Dojmy

Sephiroth se zamračil na stůl s krabicí dokumentů, které čekaly na vyřízení. Obvykle měl radost, když byla prázdná, protože to znamenalo, že nemusí podepisovat žádné otravné formuláře. (Proč ho Shinra prostě nenechala dělat věci, které uměl nejlíp - jako je zabíjení - a nepřenechala papírování někomu jinému, to Sephiroth netušil.) Ale dnes měl mít na stole něco důležitého, závěrečnou zprávu z nedávné mise do slumů v Midgaru. Řečená mise začala vysláním hlídky poté, co přišlo hlášení o podezřelých aktivitách, a skončila přestřelkou mezi Vojáky a Turky na jedné straně a novým gangem obchodníků se zbraněmi na straně druhé. Proti této mrzutosti se nedalo nic dalšího účinně podniknout, dokud nebudou nashromážděné informace odevzdány a zhodnoceny.

A mimoto, Tseng už dostal celou zprávu včera odpoledne. Jestliže existovalo něco, co Sephiroth nesnášel, pak to bylo pomyšlení, že ti nezodpovědní a nedůvěryhodní Turkové by mohli mít lepší organizační schopnosti než jeho Vojáci.

Aniž změnil svůj obvyklý netečný výraz, vyšel Sephiroth na chodbu a zamyslel se, jestli se vydat doprava, nebo doleva. Jeho zástupce, Angeal Hewley, vedl misi do slumů osobně. Že by se Angeal zpozdil s papírováním, bylo u něj naprosto nemyslitelné. Co ho mohlo zdržet? Odpověď ho napadla okamžitě.

Velitel Angeal, obdivovaný a respektovaný stejně jako Sephiroth, nedávno udělal něco, co překvapilo všechny, kdo ho znali. Vzal si pod křídlo (nezamýšlená slovní hříčka) mladého Vojáka 3. třídy. Angeal, o trochu více společenský než Sephiroth, ale i přesto samotář, se o svém novém učedníkovi několikrát zmínil. Dosud však toto své neobvyklé a extrémní gesto nijak nevysvětlil. Samozřejmě, Sephiroth byl posledních několik měsíců plně zaměstnán nově vzedmutou vlnou odporu ve Wutai, a tak se s mladým vojákem dosud nesetkal; znal jen jeho jméno a to, co se o něm dověděl z jeho složky a od ostatních vojáků.

Zack Fair. Sephiroth měl paměť ostrou jako břitva a tohle jméno stačilo na to, aby spustilo lavinu vstřebaných i letmo zaslechnutých informací. Původem z Gongagy, bez sourozenců. Jako kadet měl výborné výsledky ve všech oblastech a v sedmnácti už byl Vojákem Třetí třídy, což sice nebylo neslýchané, ale dosti ojedinělé. A co víc, Fair daleko předběhl ostatní ve třídě a velitel Heinz ho už zapsal na povýšení. Sephiroth se rozhodl, že to trochu pozdrží - není třeba mladíka vylučovat ze společenství vrstevníků - ale tenhle Fair opravdu musí být něco, když ho tolik lidí chválí. A co bylo zvláštní, jen málo z těch, co ho chválili, mluvilo zahořkle nebo žárlivě. Jak mohl být Fair tak výjimečný a zároveň populární? Sephiroth by opravdu velmi rád znal odpověď na tuto otázku, když byl sám teenagerem.

Na základě zkušenosti generál odhadl, kde asi se Angeal nachází, a zamířil do Tréninkové místnosti VR - virtuální reality. Bylo důvodem neočekávaného zájmu o talentovaného mladíka jen to, že se ho Angeal snažil pouze povzbudit a pomoci mu na cestě stát se vynikajícím Vojákem 1. třídy?

Ale stejně to není Angealovi podobné, věnovat někomu tolik času a pozornosti. Fair se mu musí podobat povahou i temperamentem víc, než jsem slyšel. Nikoho jiného by si Angeal tak blízko k tělu nepustil.

"Angealeeeeeeee! Říkals, že tohle už neuděláš!"

