil dlaň a na rtech pomalý polibek. Tohle něžné mazlení bylo skvělé pokračování intenzivního sexu, a zatímco bylo velmi příjemné, bylo to spíš o vzájemné blízkosti než o těch zahrnutých dotecích. Sephirothovy rty plynule přešly na Zackovo hrdlo a velmi jemně se tam přisály na jisté citlivé místečko. Zack předl jako mladý lev a jemně kousl Sephirotha do ramena; pak se přesunul výš, aby mu ocumlal ucho. Miloval pocit, když dokázal vyvolat chvění v jeho obvykle tak kontrolovaném těle.
"Každý by měl mít jednoho svého Sephirotha," zamumlal Zack blaženě, a Sephiroth, který byl na post-orgasmické rozjímání zvyklý, se usmál. "Každý by pak byl šťastný. Žádné války. Jen duha a všude nahatí bohové."
"Kdyby si Hojo prosadil svou, jsem si jistý, že by mě sériově vyráběli. Pak by mohl ukazovat na zásluhy a úspěchy tisíců mých já."
"Děkuju ti, že jsi nezmínil doktora Zlouna, zatímco jsem byl vzrušený."
"Takovou hnusnou věc bych ti neudělal," odvětil Sephiroth a jemně se s tichým zasténáním obou vysunul ven. "Byla by to taková škoda."
Generál popadl krabici vlhkých ubrousků, které měl zrovna na takové příležitosti, a podržel Zacka v klidu, dokud je oba neočistil. Popravdě mělo tohle otírání jen málo co do činění se Sephirothovou posedlostí čistotou; více ho bavilo dívat se na Zackovu zdravou, svěží pleť. Zack spokojeně zakňučel, tak jako vždy, když vyžadoval fyzickou pozornost.
"Mmm… jak tohle vynahradíme Cloudovi?"
"No, možná… víkend v plážovém domku?" navrhl Sephiroth.
"Sladkééé. Musím objednat ty plakety," zamumlal Zack a otíral se nosem jako štěně o Sephirothovu hruď.
Z tohohle gesta bylo vždycky Sephirothovi blaze u srdce. Objal Zacka pevněji; oba měli věci na práci, ale…
"Můžu si tě nechat?"
Zack okamžitě vzhlédl a na tváři se mu objevil něžný úsměv. "Myslíš tady o trochu déle, nebo napořád?"
"Oboje?" odvětil tiše Sephiroth a smutný tón v hlase Zacka mátl; přitáhl si svého miláčka blíž a prsty mu prohrábl třpytivé stříbrné vlasy. Nikdy se nezcuchaly, nikdy, byly jako prameny Mideelského hedvábí, které se nedalo svázat do uzlíků; to bylo příliš jemné a hladké na to, aby uzlíky držely.
"Pokud si já můžu nechat tebe. A slib mi, jestli se tě někdo z těch návštěvníků tentokrát dotkne, budu se o to moct postarat sám."
"Jsem víc než schopný to srovnat sám."
"Ale o to mi nejde," zasmál se Zack.
"Ty rozumíš dynamice vztahů líp než já, to připouštím."
"Rozumíš jim tak akorát," odpověděl Zack do jeho rtů. "Nechtěl bych, abys byl jakkoliv jiný."
***
Cloud v menší, ale ne nepříjemně malé místnosti, do které byl přidělen, přešlápl z nohy na nohu. Snažil se, aby nijak nepokrčil slavnostní uniformu kadeta, ale nebyl schopný zcela zamaskovat svoji nervozitu. Jeho úkol, jak mu vysvětlili, byl dost jednoduchý. Měl v tomhle výtahu zůstat celý den (až na pár krátkých přestávek) a zavést všechny pasažéry do požadovaných pater. Výkonný ředitel Lazard mu sám sdělil, že ho pro tuhle práci vybrali kvůli Cloudově zařazení ve třídě a vynikajícímu chování. Dále mu tenhle příjemný muž řekl, že má být extra zdvořilý k váženým návštěvníkům.
"Pamatuj na to, že reprezentuješ kadetský sbor, VOJÁKA, Shinru, Sephirotha," řekl Lazard s úsměvem.
Pak přišel pohovor se Sephirothem a Zackem, což ho prvně ještě víc rozhodilo. Cloud při službě musel mít vypnutý mobil, takže mu Zack dal malý černý disk s červeným tlačítkem, aby si ho schoval v kapse; tlačítko měl použít, kdyby Zacka potřeboval. Sephiroth mu jemně řekl, že se nemusí ničeho obávat. Ale jen pro případ ho bude monitorovat ochranka, která by mu ihned sdělila, kdyby kdokoliv z hostů jevil známky nevhodného chování.
"Nevhodného chování?" zeptal se Cloud. Jeho zardělá tvář prozrazovala, že hádal, co to znamená, ale nerozuměl úplně.
"Jako kdyby tě chtěli osahávat, nebo se dostali moc blízko," doplnil rychle Zack.
"Proč by chtěli…"
"Mnoho z nich nemá mravní zásady," vysvětloval generál. Přitáhl si Clouda blíž do náruče. Miloval tenhle pocit, držet něco tak malého, delikátního, co bylo tak jednoduché zvednout a tulit a chránit. "Neměj žádné obavy. Nedovolili bychom, aby se ti něco stalo."
