Dopis

"Zaaackuuu," zanaříkal Cloud už asi potřetí nebo počtvrté od okamžiku, kdy byl vytažen z hodiny taktiky, "jestli mi neřekneš, o co tady jde - "

"Řeknu, řeknu, už tam skoro jsme."

´Tam´ byla očividně Zackova pracovna, ale Cloud nedokázal přijít na žádný důvod. No dobře, dokázal - a protože znal Zacka, začervenal se - ale Zackovi bylo oběma jeho protějšky důrazně řečeno, že nesmí Clouda rušit ve vyučování jen proto, že se nudil nebo že ho chtěl vidět. Třebaže instruktoři a ostatní kadeti neznali pravou povahu jejich vztahu, byl Cloud obecně považován za mazlíka poručíka Faira a Zackovy výmluvy nikoho neošálily.

"Nemyslím, že by někdo uvěřil, že ses mě chtěl zeptat na graffiti objevené na tenisových kurtech," řekl Cloud, zatímco se odevzdaně nechával vléct poslední chodbou do kanceláře. "Jsou vůbec v kasárnách Shinra nějaké tenisové kurty?"

"Zpanikařil jsem, dobře?" Zack zavřel dveře a otočil se ke Cloudovi s leskem ve svých jasných očích. "Vysílám tě na důležitou misi."
"Cože? Jakou misi?"
"K Sephirothovi."

Zack se usmál. Cloud vstoupil do jeho a Sephirothova vztahu teprve před několika týdny a stále se ještě stydlivě červenal, kdykoli padlo generálovo jméno.

"Nemá pořád ještě práci s tím celoročním vyhodnocováním Prváků?"

Zack zavrčel. "Jo, každý rok se zamkne v kanceláři a celé dny, já nevím, prolézá každý doručený kus papíru, jestli tam nejsou pravopisné chyby, nebo co. Pokud je mi známo, může tam klidně tvořit anagramy z vlastního jména nebo tančit hula-hula. Jde o to, že Levine k němu nikoho nepustí."

"Ani tebe?"

"Obzvlášť ne mě. Levine, eh, mě nemá moc rád, tvrdí, že narušuju Sephovu koncentraci. Mohl bych ho přeprat, ale nemyslím, že by z toho Seph měl radost, a kromě toho tam má Levine Turka, který hlídá vnější dveře."

"Je to velitel Tseng?" zeptal se Cloud. Měl docela tísnivý pocit z toho, co to vlastně bude za misi, ale s Tsengem se už jednou setkal a věděl, že je to milý člověk.

Zack se zamračil. "Neposlal bych tě nikam, kde je poblíž Tseng."

"Proč?"

"To není podstatné. Každopádně, Seph je tam u sebe zahrabaný a potřebuje trochu rozptýlit. Já tam nemůžu, a tak posílám tebe."

"Ale jestli má Sephiroth práci, nebude chtít, aby ho někdo rušil - "

"Bude šťastný, že tě vidí, slibuju. Vždycky je." Zack se usmál. "Budeš muset jen říct Levinovi, že neseš dopis určený výhradně pro generála. Nebude to nic těžkého."

"A co ten Turk?"

"Té povíš to samé. Myslím, že je tam jen proto, aby bránila v přístupu mně." Zack natáhl ruku, aby prohrábl Cloudovi plavé vlasy, rozčepýřené stejně, jako byly jeho vlastní. "Nikdo nebude takového andílka, jako jsi ty, podezřívat z nějaké nekalosti."

Cloud odrazil jeho ruku a zaškaredil se. "Takže ty mě posíláš k Sephirothovi jako - "

"Dárek? Jo, tak něco."

"Chtěl jsem říct ´prostitutku´."

Zackovi se protáhl obličej. "Aaah, Vrabčáku, tak jsem to nemyslel… jestli nechceš - "

"Ne, já ho chci vidět," řekl Cloud rychle a usmál se, aby Zack udělal totéž. "Jsem jenom nervózní."