Velitel Hewley se ponuře usmál. Tenhle hravý, kňouravý tón hlasu by ho měl rozčilovat, hodně Zackových vlastností by mělo. Zack byl všechno, co Angeal považoval u mladíků za otravné a co on sám nikdy nebyl - hlasitý, zbrklý, překypující energií, nesoustředěný. Opravdu nedávalo žádný smysl, že by měl toho chlapce mít tak rád, ale měl. Nebylo to dokonce ani vědomí, že Zack bude jednou skvělý Voják; byl to spíše pocit hrdosti, asi takový, jaký by cítil vůči mladšímu bratrovi. Vyrostl se dvěma přáteli, kteří mu byli blízcí jako sourozenci, ale Sephiroth - který všechny předběhl a který si s city nikdy nevěděl rady - nebyl ničí malý bráška.

"Taky jsem ti řekl, aby ses připravil na cokoliv. Jestliže jdeš do boje s určitým očekáváním, podvědomě učiníš rozhodnutí ještě před tím, než získáš potřebné informace." Zack zároveň s ním nehlasně a s přehnanou mimikou opičil jeho slova. Angeal se na něj zamračil a počkal, dokud Zack nepřestal. "Nepřítel bude vždycky zkoušet věci, které nebudeš očekávat. Když se budeš víc snažit soustředit se, nebude tak lehké tě přemoci."

Zack trucovitě našpulil rty. "To je úplně sadistické, že tady Sephirothův program vůbec je. Zajímalo by mě, kolik kadetů už na něj narazilo a počůralo se strachy."

"Až příliš mnoho, proto je místnost VR přístupná pouze Vojákům Třetí třídy a výš," odvětil suše Angeal. "Proč ti Sephirothův program tak vadí?"

"Ehm, páč je neporazitelný?"

"Sephiroth možná ano, ale ne jeho program. Upřímně řečeno, já ti nerozumím. Kromě občasných problémů, které si sám působíš svojí roztěkaností, plníš všechny úkoly, které ti vytyčím, celkem lehce. Bude z tebe výjimečný Voják."

Zack se nadějeplně a hrdě usmál. Byl to takový výraz, že jím dokázal nakazit každého, dokonce i někoho tak stoického, jako byl Angeal.

"Ale jestliže máš s generálem tak závažný problém, že kvůli němu děláš při tréninku chyby, musíme se tomu věnovat a napravit to," řekl Angeal jemným tónem, jaký dříve nepotřeboval často používat. "Čím výše se v programu Voják dostaneš, tím více kontaktu s generálem budeš mít. Jestliže je to pouze nervozita z jeho přítomnosti, odezní sama. Jestli ne…"

Angeal se odmlčel. Řekl něco necitlivého? Fair, obvykle tak veselý a plný energie, se zachmuřeně díval pod nohy a rýpal špičkou meče v zemi. Angeal ještě nikdy neviděl Zacka tak sklíčeného, a to ani tehdy, když ho přistihl, jak si zapaluje cigaretu, a před ostatními Vojáky ho odvlekl za ucho pryč.

"Zacku, když se mi svěříš, pomůžu ti."

"Nemůžeš," odvětil tiše Zack. "Je to blbost."

"Bojíš se, že bych se smál?"

"Ha. Kdybych si myslel, že tě můžu rozesmát, tak by mi to stálo za to ti to říct."

"Tak proč mi to nemůžeš říct?" zeptal se velitel, teď už opravdu zmatený.

"Co já vím. Je to trapné."

"Zůstane to mezi námi."

Zack potřásl hlavou. Angeal se začal cítit bezmocný. Většinu času pomáhalo, že se Zack nedal lehce zastrašit, usnadňovalo to jejich vztah student - učitel. Ale teď Angeala zlobilo, že jeho tichý pohled, tak nápomocný v zastrašování jiných lidí, ze Zacka nevydoloval nic kromě toho, že zakoulel očima.

"No tak dobře. Pojď, už toho pro dnešek necháme."

"Co? Proč? Zrovna jsem se do toho dostával! Parádně mi to šlo, dokud - "

"Dokud jsi neměl špičku Masamune pár centimetrů od nosu."

"Ha," naježil se Zack, "to by rozhodilo každého. No, tebe možná ne. Ale jinak každého, kdo má normální nervy a výrazy ve tváři."

"Bylo to dnes už počtvrté. A víš, že je to hologram. Měl jsi být připravený."

"Říkal jsi, že už to nebudeš programovat!"

"To by byl lacní přístup k mým povinnostem vůči tobě, kdybych tě nekonfrontoval s problémem, který máš se Sephirothem," řekl přísně Angeal.

"To není problém!" málem vybuchl Zack. "Já jen… nemůžu o tom mluvit."