Po tomhle se Cloudovi ulevilo a zbyla jen jeho přirozená plachost. Ale byl odhodlaný tohle zvládnout. Bude formální a plný respektu. A kdyby začali konverzovat, bude se snažit co nejvíc. Mohl popravdě říct, že se mu vyučování líbí, a že usiluje o to stát se v budoucnu jedním z elity Prváků. Mohl dokonce říct, že se mu líbilo být součástí Shinry, ale proč, to prozradit nemohl. A krom toho to mělo být jen osm hodin.
Jeho první pasažér byl povědomý a zdálo se, že to je dobré znamení. "Dobré ráno, veliteli Tsengu."
"Kadete Strife, je milé tě zase vidět." Tseng pronesl svou wutaiskou frázi, kterou Cloudovi přidělil při jejich prvním setkání a pobaveně se usmál. "Správně?"
"Ano, pane. Ale já opravdu ´nečelím´ poručíku Fairovi. On je úžasný kamarád."
"Tak to je skvělé. Prosím, ber to jen v žertu. Já mám Zacka taky rád, tak jako mnoho lidí." Tsengův dobrácký úsměv Clouda naprosto nepřipravil na další otázku, která následovala. "Jsi mu… velmi blízký?"
"C-co?"
"Sblížil ses se Zackem hodně?" opakoval Tseng a pozorně Clouda sledoval.
"N-nevím, co tím myslíte, je to dobrý přítel…"
Ačkoliv Tseng normálně nejevil lítost, nyní slevil z nemilosrdného zkoumavého pohledu na laskavé pozorování. To nebohé dítě skoro drkotalo zuby. A mimoto, velitel Turků už svou odpověď měl. Jak už tušil, Zack a tenhle chlapec byli víc než přátelé. Nejprve ho tahle myšlenka mátla, když vzal v potaz, jak byli Sephiroth a Zack oddáni jeden druhému… ale na druhou stranu, tenhle drobný blondýnek byl právě tak přitažlivý jako ti dva. Jak spolu tihle tři museli být nádherní, představoval si Tseng; a právě kvůli otázce vzezření tuhle fantazii uťal dřív, než se do ní mohl přidat sám.
"Jestli jsi mu opravdu tak blízký, snad bys mu mohl předat osobní vzkaz," ozval se Tseng a znovu mluvil na Clouda jako na dítě. "Zack se přátelí s jedním mým Turkem, Renem. Vyřídíš Zackovi, že by se s ním Reno chtěl brzy sejít a poklábosit?"
Cloud vypadal plaše a rozpačitě, ale také že se mu velmi ulevilo, ačkoliv se mu hezky dařilo oboje zamaskovat. "Samozřejmě, pane."
"Díky, Strife," řekl Tseng a s přátelským mávnutím v sedmém patře vystoupil z výtahu.
Jak Cloud osaměl, zaťal zuby a zamračil se na sebe do zrcadlové stěny. To teda bylo dílo, Strife, myslel si, skoro jsi to všechno prozradil! Je to v pohodě, Tseng to neví, jen jsem to špatně pochopil… ale musím být víc opatrný. Nemůžu riskovat to, že Zacka ztratím nebo zklamu jeho nebo Sepha. Bez nich nemůžu žít.
Ztracený v těchhle napůl rozmrzelých, napůl smutných úvahách si Cloud nevšiml, že se výtah dal znovu do pohybu. Když se dveře otevřely, rychle si utřel oči a doufal, že si tenhle obchodník ve středních letech ničeho nevšimne. Bohužel. Muž s opálenou tváří, přísnými rysy a hnědýma očima se na něj zvědavě zadíval.
"Kam to bude, pane?"
"Poslední patro. Jsi v pořádku, synku? Není ti nic?"
Ten jemný hlas zněl tak starostlivě; obvykle tohle dokázalo Clouda rozhodit tak, že neudržel slzy na krajíčku. Tentokrát se ale zhluboka nadechl, rychle otřel oči rukávem a postavil se do pozoru.
"Jsem v pořádku, pane, děkuji." Byla to hodně dlouhá jízda pomalým výtahem přes tolik pater, a ačkoliv Cloud doufal, že se cizinec dovtípí a nebude ho nutit do rozhovoru, pořád na sobě cítil jeho solidární pohled.
"Jsem Levi Dennison, zástupce z DynaCorp."
"Kadet Cloud Strife, druhý ročník, pane. Těší mě."
"Synku, nechtěl jsem vyzvídat, ale mám taky děti. Někdo ti ublížil?"
Cloud vzhlédl s pocitem viny kvůli odmítnutí takové laskavosti, a malinko se usmál. "Ne pane. Ale děkuji za vaši starost."
Dennison se taky usmál, ale v jeho tváři se něco změnilo, ačkoliv si Cloud nebyl jistý, co. "Máš opravdu krásné oči, Cloude."
Moment rozčilené paniky, kterou se kadet snažil potlačit. Pravda, tohle byla populární vějička, ale taky něco, co mu říkali v jednom kuse… ale ne tímhle tichým, zamyšleným hlasem, a taky ne nikdo, kdo se díval takhle zblízka. Byl to dotek ruky na jeho zádech, a následně lehké hlazení, které to potvrdilo. Cloud ztuhl a pokusil se ustoupit tak, aby jeho pohyb nebyl zřejmý na kameře. Jen proto, že nechtěl snášet doteky tohohle chlapa, neznamenalo, že si přál, aby ho Sephiroth sprovodil ze světa. A co kdyby se pak Sephiroth dostal do problémů?