"Že budeš se Sephem?"

"Ne… že se dostanu do průšvihu."

"Nedostaneš. Já ti dávám úkol. Ty nejsi zodpovědný."

"Stejně jako ty," poškádlil ho Cloud a zasmál se, když si ho Zack přitáhl k sobě, aby ho políbil.

Cloud se cítil, jako by měl vnitřnosti svázané do několika stále více se utahujících uzlů, když kráčel do křídla budovy, kde se nacházely kanceláře nejvyšších představitelů. Věděl, kde je Sephirothova kancelář, i když nikdy nebyl uvnitř; byla situována až na konci dlouhé chodby, dost daleko od ostatních. To proto, že i nejvyšší papaláši ze Shinry byli z generála nervózní, vysvětlil mu Zack.

"Nebo je to možná proto, že nechtějí slyšet jak Seph a já šukáme na jeho psacím stole, nikdy jsem se na to neptal. Hm, myslíš, že bych měl?"

Cloud se usmál, ale jen na okamžik. Jako většinu ostatních kadetů (a také některé Vojáky) ho Turkové velice znervózňovali. Říkalo se, že jsou bezohlední, schopní a - především - rychlí. Když Zack připravoval Clouda na jeho ´misi´, řekl mu něco, co předtím nevěděl, totiž že i Turkové dostávali injekce maka, i když poněkud jinak namíchaného než Vojáci. U Vojáků se zvyšovala hlavně síla, kdežto u Turků rychlost a přesnost. Pak mu Zack svým obvyklým blábolivým stylem poskytl informace o konkrétní osobě, jíž měl teď čelit.

"Víš, jak zdání někdy klame, že? No, nechci tě děsit, Vrabčáku, ale tohle je moc dobrý příklad. Ale neboj se, ona nemá důvod ti ublížit a vůbec, Seph by zabil Tsenga, kdyby nějaký Turk obtěžoval některého z jeho kadetů, nakonec by to pro něho byla vítaná záminka…"

"Zacku?"

"Jo, jasně. Tohle je důležité - nesnaž kolem ní proklouznout. Většinu času to vypadá, že si vůbec nevšímá, co se kolem ní děje, a dokonce že ani neví, kde se to k čertu ocitla, ale věř mi, ona umí ožít zatraceně rychle. To jsem se jednou pokoušel vloupat do turkské zbrojnice - neptej se na nic - a ona mě přistihla, tak jsem se z toho snažil vykecat za pomoci svého šarmu, jenže to nezabralo, a tak jsem se rozhodl prostě utéct. V příštím okamžiku se se mnou zatočil svět a pak už vím jen to, že jsem ležel na zemi a ona držela nůž centimetr od mého nosu. Pak mě odvlekla do Sephovy kanceláře za ucho - Angeal to dělával - a ten bastard se jenom zasmál, věřil bys tomu? I když jen kvůli tomu to nakonec stálo za to."

Nebylo divu, že Zackovo žvanění Cloudovým nervům nijak neprospělo. Zahnul za roh do chodby a s pocitem úzkosti se vydal na její konec. U zdi po levé straně vnějších dveří kanceláře stála nějaká žena tak nehybně, že to mohla docela dobře být socha, a zírala před sebe tak zasněně, že si byl Cloud docela jistý, že si ho nevšimla, dokud se její oči nepohnuly jeho směrem a nezabodly do něho laserový pohled.

Byly bledě modré, odstínu někde mezi jeho vlastním a Zackovým, a hleděly na něho z milého, nevinného obličeje. Měla na sobě tmavý, dokonale padnoucí oblek, jaký nosili všichni Turkové, a byla ozbrojená pistolí a nožem, které nijak neskrývala, ale hrozivý dojem z jejího oděvu a zbraní byl v příkrém rozporu s tím, jak vypadala ona sama. Byla menšího vzrůstu, přibližně stejné výšky jako Cloud, drobnější postavy podobně jako on, dokonce plavovlasá. Přestože její vlasy byly dlouhé a vlnité, nikoli krátké a rozčepýřené, nemohl se Cloud zbavit podivného dojmu, že se dívá na ženskou verzi sebe samého.