"To, že o tom nemůžeš mluvit, jen dokazuje, že skutečně máš problém." Angeal si povzdechl. Nerad tlačil na pilu, ale nenapadal ho jiný způsob, jak situaci vyřešit. "Nemůžu tě mít takhle rozhozeného. Zakazuju ti aktivní službu, dokud se nedobereme nějakého výsledku."

"To nemůžeš udělat!"

"Můžu a udělám. Takhle se mnou mluvit nebudete, poručíku."

"Omlouvám se. Veliteli."

Sakra, pomyslel si Angeal, jen to zhoršuju. Měl lepší pochopení pro emoce a mezilidské vztahy než Sephiroth, ale ne o moc, a jeho několik málo přátelství a vojenská výchova ho zanechala bez zkušeností s tím, jak jednat s trucujícím teenagerem.

Mysli logicky, řekl si. Zack netrucuje a normálně nemívá tajemství. Problém se týká Sephirotha. Problémy mladších důstojníků se Sephirothem obvykle kořenily ze dvou důvodů - strachu, nebo přitažlivosti. Ale Zack neměl strach. Hmm… Mohla by to být…

"Zacku," začal znovu jemně Angeal a přistoupil blíž k mladíkovi. "Opravdu si myslíš, že se přede mnou shodíš, jestliže pociťuješ něco, co cítí aspoň polovina vojáků?"

Zack se mračil… hádal tedy špatně? Ne, lehký ruměnec na tvářích potvrzoval jeho dojem.

"Nejsem jako oni," zamumlal Zack. "Měl bys slyšet, co si povídají o generálovi."

"Slyším, a on taky. Málo z toho je míněno neuctivě. Nejlepší je takové věci ignorovat."

"Nemůžu."

Angeal zamrkal, překvapený, že to Zack míní tak upřímně, že je tak blízko skutečnému hněvu. Sám Sephiroth se naučil nevšímat si většiny zbožňujících pohledů, kterých se mu dostávalo, a chlípných komentářů, které si jeho obdivovatelé vyměňovali. Angeal často cítil nutkání zardousit ty, kteří se takhle vyjadřovali o jeho nejbližším příteli, ale držel se zpátky, protože by to nic nevyřešilo, jen by to Sephirotha vystavilo nepříjemné situaci. Ze stejného důvodu držel jazyk za zuby, když Shinra ještě podporovala tento trend uctívání, které Sephiroth tak nesnášel a nerozuměl mu, když dávali jeho tvář na plakáty a předváděli ho jako trofej.

Angeal znal Sephirotha už od dětství, v podstatě byli společně vychováni, a tak jen dávalo smysl, že cítil potřebu ho chránit. Proč by Zack, jeden z generálových obdivovatelů, cítil totéž, kdyby se u něho jednalo jen o přechodné poblouznění nebo tělesnou přitažlivost? Dokonce ani důstojníci, kteří tvrdili, že Sephirotha milují, o něho neměli takovou starost, nepovažovali ho za natolik lidského, aby potřeboval ochránit.

Fair neříkal nic. Díval se na svého mentora s nešťastným výrazem, pro něj tak netypickým, jako by ho v duchu prosil, aby to nechal být. Angealovi ho bylo líto. Zack byl typ člověka, který do všeho vložil celé své srdce, a nemohl si k tomu vybrat nedosažitelnější cíl.

Angeal položil Zackovi ruku na rameno a přešel bez povšimnutí, když sebou poručík trhl. "Tvé city jsou jen chvályhodné, ať už z nich vzejde cokoliv. Proč jsi mi o tom nemohl říct?"

"Protože by sis myslel, že jsem jako všichni ti ostatní, že mě zajímá jen…" Zack povzdechl a prohrábl si černé rozcuchané vlasy. "Protože by sis myslel, že jsem jen hloupě poblázněný kluk. A znáš to blahosklonnou přezdívku, ze které máš takovou srandu? Napadlo mě, že bys určitě vymyslel nějaký vtip o štěněčí lásce. Občas zapomínáš tlumit svůj smysl pro humor, víš."

Angeal stiskl Zackovo rameno ve snaze ho povzbudit. Zack zasykl a sevření okamžitě povolilo. Angeal byl zvyklý trénovat s Vojáky 1. třídy; občas zapomněl na vlastní sílu, která bylo mnohem větší než Zackova.