"No tak, synku, já ti přece neublížím. Jen se mi zdá, že je ti smutno. Možná bysme se mohli sejít a popovídat si. Jestli tu v Shinře nejsi šťastný, můžu ti s tím pomoct. Neváží si tě tu, Cloude?" Ruka ho masírovala lehkými kroužky tak, aby se dotýkala kůže a vlasů nad Cloudovým límcem.
"Pane, myslím, že byste měl raději přestat," dokázal ze sebe vypravit Cloud. "Pro vaši vlastní bezpečnost."
Tlusté, hrubé prsty zajely pod límec, aby se tam dotkly pohledu skrytého těla. "Moji bezpečnost, Cloude?" Dennison se tiše zasmál. "Jsem VIP host. Kvůli vlastnímu zájmu by sis tohle měl dobře zapamatovat. Nechceš se přeci dostat do problémů, že ne, kadete? Já jsem fajn chlap, Cloude. Můžu k tobě být velmi štědrý, pokud budeš ty… štědrý ke mně. Proč mě nenecháš, abych ti pomohl se uvolnit?"
"Protože jsme oba ne bezpečnostní kameře a možná jste slyšel, že generál nemá rád, když mu někdo obtěžuje jeho muže," odpověděl rozzlobeně Cloud a trhnutím se vyhnul dalším dotekům. Výtah se zastavil a dveře se otevřely. Byli na široké střeše, pod mírně zataženou, modrošedou oblohou.
"Obtěžovat?" řekl rychle Dennison a přiměl se ke smíchu. "Jen jsem doufal, že se spřátelíme. Dnešní kadeti jsou budoucí vojáci a velitelé. Promiň mi tu mýlku, synku."
Dennison vypochodoval z výtahu ven do ranního ovzduší a ani se neohlédl. Když se za ním zavřely dveře, Cloud dumal nad tím, kolik toho kamery zachytily a odolal nutkání ovinout paže kolem sebe. Rozhodl se, že o tomhle nikomu neřekne… ale slíbil jak Zackovi, tak Sephirothovi, že jim cokoliv takového ohlásí. Možná nebudu muset, jestli se to ukáže na bezpečnostní kameře, pomyslel si Cloud. Ale nechci, aby někdo umřel!
Ale zázraky se dějí, jak říkávala Cloudova maminka, a když se znova otevřely dveře, Cloud tomu uvěřil. Stál tam člověk, kterého chtěl ze všech nejvíc; vstoupil dovnitř a objal Clouda hned, jak se za ním zavřely dveře. Podle hněvu v Zackových očích bylo jasně znát, že už všechno ví, a Cloud se k němu přitiskl v pevné víře, že Zackova náruč odežene tuhle vlnu vzdouvající se paniky.
"Prosím nedělejte nic, prosím nedělejte nic - "
"Šššš, Vrabčáku, dýchej zhluboka. Nemám moc času, nemůžem mít kameru vypnutou dýl, jak minutu. Jsi v pořádku?"
"Jsem v pohodě, prosím, řekni mu, že jsem - "
"Bejby, poslouchej. Poslouchej, jo? Martens z bezpečnostního je naše spojka. Zkontaktoval Sephirotha v okamžiku, kdy ucítil krysu. Mluvil jsem se Sephem, řekl jsem mu, že by ses obviňoval ze smrti toho perverta. Nic mu neudělá, bejby, jasný? Jen ho postraší. Jo?"
"Díky." Cloud si impulsívně přitáhl Zacka za jeho tmavé vlasy blíž a postavil se na špičky, aby ho políbil. "Jak vždycky víš, co máš udělat?"
"Je to dar, myslím." Zack polibek vrátil a pak se od Clouda s toužebným zasténáním odtrhl, aby se podíval na hodinky. "Kameru zase zapnou. Budeme jen kámoši za pět, čtyři, tři, dva - "
Než se Cloud nadál, Zack měl jeho hlavu sevřenou pod paží a řechtal se jak maniak. "Ha ha! Ovládl jsem výtah! Vzdej se a já budu milosrdný!"
"Zacku!" kroutil se Cloud, ale nemohl si pomoct a musel se smát, z úlevy i z lásky. "Jsem ve službě, dostaneš nás do maléru!"
"Vzdej se!"
"Dobře, vzdávám se!"
"Shinra bojovala urputně, ale na hrdinu z Gongagy nikdo nemá." Zack s širokým úsměvem spokojeně pocuchal Cloudovi vlasy. "Takže, jak to jde?" zeptal se a sám si zmáčkl tlačítko do přízemí.
"Dobře. Byl tady velitel Tseng." Cloud se zarazil, když myslel, že v Prvákových očích spatřil záblesk nelibosti, ale pak pokračoval. "Požádal mě, abych ti vyřídil, že se s tebou Reno chce někdy brzy sejít a pokecat."
"Reno? Ha! Pokecat… spíš, uhm, no, o tom si promluvíme, až budeš starší." Zack se Cloudově trucovnému pohledu zasmál a znovu mu pocuchal vlasy. "Drž se od Rena dál. Hraje za oba týmy a jeho hřiště nemá hranice."
"Co to znamená?"
"Nemám tucha, ale jsem si jistý, že je to urážlivé. Ale vážně…" Zack pohrozil prstem takovým způsobem, který Cloudovi připomněl, že není ještě tak dospělý. "Z Turků mají tihle pohlaváři vítr, takže dostali rozkaz někam se ztratit. Stejně mají tendence dělat maléry, když nejsou ve službě. Obzvláště Reno. A Amaya, vzpomínáš si na ni? Já jsem doufal, že se zklidnila, když se vrátil její parťák, ale včera jsem ji míjel na chodbě a ona měla takový naprosto ďábelský výraz…"
"Ale je hodná, ne?"