"Cloud Strife, že ano?" zeptala se nepřítomným hlasem.

Překvapilo ho to tak, že vyhrkl: "Jak jste - "

"Fair sem nemůže, a tak poslal svého mazlíka. To není příliš vynalézavá strategie. Pokoušel se sem proklouznout, víš. Musela jsem ho vyprovodit na konec chodby. No, spíš jsem ho tam musela dostrkat." Na její tvář se vrátil zasněný výraz. "Byl poněkud rozrušen, dokud sebou nepráskl o zem. Udělalo to takový zajímavý dunivý zvuk. Hmm, nezdá se, že by tu poblíž byl někdo, na kom bych ti to mohla předvést."

Její hlas zněl spíš zamyšleně než hrozivě, ale Cloud bezděky o krok ucouvl. "Ehm, to je v pořádku. Mám dopis pro generála."

"Opravdu?" Oči jí na okamžik zledověly. "Předpokládám, že určený výhradně do jeho rukou."

"Ano."

Cloud napůl očekával, že onen dunivý zvuk předvede na něm, ale k jeho úlevě se mile usmála a kývla hlavou směrem ke dveřím.

"Tak běž. Nemyslím, že je to od Levina hezké bránit Fairovi ve vstupu. Musím dělat svoji povinnost, ale nevidím důvod, proč bys nemohl doručit milostný dopis."

"Děkuju, ehm…"

"Amaya od Turků."

Dokonce mu otevřela dveře, a to tak rychlým pohybem, až Cloud nadskočil. Zack ho více než jednou varoval před její rychlostí.

"Asi díky Renovi, slyšel jsem, že má spoustu tréninku, když ho pleská po rukách. Mimochodem, vyhýbej se Renovi. Je jako věčně nadržený pes a není snadné mu odolat. To pochopíš, až se s ním setkáš, což nebude nikdy, pokud by mělo být po mém."

Cloud se vděčně usmál a vykročil ke dveřím. Právě k nim došel, když Amaya znovu promluvila.

"Vlastně…" Cloudovi zatrnulo strachem, že změnila názor, ale ona už zase nepřítomně zírala před sebe. "… to bylo spíš takové žuchnutí."

Na tohle nedokázal vymyslet vhodnou odpověď. Nejistě jí pokynul hlavou a vešel do dveří.

Cloud byl tak nervózní z toho, že musel projít přes Turka, že skoro zapomněl na druhou překážku, kterou musel překonat - Levina, generálova vášnivě oddaného asistenta (nebo sekretářku, jak ho nazýval Zack). Když se na něho tmavovlasý muž s ostře řezanými rysy zamračil, přál si Cloud být zpátky na chodbě, dokonce i s tou podivnou Amayou. Jestliže Levine nebyl shovívavý k Zackovi - k němuž Sephiroth neskrýval své city - jakou naději měl neznámý nervózní kadet?

"Co tady děláte, kadete? Jak jste se dostal přes Amayu?" Levinovy oči sklouzly ke složenému listu papíru v Cloudově ruce. "Zpráva pro generála, že ano? Je tohle nějaký Fairův trik?"

Jeho hlas byl tak přísný a pohled tak pronikavý, že Cloud nedokázal promluvit. Přikývnout dost dobře nemohl, a tak jen pokorně zavrtěl hlavou.

"Mlčíte? To je známka špatného svědomí! Nezajímá mě, co vám Fair řekl, ani jak velký jste obdivovatel, já nikomu nedovolím narušit generálovu koncentraci." Levine k němu rázně přistoupil a Cloud ztuhl.

"Ale Amaya vás pustila, že ano? Mohl byste být Tsengův špeh, který se snaží čenichat v generálových osobních věcech." Levine popadl Clouda za bradu podezřívavě se mu zahleděl do tváře. "Vypadáte jako typ, po jakém by Turkové okamžitě chňapli. Co. Tady. Děláte?"