"Co můžu udělat, abych ti v tomhle pomohl?"

Zack vzhlédl, překvapen touto otázkou. "Nic, Angeale. Vím, že je to beznadějné. Jen se s tím musím srovnat. Ale… díky."

"Chceš ještě zkusit cvičit?"

"Můžu ti věřit, že na mě zas nenachystáš nějakou léčku?"

Odpověď skrytou za Angealovým úsměvem nemohl Zack dost jasně rozluštit. Ale úsměv byl laskavý a chápavý a pro Zacka znamenal víc než jakýkoliv slib.

________________________________________

Byl to standardní scénář tréninku pomocí virtuální reality, často používaný Vojáky všech tříd, a dal se nastavit na různé stupně obtížnosti. Simuloval část průmyslové čtvrti v Midgaru a obsahoval ozbrojené hologramy nepřátel - obvykle nepřátelských vojáků nebo povstalců proti Shinře - kteří nemohli zabíjet, ale i tak působili při souboji velmi reálně. Záměrem bylo zneškodnit každý cíl dřív, než mohl kdokoliv z nich spustit poplach. Do této základní mise se občas přidávaly variace - časové omezení, laserové senzory, civilisté, které bylo potřeba chránit před újmou, předmět, který se musel najít.

Zack měl nejraději scénář s civilisty; vyhovoval jeho hrdinské povaze. Ale teď mu Angeal nastavil lasery, kterým bylo potřeba se vyhýbat, a to vyžadovalo zostřenou pozornost a pevné nervy. Jenže Zack měl potíže se soustředěním a očividně i schopností zachovat klid. Tento program nutil Vojáka využít jeho nejdůležitější schopnosti - neslyšné plížení, taktiku, navigaci, schopnost bleskurychle se rozhodnout - to vše za pomocí smyslů zdokonalených látkou mako na nadlidskou úroveň. A boj, samozřejmě.

I přes svou hlučnou povahu se Zack uměl potichu přiblížit a byl rychlý. Dokázal potlačit svůj obvyklý bojový pokřik, když zneškodňoval holografické nepřátele jednoho po druhém, zatímco se šklebil radostí z každé akce a vítězství. Jen na okamžik mu úsměv pohasl, když se zpoza rohu vpředu vynořil muž ozbrojený puškou s velkou hlavní a okamžitě na něho zaměřil pozornost.

"Stát! Ruce vzhůru, nebo střelím!"

"Jo, jako kdyby ses mohl trefit!"

Kulky pršely horizontálně mezi nimi v náhodném sledu. Tenhle chlap - nebo vlastně obraz chlapíka - nebyl odstřelovač, ale věděl, jak rychlí umí Vojáci být. Náhodně pálil do prostru kolem Zacka a doufal, že se mu aspoň jednou podaří ho trefit. Zack odrážel kulky jednu za druhou, i když jeho meč neměl širokou čepel, a několik střel bylo natolik blízko, že záviděl Angealovi jeho ohromný Buster sword.

Hned jak jeho oponentovi došla munice a sáhl pro další zásobník, vyskočil Zack do vzduchu, předvedl parádní salto, doskočil na nepřítele seshora a zasadil mu smrtelný úder. Chlap padl poněkud mechanicky na kolena, sesunul se k zemi a zmizel.

"Jo! A vyřiď, že Zack Fair posílá - "

Jeho vítěznou řeč přerušilo hluboké kvílení alarmu. Zack se podíval pod nohy. Tam se na simulovaném betonu táhl tenký červený světelný paprsek, a Zack na něj šlápl.

"Oh, doprdele!"

Zack tento poplach a melu, která následovala, spustil předtím jen dvakrát, a pokaždé musel vytrpět potupu, kdy ho z bryndy rychle vytáhl Angeal. Až dosud Zack zažil jen velmi málo situací, kdy musel bojovat proti více než jednomu oponentovi a jeho schopnosti - jakkoliv výjimečné na jeho věk a hodnost - nestačily na to, aby se ubránil více než třem protivníkům Třetí třídy. Když se všude kolem ozvaly blížící se kroky, Zack se snažil rychle přemýšlet.

Obvykle je jich patnáct, a už jsem jich deset zlikvidoval, to znamená, že jich ještě je… doprčic.