"No, někdy se jí dokonce povede rozesmát i Sepha, a já jí věřím víc, než jiným Turkům. Prostě se ale snaž od nich držet dál, když nejsem s tebou, jo?"
"Dobře."
Výtah se zastavil a dveře se otevřely do prázdné chodby. Zack vystoupil a jakmile byl z dohledu kamery, neslyšně řekl "mám tě rád". Dveře se zavřely a výtah se začal znova zvedat. Cloud cítil, že teď už zvládne cokoliv, co se ještě může přihodit.
Následujících několik hodin uplynulo v poklidu. Bylo pár přestávek, kdy nikdo výtah nepřivolal celých dvacet minut, i víc, pak skončilo nebo mělo začít setkání a Cloud zjistil, že má dvě i tři skupiny pasažérů, směrujících na stejné poschodí. To, že si ani jeden z těchto obchodníků nic nedovolil, Cloudovi uklidnilo nervy. Většina pokývla a pozdravila stručným "Ahoj", a pak ho ignorovala. Jiní se zdvořile zeptali, jestli má Cloud dost let na to, stát se kadetem, a jak se mu v Shinře líbí, a jestli si užívá zdejší studia. Jeden bodrý chlapík mu pochválil vlasy a dodal: "Můj vnuk má taky takové, jenom růžové. Myslím, že tím chce něco naznačit, co říkáš?"
Cloud se všemi zdvořile konverzoval a usmíval se. Chápal, že si vojáci potřebují trénovat schopnost jednat s lidmi stejně tak, jako trénují svou sílu a rychlost. Nakonec, jeden z důvodů, proč byl Zack tak úspěšný, bylo, že dokázal svým šarmem vymámit z civilistů tolik informací, a nemusel je u toho děsit jako Sephiroth. Možná se ani jedna z těhle schopností nedala naučit, ale Cloud byl dychtivý naučit se toho tolik, kolik mohl, aby na něj byli hrdí. Aby byl takový, jako oni.
Když se po rychlém obědě Cloud vrátil zpět na své stanoviště, zbývaly ještě tři hodiny do konce, a jeho první pasažér byla další známá tvář. I když si Cloud nebyl zrovna jistý, že ho rád vidí; po tom, co se dozvěděl během svých narozeninových prázdnin.
"Dobrý den, instruktore Zane."
"Kadete Strife. Ahoj. Poschodí dvacet tři, prosím. Moje kancelář je… tam."
Ze Zaneových doširoka otevřených očí a jeho pozorného výrazu Cloud trošku znejistěl, trochu moc na to, aby se zeptal, co se děje. Vzpomněl si, že Sephiroth zmínil Zaneovu pravidelnou terapii a že se vyhýbá spouštěčům. Ale způsob, jak po něm instruktor několikrát po očku mrkl, a pak se zahleděl… Ano, zcela určitě zůstal zírat na jeho vlasy. Cloud vnímal nějaký pohyb a zdálo se mu, že Zaneovi cukají prsty. Doufal, že s ním Zane nevymete podlahu, tak jako to udělal s kadetem Thomasonem při jejich první lekci Materií.
"Um, pane, nezadal jste nám při poslední lekci nějakou úlohu, že ne? Nemůžu si vzpomenout."
"Žádnou úlohu, Strife." Zaneův intenzívní pohled skákal hned sem, hned tam, až vypadal paranoidně, ale vždy se vrátil na původní místo. "Příliš mnoho úkolů zablokuje mysl, a pro magii je nutná fungující hlava. Já bych na sebe každý večer nemohl použít Sleepel vysoké úrovně a pokaždé hned po ránu Esunu, kdyby má mysl byla… zablokovaná."
"Ano, pane. Um, proč Esunu, pane? Ono to odbourává následky Sleepelu?"
"… aha. Jo, to je docela možné, že ano. Dobrá úvaha, Strife. Máš extra kredit," odvětil hbitě Zane. "Nemáš zablokovanou mysl?"
"Um, nevím, pane."
"Nejlepší je to vědět. V zablokované mysli se jedna věc přilepí k druhé, naprosto nevinný zájem je náhle podezřelý, a brzy tě dokonce i vůně trávy umí… to nic." Na moment se zdálo, že Zane skončil, ale pak se náhle otočil ke Cloudovi a vyhrkl tak nahlas, že Cloud nadskočil. "Líbí se ti chocoba?"
Ne tak, jako tobě, křenil by se bezpochyby Zack, ale blondýnkovi se podařilo udržet vážnou tvář. "Já… já o nich moc nevím, pane."
"Úžasná stvoření. Oddaná, tichá, chápavá. Prostě tě nesoudí. Nevymýšlí si pohádky," mumlal temně Zane. "Nejlepší přítel člověka. Pamatuj si to."
Přítel s výhodami, hihňal se imaginární Zack a Cloud si opravdu přál, aby zmizel. "Budu, pane."
"Ty bys s nima vycházel dobře, kadete. Na první pohled by si mysleli… že jsi jeden z nich." Zaneovi zase zacukaly prsty. "Hlavní je, pohybovat se pomalu, získat si jejich důvěru." Pomalu zvedal třesoucí se ruku směrem ke Cloudově hlavě. "Tak-takhle nějak."