"Já - nesu generálovi dopis," vypravil ze sebe Cloud. "To je všechno."

"To zrovna!"

"Levine."

Cloud nikdy necítil takovou úlevu jako teď, když slyšel ten uhlazený, velitelský hlas. Levine ho okamžitě pustil a otočil se ke svému zaměstnavateli, který se blížil ze dveří vnitřní kanceláře a tvářil se nespokojeně.

"Omlouvám se, generále. Právě jsem se chystal poslat toho chlapce pryč."

Sephiroth zavrtěl hlavou. "To nebude nutné."

"Pane?"

"Pojď sem, Cloude," řekl Sephiroth se slabým úsměvem. Cloud ho okamžitě poslechl, i když se snažil nevypadat příliš dychtivě, a Sephiroth mu zlehka položil paži kolem ramenou. "Levine, podívejte se na tohoto kadeta a zapamatujte si jeho tvář a jméno. Budete ho pouštět do mé kanceláře, kdykoli sem přijde, bez ohledu na to, jestli tam budu, nebo ne. Je to jasné?"

Jeho asistent nedokázal zatajit šok - jediná osoba, jíž se dostalo tohoto privilegia, byl Fair a upřímně řečeno se Levine i tak občas pokusil mu v tom bránit. Zatěkal pohledem mezi generálem a jeho hostem, a teprve když na něho Sephiroth upřel významný pohled a přivinul si chlapce blíže k sobě, neochotně přikývl.

"Jasné, pane."

Sephiroth vzal Clouda za ruku, odvedl ho do vedlejší místnosti a zavřel za sebou dveře. Vydal ze sebe tichý překvapený zvuk, když ho Cloud vzápětí objal a přitiskl tvář na jeho hruď. Ovinul kolem Clouda paže a usmál se, že ho má tak blízko, ale zároveň pocítil i trochu starosti.

"Levina se nemusíš bát. Střeží moje tajemství stejně dobře jako ta svoje, pokud ne líp. Vyděsil tě?"

"Jen trochu," připustil Cloud. Zvedl hlavu a Sephiroth vzal jeho zardělou tvář do dlaní.

"Už to nikdy neudělá."

Sephiroth si ho přitáhl blíž, když to říkal, a Cloud se zářivě usmál, aby mu naznačil, že je všechno v pořádku. Sklonil se ke Cloudovým plachým rtům a chlapec je bez váhání rozevřel. Zažili zatím jen pár takto intimních okamžiků bez Zackovy uklidňující přítomnosti a Sephiroth předpokládal, že je z něho Cloud stále ještě nervózní. Ale ne, byl to Cloud, kdo se k němu tiskl, Cloud, kdo vydal první spokojený sten a blaženě si povzdechl, když se jejich ústa oddělila.

"Takže ty máš pro mě dopis?" zeptal se Sephiroth škádlivě.

"He? Aha, ano." Cloud mu jej podal. Sephiroth rozložil papír a tiše se zasmál. "Co je tam napsáno?"

"Můžeš se podívat, až tě pošlu zpátky s odpovědí. Doufám, že ještě nechceš odejít…" Cloud důrazně zavrtěl hlavou a generál se znovu zasmál. "Dobře. Tak to vypadá, že si Zack myslí, že by mi prospěla přestávka."

"Mhm. Nevadí ti to, že ne?"

"Proč by mi to mělo vadit?" Sephiroth se zatvářil překvapeně. "Jsem vždycky rád, když tě vidím. A Zack má možná pravdu."

"Tu a tam se mu to přihodí," zahihňal se Cloud. "Třeba bych ti mohl pomoct."

"A chtěl bys?" Výraz v Sephirothových očích zřetelně naznačoval, že nemá na mysli papírování.