Zack se postavil do bojové pozice, zvedl meč a začal se pomalu otáčet, aby zkontroloval okolí. Nedaleko se skoro v jediném okamžiku vynořilo pět rychle běžících postav v lehké černé zbroji. Pohybovaly se jednotně, mechanicky; rozestoupily se a začaly se přibližovat.

V prdeli, já jsem TAK v prdeli… ne, vzchop se, jsi Voják! Tohle dokážeš, ukaž Angealovi, že to dokážeš! Jsou organizovaní, zformovali kruh, co uděláš?

"Prolomím ho," zamumlal si Zack v odpověď.

Vymrštil se ze středu kruhu, ladně přistál za jedním z nepřátel a couvl, aby ho odlákal od ostatních. Fungovalo to - dotyčný zaútočil a Zack útok odrazil, zatímco stále ustupoval, čímž nutil protivníka následovat ho. Ten byl rychlý, ale Zack byl rychlejší a vrazil meč do hrudi počítačem vygenerovaného muže.

Ostatní se však poučili z chyby padlého druha a přiblížili se všichni najednou, znovu zformovali kruh a odolávali Zackově snaze ho rozbít. Ve vteřině započnou masakr, kterému se nemohl bránit… Zack odevzdaně přivřel oči a čekal, že se objeví Angeal, odhodí ho do bezpečí a nechá řádit Buster sword.

Právě včas se vskutku objevila ruka a odhodila ho z nebezpečí ven, ale nebyla jako Angealova; byla menší, silnější, ne tak jemná. Když Zack pocítil náraz na zeď, nedobrovolně zavřel oči, a když je otevřel, napadlo ho, jestli se neuhodil víc, než původně myslel. Opravdu se někdo objevil, rychlostí rozmazaná postava, bleskově drtící útočníky jednoho po druhém, ale Angeal to nebyl. Až když bylo po boji a neznámý zachránce se zastavil, v tu chvíli ho Zack poznal. Nevěděl, jestli je víc ohromený nebo zmatený, a málem ztuhl úplně.

Sephiroth, slavný generál, legenda, o které slyšel od Angeala jen samá laskavá slova, ale kterého nikdy osobně nepotkal. A teď tu klidně stál beze známky únavy, nehybný až na dlouhé stříbrné vlasy, dokud se i ony perfektně neusadily zpátky na místo. V levé ruce u boku držel Masamune, meč, který každý znal.

Ne, ne, zatraceně Angeale, já nemůžu bojovat proti němu. Proč jsi… moment, proč na mě ne…

Kupodivu, hologram Sephirotha se na něj nevrhl, jen tam tak stál a díval se na Zacka se zvědavým, překvapeným výrazem. Zack nikdy neviděl program, který by se takhle choval. Slýchal řeči o tom, že Sephirothův program příležitostně zachraňoval, ale ještě nikdy to neviděl na vlastní oči. Pokaždé, když se předtím potkal s počítačově vygenerovaným Sephirothem, hologram se na něj vrhl, ve vteřině ho odzbrojil a "zabil", načež se simulace vypnula. Už tak je hrozné, že to Angeal naprogramoval teď… ale proč se to chová tak podivně?

Poručíka Třetí třídy napadla možná odpověď (otravná věc a přesně taková, jakou by jeho mentor mohl nachystat), ale díval se ještě chvilku a čekal, že na něj hologram zaútočí. Obraz generála zasunul katanu do pochvy a dál pozoroval Zacka zkoumavým pohledem, smíšeným s dětskou zvědavostí. Mohl se pokazit, pomyslel si Zack. Ano, ale ne sám od sebe.

"Angeale," zavolal a pohlédl nahoru směrem ke skryté kontrolní místnosti, ze kterého ho vždycky velitel pozoroval, "ty jsi to přeprogramoval, že jo? Tomu říkám sypat sůl do rány. Proč mi tohle děláš?"

Hologram němě zamrkal. Angeal se s touhle fantastickou napodobeninou skutečnosti opravdu předvedl. Skutečný Sephiroth by jistě nedovolil, aby ho někdo viděl takhle nejistého, tak váhavého.

"Tak co, si myslíš, že se musím postavit svým citům, abych se mohl pohnout dál? S tím jdi do háje, Angeale, a jestli to hned nevypneš nebo to aspoň nevrátíš do normálního stavu, vyzvoním celému světu, že jsi spával s plyšákem."