Zane ani nemrkal. Vypadal jako vyhladovělý muž, který se natahuje po jídle, svatý muž, který prožívá vizi. Cloud ztuhl. Nechtěl Zaneovi rozhodit jeho terapii, ale nebyl si jistý, jestli se může ohradit proti jednomu z jeho učitelů kvůli tomuhle doteku, který - co se Cloudova pohledu na věc týkalo - byl sice bizardní, ale nevinný. Prsty, nachystané k pohlazení, byly tak blízko… a pak bohové zasáhli dalším zázrakem. Právě v tom okamžiku se výtah zarazil v patře 23, až oba pasažéři škobrtli a skoro ztratili rovnováhu.
"Jste v pořádku, instruktore?" zeptal se Cloud, hned jak se vzpamatoval. Šlachovitý Zane vypadal, jakoby se vzbudil z transu, a tiše si mumlal.
"Co? Ano, fajn, Strife. Všechno v pořádku. Jen jsem se… zablokoval."
"Vaše patro, pane. Jste si jistý, že budete v pohodě?"
"Jasně, jasně. Jen si musím opakovat svou mantru." Zane se teď zadíval na Clouda s menší intenzitou a o něco zmateněji a zeptal se: "Jakou mám mantru?"
"Um, nevím, pane."
"To nevadí, to se mi vybaví. Díky, Strife. Brzy nashle ve třídě. Ne moc brzy. To je… dobrý."
Zane vystoupil do chodby a ihned se obrátil zpátky. "Vzpomněl jsem si, ta zatracená věc. ´Můžu být takovým, jakým chci být, pokud budu i nadále víru v sebe mít´."
"Ta je dobrá, pane."
"Vlastně moc ne," řekl Zane, těsně před tím, než se zavřely dveře. "Stojí to všechno za chocobí bobek."
Cloud si udržel vážnou tvář ještě asi jednu sekundu a pak, aniž se ohlížel na kamery, se začal svíjet smíchy tak, že by mu jeho máma řekla, že si vysměje kýlu. Díky Gaie že ve výtahu nebyl mikrofon, ale na druhou stranu teď zřejmě pro chlapíky od ochranky vypadal, že už je docela mimo. Cloud se jednou rukou zapřel o zábradlí a brečel smíchy tak, až mu slzy tekly po zrudlých tvářích proudem. Druhou rukou se držel za břicho, které už pomalu začínalo bolet. Konečně měl i Cloud veselou historku, kterou bude moct říct Zackovi a Sephirothovi.
***
Jen dvacet minut zbývalo do konce téhle celodenní služby. Dvacet minut, a pak si to mohl namířit do Zackova apartmánu, jak plánovali. Cloud se těšil, až tenhle zvláštní den skončí; tedy ne že by někdy měl to, čemu říkáme normální den. Ne s takovým životem, jaký si vybral, a s takovou společností, jakou měl.
Výtah vyjel do patra 23 a zastavil se tam. Touhle dobou se už davy obchodníků celkem ztenčily, ale Cloud teď očekával, že jich bude víc, nebo to bude nějaký samotář, který předčasně odešel z celonočního večírku. To, co spatřil, by Cloud nečekal ani ve snu: dvě mladé ženy - jednu z nich poznal - mezi sebou podpíraly… chocobo? Ne, byl to mladík v chocobím oblečku. Opeřená hlava byla hozena vzad jako kapuce a odhalovala jasně rudé vlasy a bledý obličej, na kterém se zračilo cosi jako šok.
Ta druhá dívka těkala nejistým pohledem z kadeta na zrzka, ale Amaya je všechny nastrkala dovnitř a zasněně se na Clouda usmála.
"Tebe si pamatuju. To je v pohodě, Kiiso, on umí držet tajemství. Nosí milostná psaníčka mezi Zackem a Sephym."
"Generálem Sephirothem, Amayo," opravila ji dívka jménem Kiisa.
Znovu se na Clouda podívala, laskavě, ale očividně ho otypovávala, a Cloud dělal totéž. Na první pohled patřila k Turkům, což bylo zřejmé už podle jejího tmavého obleku, dvou pistolí a malého vaku na nástroje za opaskem. Byla vyšší než Amaya, taky blondýna, ale vlasy měla rovné a kratší, a pleť opálenou, což jí dodávalo zdravý vzhled. Na rozdíl od Amayiny vágnosti se zdálo, že Kiisa odborně analyzuje okolí a vyhledává hrozby. Při pohledu na její kapesní notebook, který jí vykukoval ze saka, a na její následný úsměv a pokývnutí, se Cloud už necítil jako na jehlách. Měl pocit, že právě složil test.
"Kiisa od Turků," představila se příjemným hlasem.
"Ahoj. Já jsem Cloud. Je, um, v pořádku?" Zrzek visel mezi oběma děvčaty, hlava mu poklesávala a mumlal si tak tiše, že mu nebylo rozumět.
"Má dobrou naději, že bude," řekla vesele Amaya, povytáhla si mladíka za paži výš a ignorovala jeho zasténání, které ten pohyb vyvolal. "S řádnou terapií. Nebo spíš, s dostatkem alkoholu na to, aby mu vymazal vzpomínky."
"Anebo jestli ho kvůli tomuhle nebudeme nemilosrdně škádlit až do smrti." Kiisa se podívala na Clouda. "Setkal ses s Renem?"
"Um, ne, ale slyšel jsem o něm," přiznal nervózně Cloud.