Cloud pomalu sklouzl rukama po Sephirothově hrudi, vzhlédl, aby si vyžádal svolení, a spatřil úsměv. Cítil se v generálově přítomnosti mnohem uvolněněji, než očekával, ale stále to pro něho bylo úžasné a fantastické a neuvěřitelné, že se mohl dotýkat těla, o němž tolik snil. Sephiroth si ho přitáhl blíž, aby ho opět políbil, a povzbuzený Cloud zabloudil rukama níž. Sephiroth se zhluboka přerývaně nadechl a připomněl si Cloudův věk a nezkušenost.

"Můžu…" Vzrušený a plný naděje klesl Cloud na kolena, aby tak dal jasně najevo, o co mu jde. Ta výrazná boule byla tak blízko; nedokázal od ní odtrhnout myšlenky ani zrak, dokud se Sephiroth nedotkl jeho tváře a s potěšeným, ale nejistým výrazem ji nadzvedl.

"Ty už jsi to dělal se Zackem, že ano?"

"Ano, jednou. Řekl ti o tom?"

"Řekl, že jsi přirozený talent." Sephiroth vynechal několik nadšených, ale nepříliš slušných výrazů, kterými Zack svůj komentář okořenil. "Líbilo se ti to?"

Okamžité přikývnutí, které Sephirotha uklidnilo. Cloudova dychtivá ochota vyhovět byla dobrou vlastností pro program Voják, ale v intimních situacích vyžadovala obezřetnost. Sephiroth byl rozhodnut nepřipustit, aby měl Cloud někdy pocit, že se od něho něco vyžaduje nebo očekává. Ale když s tím začal sám Cloud…

"Pokračuj."

Cloud to chtěl udělat a bylo to vidět. Sephiroth se laskavě a pobaveně usmál, když Cloud skoro utrhl zip a nenechal se odradit velikostí, která sice nebyla nelidská, ale rozhodně nadprůměrná. A pak na sobě ucítil jeho jazyk a ruce a začala se v něm vařit krev. Cloudovy krásné oči byly napůl přivřené rozkoší, zatímco jemně lízal a sál s takovým zápalem, jako by po tom už hodně dlouho toužil.

S náhlým pocitem pokory si Sephiroth uvědomil, že pravděpodobně ano; v duchu vždycky Clouda odděloval od houfu svých oddaných, ale otravných ctitelů. To pomyšlení, že toto nádherné stvoření je tak šťastné, že může být s ním, když si mohlo vybrat kohokoli! To Sephirotha přivedlo ke vzpomínce na dobu, kdy konečně přijal Zackovy city vůči sobě a naopak, na své upřímné (i když možná naivní) překvapení, že ten krásný okouzlující Fair se ho nemíní vzdát bez ohledu na to, jak dlouho ho hloupě odmítal. Sephiroth věděl, že ho lidé považují za přitažlivého a fascinujícího, ale tak tomu bylo vždycky a on si na to tak zvykl, že to pro něho vůbec nic neznamenalo. Teď ho napadlo, jestli se na něho jeho ctitelé dívají stejně jako on na Clouda a Zacka, a jeho srdce vůči nim poněkud změklo.

Ale tyto myšlenky neměly dlouhého trvání; jeho pozornost se okamžitě vrátila ke slasti, která proudila jeho tělem, a omamnému pohledu na Cloudovy růžové rty rozevřené do tvaru ´O´ kolem jeho údu. Dech se mu zrychlil a on si uvědomil, že se blíží k vyvrcholení. S tichým zasténáním jemně vzal Clouda za hlavu, aby mu ji odtáhl, protože nechtěl, aby se chlapec zadusil jeho semenem. Ale Cloud ho pevně objal kolem pasu, rozhodnut zůstat, kde byl, a Sephiroth ho nemínil trhat od sebe násilím. Cloud teď vypadal tak mladě a Sephirotha napadlo, že by ho to mělo odradit, ale věděl, že od Clouda ho nemohlo odradit vůbec nic.