Hologram nepřestával zmateně mrkat a Zack se musel držet svého rozhořčení, aby se nezačal smát. Vždycky věděl, jak je Sephiroth sexy, ale nikdy si ho nepředstavoval takhle… roztomilého.

"Tak fajn, jasný? Fajn! Nepochybně se ti líbí mě takhle ztrapňovat a nechceš si tohle nechat ujít." Zack, stojící asi tři metry od generála, se mu vzdorně podíval do očí. "Miluju tě. Jsem do tebe blázen, naprosto, úplně, bezhlavě zamilovaný jako uhihňaná školačka, nemůžu myslet na nic jiného, nemůžu s tebou bojovat, ani nic kloudného vymyslet, když jsem ve tvé přítomnosti. Jsem do tebe beznadějně a zbytečně zamilovaný. A Angeal si myslí, že mě tenhle cit rozptyluje a proto mě tu nechává blábolit jako idiota na hologram, a asi má pravdu, ale to nic nemění na tom, že je to sadistický mizera, který by potřeboval šukání jak prase drbání a který mi musí přestat říkat ´Štěně´ před ostatními Vojáky. Tak, a teď, když jsem ze sebe udělal totálního vola, mohl bys mě prosím bodnout rovnou do srdce a skončit to? Páč si myslím, že by to asi bolelo míň než tohle."

Hologram se ani nepohnul. Přestal mrkat úplně.

Sephirotha nejprve nenapadlo podívat se do kontrolní místnosti, když hledal Angeala. Bylo dost pravděpodobné, že se sám skrýval někde uvnitř simulace. Tohle byl jistě program s lasery a Angeal předtím zmiňoval, že jeho student s tím má trochu problémy. Když si to Sephiroth přál, byl schopen rozlišit virtuální realitu a skutečnost. Rychlý sken místnosti mu ukázal, že tu Angeal není. Jediný skutečný tvor byl mladík poblíž středu, obklopen více protivníky, než byl pravděpodobně schopen zvládnout.

Fair byl Angealův student, ale taky byl Voják a Sephiroth bral zodpovědnost za každého Vojáka velmi vážně. Masamune zasvištěl vzduchem a skrze hologramy rychleji než blesk. Když hologramy zmizely, zůstal Sephiroth stát a zvědavě čekal, jak na něj bude mladík z Třetí třídy reagovat. První setkání s mladým Vojákem obvykle zahrnovalo zírání a koktání a často trapné ticho a Sephiroth přemýšlel, jestli to s Fairem bude jiné.

Bylo. Chlapec se nejprve zdál užaslý, ale úžas se rychle změnil na rozmrzelost a pak začal mluvit k Angealovi způsobem, kterým se, pokud bylo Sephirothovi známo, ještě nikdo jiný mluvit neodvážil. Tohle byl podivný způsob chování v přítomnosti generála, ale co Sephirotha opravdu mátlo, byla jeho vlastní reakce.

Hlavou mu bleskla složka poručíka Faira, série úhledně poskládaných statistik a výsledků testů, které ukazovaly pokroky budoucího vynikajícího Vojáka. Ale tyhle myšlenky hned vytěsnily další vzpomínky na všechno, co o Fairovi říkali ostatní Vojáci První třídy, ať už jemu, nebo mezi sebou. Angeal hrdě mluvil o Zackových schopnostech; kupodivu to připomínalo prezidenta Shinru, když mluvil o svém synu Rufusovi. Angeal se usmíval dokonce i ve chvílích, kdy si stěžoval na Fairův postoj nebo nedostatek pozornosti, což přece nedávalo smysl. Když mu tohle Sephiroth pověděl, Angeal jen pokrčil rameny a poznamenal: "Až ho potkáš, porozumíš. Buď to, anebo mi nařídíš potichu ho zardousit."

Sephiroth v této chvíli opravdu nerozuměl ničemu. Ale musel připustit, že je humorné a příjemné, jak Zack energicky máchá rukama a otevřeně mluví v situaci, kdy by ostatní muži ustrašeně mlčeli.

Tyto myšlenky probleskly Sephirothovou myslí ve vteřině, ale jen jedna zůstala a opakovala se, jako chybička v bojovém plánu, která na člověka vykukuje z mapy a nedá pokoj, dokud se nevyřeší. Byl to úryvek konverzace, kterou zaslechl pár týdnů předtím, mezi velitelem Dawsonem a poručíkem Welmanem. Dawson se zeptal, jestli se už poručík setkal s mladým Vojákem Třetí třídy, kterého Angeal trénuje, a Welman odpověděl: "Jo, moc hezký, ale nechápu, jak velitel může snést všechno to povykování a energii."