"Neboj se, teď je neškodný. Ledaže bychom se ztratili a skončili někde ve stájích. Je období páření, že?"
"Ayao, už jsi mu provedla dost," hubovala Kiisa se smíchem. "Pojďme ho jen zavézt domů a uspat, takže budeme mít čas vymyslet, jak tohle vysvětlíme Tsengovi."
"Um, ženské problémy?"
"Tomu by snad i mohl uvěřit."
"Um, je Reno v pořádku?" přerušil je Cloud. "A proč je oblečený jako…"
"Prohrál sázku s Amayou," zamumlal Reno. "Krutý a neobvyklý trest."
"Oblékly jsme ho jako chocobo a strčily Zaneovi do kanclíku," vysvětlila Amaya sladkým hlasem.
"Proč?"
"Chtěla jsem vidět, co se bude dít."
"Už si tohle můžu sundat?" Zasténal žalostně Reno.
"Ne, až o půlnoci," odvětila Amaya a pohodila blonďatými loknami. "Tak to stálo v sázce."
"Jó, když ale, ten kostým mi zprznil, a to teda v tý sázce nebylo, jo!"
"Najdi si své šťastné místečko, Reno," pobídla ho Kiisa. "Najdi svou rovnováhu klidným myšlením."
"Já se ani nemůžu dostat na své šťastné místečko skrz tohle zasrané peří!"
"Reno, ve výtahu jsou děti."
"Hej!" ohradil se Cloud a vystrčil dolní rtík.
Z Amayi vyšlo holčičí zavýsknutí: "No není ten nejroztomilejší na světě?"
"Velice roztomilý," souhlasila Kiisa a ostře nakopla Rena, který se snažil vyvléct jednu ruku z rukávu kostýmu. "Jen doufám, že se mu dá věřit, tak jak říkáš. Ty přece ještě nemáš ani dovoleno být ve výtahu."
Cloudovu nervozitu přemohla zvědavost: "Jak to?"
"Aya v tomhle výtahu stála před pár měsíci s generálem Sephirothem. Zrovna telefonoval a myslím, že si jí nevšiml, protože se jí podařilo zaplést mu z jednoho pramenu vlasů copánek až k hlavě. Generál neměl moc radost."
"Ale vypadal hezky," dumala Amaya. "Ta černá mašle mu seděla nádherně."
Cloud se snažil zadržet smích a vypadat příhodně překvapeně. "Co generál udělal?"
"Vzal mi telefon," povzdechla si teskně starší z obou Turků. "Chtěla jsem si ty fotky dát na pracovní plochu noťasu. Reno, už tam skoro jsme, nech ty ruce na pokoji."
"Zrovna jsem prošel peklem, jo! Nemůžeš bránit člověku, přemoženému touhou."
"Můžu do podlahy udělat díru a pustit tě do šachty. Zajímalo by mě, jaký bys vydal zvuk...?"
"Kiiso?"
"Reno, nežádej mě o ruku, když jsem ozbrojená. Což je pořád."
"Budeš se cítit líp, hned jak tě dostanem k Rufusovi," Amaya se na Clouda usmála a přiložila si prst k ústům. "Šššš."
"Um, neposlouchej ji," řekla rychle Kiisa. Výtah se s trhnutím zastavil a ona byla jediná, kdo se ani nezhoupl. "Nic se neděje, to jen víceprezident má večírek."
"Není to narozeninový večírek," dodala vesele Amaya.
"Je se spoustou svědků."
"A chlastu."
"A s chocobem, jak vidíš."
V tom samém okamžiku ty dvě vyprskly hysterickým smíchem a musely se přidržet zábradlí ve výtahu, aby zůstaly na nohou. Reno se mezi nimi snažil osvobodit si obě ruce a mumlal: "Vy dvě jste zatraceně na hlavu, jo," což Cloud přes všechno to chichotání - i jeho vlastní - skoro neslyšel. Když se všichni pasažéři vykutáleli z výtahu v druhém patře odshora, zakryl si pusu a poslední věc, co slyšel, byla Kiisa: "Pamatuj na to, že ten kostým musíš mít až do půlnoci," a Amaya, která ji přerušila: "No já nevím, jestli je Rufus zrovna na tohle."
Hned jak byl Cloud sám, zkontroloval si mobil. Pak našel tlačítko na Zackovo patro a sedm nebo osmkrát do něj zarazil prst.
***
Dobré bylo, že když Cloud přišel k Zackově apartmánu, nebyl nikdo kolem, protože Zack otevřel dveře a okamžitě Clouda popadl a nesl si ho dovnitř. "Zackůůůůů!" Smál se Cloud. Byl to jeho obvyklý protest, když ho Zack zvedal. Teď ale svého vysokého miláčka vděčně objal a cítil, jak stres toho dne vyprchává. Bylo úžasné, jak se hned cítil líp už jen při pouhém Zackově doteku… ale samozřejmě jen do té doby, než Prvák radostně zařičel a začal se s ním rychlostí VOJÁKa točit dokola.
"Zacku! Zastav!"
"No dobře dobře. Už stojím." Na Zackovi nebylo vidět ani stopy po závrati, když v mžiku zastavil, ale Cloudovi se točila hlava tak, že mu chvíli trvalo, než poznal, kdo ho to drží teď.
"Ahoj, Sephe," zašeptal a omotal paže kolem širokých ramen, po kterých se rozbíhaly prameny stříbrných vlasů.
Sephiroth se usmál a přitáhl si ho blíž, aby ho mohl pomalu, sladce políbit. "Jsi v pořádku?"
"Ano… děkuju," odvětil tiše Cloud, "děkuju, že jsi ho nezabil. Promiň, oceňuju to, ale bylo by to pro nás nebezpečné, že jo?"
"Snad ano. Cloude…" Sephiroth ho postavil na zem, stáhl Zacka, aby si s ním sedl na postel a položil ruce Cloudovi kolem pasu, aby si ho před sebou přidržel. "Nikdy se neomlouvej za to, že nemáš rád zabíjení. Většina vojáků to ze srdce nesnáší," řekl generál a významně si přisunul Zacka blíž. "Já jsem v tomhle ta výjimka, ne ty. A nikdo z nás nechce, abys byl jiný, než jsi."
"Tak dost řečí a svlíkat!"
"A říká se, že já jsem ten neomalený!"
"A dlouhý a mohutný," dodal Zack, když ze sebe strhával tričko uniformy. "Jééé, moment. Než sem Vrabčák přišel, tak ses vyhýbal mojí otázce. No tak, vysyp to a nemysli si, že… že když si sundáš kalhoty… tak odvedeš mou pozornost."
"Jaké otázce?" vyhrkl Cloud, když ho Sephiroth strhl dolů k sobě na klín.
"To je nedůležité a zbytečné, abychom to probírali, ujišťuji tě."
Tohle samosebou Zack ignoroval. "Tohle mu řeknu, protože se společně se mnou může současně bavit i zlobit."
Sephiroth pokrčil rameny a očividně mu to bylo natolik ukradené, že se kvůli tomu nevzrušoval.
"Víš, Vrabčáku, každý rok alespoň několik z těch otravných kravaťáků přijede na tenhle Den otevřených dveří a všichni jako obvykle zírají na Sephirotha, a pak pěkně potichu nabídnou společnosti hromadu prachů za… večer pro dva, řekněme to takhle."
"Jejich snaha je marná," řekl Sephiroth a snažil se z Cloudovy tváře zahnat to jeho rozkošné mračení. "Je to naprosto směšné, víc než cokoliv jiného."
"Nevadilo by mi, kdybys zprovodil ze světa je," zamumlal Cloud, ale uklidnil se, když ho jemné ruce vysvlékaly z uniformy.
"Takže, jaká byla letos nejvyšší nabídka, Sephe? Nový rekord?"
"Jo, dvě stě milionů. Několik zástupců se dohodlo společně."
"Doprdele!" řekl v úžasu Zack. "To bych teda byl v pokušení, kdybych byl ty."
"Jsem často v pokušení… ale jen kvůli dvěma jistým osobám."
"A to ani nemusíme platit," řekl lišácky Zack, když ho i s Cloudem, oba nahé, položil Sephiroth vedle sebe na fialovou hedvábnou pokrývku.
"Ale ty zaplatíš, poručíku, jak nebudeš plnit rozkazy," vyhrožoval laškovně Sephiroth, když se nad nimi skláněl. Kouknul po očku na Clouda, jestli ho svým škádlením nestraší, ale vzhlížel k němu jen rozzářený obličej a pusa od ucha k uchu.
Natáhly se k němu dvě paže a objaly ho, a dvě ruce ho hladily po nahých zádech a hbité prstíky se mu zapletly do třpytivých vlasů. Sephiroth nechal své ruce bloudit po hladkých tělech pod sebou a měl pocit jakéhosi údivu a nezaslouženého štěstí, úplný opak od těch let samoty a tupé bolesti v Hojových laboratořích. Na popud zvedl Zacka i Clouda a přitáhl si své mladé miláčky do silného objetí a nadechl se jejich vůně. Pak je uložil zpátky. Cloud se na něj díval s otázkou v očích a měl obavy, když v jeho očích spatřil tolik emocí, ale Zack se jen usmál, jakoby chtěl říct ´Já vím´.
Potom se Zack s uličnickým výrazem přetočil na bok a obrátil Clouda obličejem k sobě. Přitáhl si ho do polibku, který nejprve začal jako pomalý, vášnivý, zamýšlený tak, aby navnadil jak Clouda, tak Sephirotha. Pozvolna začal být horečnatý a zadýchaný; Zack i Cloud se dychtivě objímali a zrychleně do polibku dýchali. Sephiroth je sledoval seshora, zornice rozšířené a hruď se mu vzrušeně zvedala. Dál své miláčky hladil a užíval si tohohle úžasného pohledu, který nabízeli. Cítil v Zackově medovém a v Cloudově porcelánovém těle tolik žáru. Dokonce i jeho vlastní pokožka se zdála víc horká než obvykle v těchhle situacích, na hony vzdálená jeho obvyklému nelidskému chladu.
Zack na sobě cítil Sephirothův toužebný pohled a nechal ho do sebe nasáknout, zatímco jemně hltal Cloudovy sladké rty a jazyk. Život byl skvělý a všechno, co teď potřeboval, bylo, aby Sephiroth nebyl pouze divákem, ale aby se k nim přidal. Generál se na chvilku ztratil, ale když se vrátil, zvedl Zackovu ruku, políbil ji a začal mu smyslně cucat prsty. Sephiroth je v tomhle tak dobrý, myslel si Zack, tak dobrý, že by to mělo být nelegální. Měl tak blízko k hlasitým prosbám o… něco… když vtom Sephiroth prsty vysunul a zvlhlé je polil voňavým lubrikantem.