Sephiroth se zrovna rozhodl, že ano, Fair byl velice přitažlivý, zvláště pak jeho oči, tak jemný odstín modrozelené, že je lesk maka činil téměř bezbarvé, když se najednou mladík obrátil přímo k němu. To, co řekl, a ten nedbalý, zoufalý, naprosto upřímný způsob, kterým to řekl, Sephirotha dokonale šokoval; neobvykle silná reakce pro člověka tak vyrovnané povahy, jakou měl on. Láska? Láska byl silný přátelský cit, takový, jaký vyjadřoval Angeal, nebo naprostá oddanost podřízených ke svému generálovi. Zdálo se, že Fair nevyjadřuje ani jedno z toho, spíše něco, o čem Sephiroth nevěděl, jak by na to měl reagovat. Láska vždycky patřila jiným lidem, normálním lidem, a pokud věděl, on normální nebyl.

Chlapec domluvil a dál se na něj díval se smutným, rezignovaným výrazem, meč připravený na odražení útoku. Sephiroth rozuměl - Fair si myslel, že se dívá na jeho hologram, který se v těchhle situacích objevoval. Měl pocit, že by bylo nejlepší co nejrychleji se ztratit a ušetřit tomu chlapci rozpaky, nechat ho věřit, že mluví k holografické projekci. Ale jestli ho tenhle pocit, co měl u srdce, vyvedl z míry, proč chtěl jít k Zackovi blíž a ne od něj utéct pryč?

Sephirotha pomalu začínala mírně bolet hlava a nemělo to nic do činění s poručíkovým blábolivým monologem. S rukama nečinně spuštěnýma podél boků stál bez hnutí do té chvíle, než se za ním ozvaly těžké rychlé kroky. Když je on i Fair uslyšel, oba se ohlédli. Blížil se Angeal a - další věc, co nedávala smysl - zdál se rozrušený. Sephiroth neviděl Angeala rozčileného od smrti jejich přítele Genesise před několika lety.

"Sephe, je mi to tak líto, tohle byla moje chyba. Snažil jsem se nastavit stupeň obtížnosti v programu a - " Angeal se odmlčel a s bolestně omluvným výrazem pohlédl na Zacka. "Nestihl jsem to sem dost rychle."

"To… znamená…" protlačil Zack skrze sevřené hrdlo, rychle přelétl pohledem z jednoho na druhého a veškerá zdravá barva mu zmizela z obličeje.

Angeal potlačil zvláštní nutkání chlapce obejmout, což se jako naschvál stávalo dost často, a obrátil se ke svému starému příteli s obavou, jestli není rozzlobený. Sephiroth se mračil, ale ne zlostně. Vypadal zraněný, smutný, zmatený - pocity, které u něj nevídal dokonce ani jeho nejbližší přítel. To, že byl zmatený, dávalo smysl, protože Sephiroth byl pokaždé vyvedený z míry, když o něj měli lidé starost, ale zraněný? A co ten smutek? Nemohlo to být kvůli tomu, že Zack vypadal zdrceně, že ne? Generál byl tak oddaný svým mužům a nemilosrdně je bránil, když bylo třeba, ale nikdy příliš neuměl vcítit se do jejich emocí.

"Pane, Fair jen plnil mé rozkazy, vůbec netušil, že jste to vy."

Sephiroth konečně odtrhl zrak od Zacka a pohlédl na Angeala - zmateně, čemuž teď oba rozuměli. Angeal mu nikdy neříkal "pane", nikdy to nedělal, byl jediný, komu bylo dovoleno použít jakoukoliv přezdívku.

"Fair se ničím neprovinil, Angeale, ani ty."

"Díky, Sephe," řekl tiše velitel.

Sephiroth se slabě usmál - aspoň jedna věc je zpátky v normálu. "Viděl jsem ho bojovat. Když bude takhle pilně pokračovat, věřím, že se z něj stane, jak říkáš, vynikající Voják První třídy. Teď vás oba nechám vrátit se zpět k tréninku."