Rozumím, pomyslel si Zack. Nebyl schopný více než jednoho slova.
"Ohhh," zasténal Cloud, když ho Zack začal uvolňovat. Zaklonil hlavu a nechal tu nenechavou pusu útočit na svůj krk. Zackovým tělem proběhla silná vlna chvění a Cloud poznal, že ho právě Sephiroth taky připravuje.
Těla se jim vlnila a Sephiroth je ještě povzbudil, když si lehl za Zacka. Držel si je oba dva, když vnikal do Zacka a pomáhal přetočit Clouda na druhý bok. Cítil, jak Zack vniká do Clouda. Všechna tři těla se semkla a vzrušení přecházelo z jednoho na druhého tak, že nikdo nemohl říct, kdo ho vlastně spouští.
Cloud vyrážel krátké, rychlé steny a vtahoval Zacka hlouběji. Třesoucí rukou se snažil stimulovat se pomalu, protože cítil kontrolu nad oběma svými partnery. Sephiroth je oba držel v ustáleném tempu a klouzal jazykem Zackovi po uchu, zatímco pokračoval mocným, neúnavným rytmem, který byl vždycky jejich. Zack se uprostřed mezitím mohl zbláznit, vědomí se mu rozletělo na kusy a jeho základní potřeby být jak předmětem touhy, tak dobyvatelem, se mu naplnily. Křičel a sténal, když svíral Clouda, a smyslně se vzpínal pokaždé, když do něj s majetnickým vrčením vnikal Sephiroth. Pohyboval boky rychleji a rychleji, bral a dával, bral a dával, nekonečný cyklus. Nezakončí to, nenechá se unést, do té doby, než bude Cloud připravený….
"Z-Zacku, Zacku…. Zackůůůůů!"
Cloudem projel orgasmus nejdřív, jeho tělo stočené do klubíčka se vzepjalo jako luk a vystříkl mezi své bílé prsty. Zack vyrazil výkřik plný blaženosti a ztráty a třásl se tak, že mu Sephiroth šeptal slůvka útěchy skrze svůj vlastní orgasmus. Sephirothovi se hlas chvěl tak, že by většina vojáků byla šokovaná, kdyby ho takhle slyšeli. Mladému Prvákovi zbylo jen natolik sil, aby mohl jen slabě přikývnout a sdělit Sephirothovi, že je v pořádku. Zack byl ke všemu, co mu Sephiroth v rámci sexu provedl, velmi citlivý a ovlivněný už od začátku jejich vztahu. Cloud na něj měl očividně stejný efekt, takže zůstat mezi nimi při vědomí, když se ho oba dotýkali, byla docela výzva.
Zack tedy sebral veškerou svou vojenskou sílu (a hrdost), přitulil se ke Cloudovi a políbil ho do vlasů a na krk. "V pořádku bejby? Mmm, Vrabčáku."
"Úplně super, Zacku," zamumlal Cloud s tichým smíchem. "Běž spát."
"Budeš si se mnou zítra hrát?"
"Jo," zasmál se Cloud.
Sephiroth se vysunul ze Zacka a pak Zack z Clouda. Oba políbili svého černovlasého miláčka, který se ospale usmál, zamumlal něco o tom, že je má rád a že nesnáší výtahy. Sephiroth kolem něj s chápavým úsměvem pozastrkoval fialovou pokrývku a pokývl na Clouda, aby přelezl na jeho stranu postele. Zackova postel - tak jako Sephirothova - byla naštěstí obrovská, bylo tam spousta místa, dokonce i se Zackem uprostřed.
"On je po sexu opravdu nepoužitelný," hihňal se Cloud, když si ho Sephiroth položil mezi sebe a Zacka, a hladil ho.
"Docela ano. Taky měl perný den, ke všem těm svým povinnostem ještě dával pozor na nás dva."
"V tom je Zack dobrý."
Sephiroth se na chvíli natáhl přes Clouda, aby Zacka láskyplně pohladil po vlasech. "Často myslím na to, že Zack byl zrozený proto, aby miloval. Dokázal být zdvořilý dokonce i těm hnusným obchodním zástupcům. Věřím tomu, že se snažil odlákat je ode mě pryč."
"Zack tohle všechno určitě hodně ulehčí."
"Tak jako ty." Sephirothovy rty nalákaly ty Cloudovy, aby se pootevřely, a dlouze, pomalu ho políbil. "Cloude, tvůj vztah se Zackem a mnou nikdy nemusí na veřejnost, jestliže si to tak budeš přát. Ale jestli si vybereš možnost netajit se s námi, musím se přiznat… těším se na dobu, až nebudeme muset skrývat ani tebe, ani to, co pro nás znamenáš."
Cloud cítil, jak se mu do očí derou slzy, ale byl příliš šťastný a zamilovaný na to, aby mu to vadilo. "Děláš si srandu? Nemůžu se dočkat, až tě budu moct políbit na veřejnosti. Vás oba. Ale… nebudeš mít kvůli tomu potíže?"
"Jestliže je to, co vím o mém fanklubu nějaká indikace, tak mít vztah se Zackem a zároveň s tebou jen zvýší moji popularitu," odpověděl rozvážně Sephiroth a pobaveně se usmál. "Hlavně u té dívčí části. Někdy si myslím, že jsou docela šílené."
"Nejsme tak trochu všichni?" zamumlal Cloud a blaženě povzdechl, když ho zahalily Sephirothovy vlasy jako závoj utkaný z hvězd.
Komentáře
Okomentovat