Sephiroth se usilovně snažil nedívat na Faira, když jim oběma pokynul na pozdrav a otočil se k odchodu. Ten podivný pocit v žaludku se mu šplhal kamsi nahoru, směrem k srdci. Podle nařízení měl všechny fyzické i psychické problémy nahlásit Hojovi, a nezáleželo na tom, jak byly malé nebo krátkého trvání, a normálně to svědomitě dělal. Ale doktor byl poslední osoba, na kterou by teď chtěl Sephiroth vůbec myslet.

Chtěl se jen dostat ven z místnosti a zjistit, jestli ho ten prazvláštní pocit přejde. Chtěl zapomenout na ten zděšený výraz na Fairově přitažlivé tváři. A co pak… to nevěděl.

________________________________________

Když se za Sephirothem zavřely automatické dveře, Angeal si dlouze přerývaně oddechl. S přítelem si musí promluvit později - Angeala napadlo, že jeho reakci bude muset důkladněji probrat - ale právě teď měl na starost Zacka, který byl bledý a vyděšený a mrkal příliš rychle.

Jemně mu vzal ze sevření meč a odložil ho, pak sevřel Zackovo pokleslé rameno a pokusil se ho přimět, aby se na něho podíval. Trošku s ním zatřásl a světlé oči se k němu zvedly, jasnější a vlhčí než obvykle. Angeal ještě neviděl Zacka plakat a měl dojem, že k tomu docházelo jen velmi zřídka. Během jednoho z jejich prvních tréninků, když dohlížel na Zacka, který se právě snažil porazit jednoho Vojáka Třetí třídy při překážkovém běhu, byl Zack příliš dychtivý, přestal dávat pozor a zlomil si kotník. Dokonce i tehdy jediný křik, který spustil, byl určen Angealovi - chtěl, aby ho okamžitě postavil zpátky na zem a nechal ho běh dokončit.

"Zacku, to je v pořádku. Za tohle nebudeš nijak potrestaný. Generál si váží upřímnosti, víš? A ty jsi jenom řekl nahlas to, co tu jiní šeptají celé roky."

"Já nejsem oni," řekl Zack tiše, chraptivým hlasem.

"Je mi to líto."

Přestože Zack věděl, že Angeal není typ člověka, který by nějak moc projevoval emoce a objímal lidi, položil mu hlavu na hruď, a Angeal byl natolik ustaraný, že mu to dovolil. Zack mlčel a nehýbal se do té doby, než ucítil, jak ho Angeal hladí po vlasech. Začal sebou vrtět, ale Angeal ho laškovně držel dál.

"Hej, nejsem tvoje štěně!"

"Něčí jsi a od té doby, co jsem vyvěsil plakáty s oznámením ´Našlo se´, se mi ještě nikdo neozval, takže prozatím jsi můj," odpověděl Angeal s chraplavým smíchem.

"Zapomínáš se ovládat," zamumlal Zack. "Můžeš mě to naučit?"

"Ale to bys pak nebyl ty," odvětil Angeal, objal ho kolem ramen a vedl ho k východu. "Nechtěl bys být jako já. Pak bys lezl na nervy jen sám sobě."

"Ale aspoň bych se necítil tak jako teď."

"Existuje velký rozdíl v tom neprojevovat emoce a vůbec je nemít. To první tě činí osamělého, to druhé nelidského."

"Ty se cítíš osamělý?"

"Už ani ne."

"Myslíš, že on je?"

"Možná ano," řekl Angeal opatrně. "Tak pojď, štěně, myslím, že máš pro dnešek dost."

"Až budeš mluvit s generálem, řekneš mu, že se omlouvám?"

"Jestli chceš, ale nemyslím si, že on chce omluvu."

"Jen pro případ."

"Dobrá. A jestli mi slíbíš, že se dramaticky neutopíš ve sprchách, já ti slíbím, že už na tebe nebudu posílat Sephirothův hologram."

"Tak jo," řekl Zack a zdálo se, že už je zpátky u svého obvyklého, veselejšího já. "Vlastně mi zas až tak nevadí, akorát s ním nechci bojovat."

"Ať už ten program vypadá sebereálněji, obávám se, že je málo dalších věcí, které bys s ním mohl dělat."

"Naznačuješ, že… Angealeeeee!"

Velitel se usmál, uhnul, když se po něm Zack ohnal, a rozcuchal mu vlasy. Zack odhalil část jeho nitra, o níž Angeal ani netušil, že ji má. Kdyby věci byly aspoň trochu jinak, možná mohl to samé udělat pro Sephirotha.