Orgasmus mu na několik blažených vteřin vyhnal z mysli všechny starosti, ale pak, když se vzpamatoval, podíval se dolů na Clouda. Očividně byl přirozený talent - statečně spolykal všechno. Dokonce se i natáhl, aby slízl několik kapek, které mu unikly. Cloudův vzrušený výraz a rozdychtěný zvuk, který vydal, když ho generál pohladil po růžových tvářích, vyvolaly ze Sephirothova hrdla laškovně dravé zavrčení; trhl chlapcem vzhůru, vášnivě ho políbil a ucítil na jazyku chemickou příchuť vlastního semene. Cloud se nezdráhal; ve skutečnosti se ještě více přitiskl k velké, překvapivě jemné ruce, která sevřela tvrdou bouli mezi jeho nohama.

"Takže se ti to líbilo, hmm?" Sephiroth přerušil polibek, aby mu mohl zašeptat do ucha, zatímco se tváří otíral o jeho bledé hrdlo a čelist. "Chtěl bych, abys viděl, jak jsi vypadal. Úchvatně, ale to ty vždycky."

Cloud si zadýchaně opřel čelo o Sephirothovo rameno, rozhrnul mu černý kabát a otočil hlavu, aby získal větší kontakt s jeho kůží. Její čistá vůně byla jinak nepopsatelná, ale byla nádherná, byla Sephirothova. Cloud si nebyl jist, jak bude na generálovu přítomnost reagovat, až se stane Vojákem a jeho smysly budou zostřeny makem - pravděpodobně se na něho vrhne jako bandersnatch na králíka. Možná proto se Zack pořád tak vrhal na ně oba.

Sephiroth prsty líně prohrábl Cloudovy hedvábné vlasy. "Nemůžu tě poslat pryč v tomhle stavu," řekl škádlivě. "Jsi příliš neodolatelný."

Nezdálo se, že by se Cloud chtěl nechat od něho aspoň kousek odstrčit, a tak ho Sephiroth držel těsně u sebe, dokud nedospěli k cíli své cesty - pohodlnému křeslu za psacím stolem, kam Clouda usadil. Kadet se k němu pokoušel tisknout, i když se narovnával, a Sephiroth ucítil, jak se mu hrudí rozlévá příjemné teplo. Pouhý pohled na něj děsil tolik lidí, a přesto tento chlapec - od přírody tak plachý - se cítil v jeho náručí pohodlně a bezpečně.

Poklekl před Cloudem a jemně mu o kousek stáhl kalhoty, zatímco se na něho Cloud díval s dychtivým a bezdechým úžasem. Už dříve poznal Sephirothovu ruku, i Zack už mu to dělal, ale Sephiroth takhle na kolenou, na kolenou před kýmkoli…

"V pořádku?" zeptal se Sephiroth a přejel bledýma rukama po Cloudových stehnech.

"Heh," zněla bezprostřední odpověď a generál se zasmál.

"Normálně bych takový projev neúcty nestrpěl. Ale od tebe mi to připadá…"

"Jaké?" zalapal po dechu Cloud. Ta ústa byla tak blízko…

"Rozkošné."

Sephiroth byl Sephiroth, a tak nebylo divu, že byl v tomhle stejně dobrý jako ve všem ostatním. Zack ovšem - poněkud šibalsky - "zapomněl" Clouda upozornit, že generál očividně postrádá dávivý reflex. Zatímco přidržoval štíhlé boky na místě, vzal Clouda kompletně do úst a Cloudův mozek v tom okamžiku vypnul veškeré logické myšlení. Sephiroth byl… Sephiroth byl… Cloud nedokázal ani v duchu zformovat jakákoli slova, ale někde za onou houstnoucí mlhou rozkoše si uvědomoval, že Sephiroth dělá, co dělal Zack, a že je to stejně nádherné. A dokonce ještě silnější, protože tohle byl Sephiroth a Cloud na něho omámeně zíral zpod chvějících se víček, neschopný uvěřit.

Dokonce i když měl v ústech celý Cloudův úd, chtěl Sephiroth víc, ponořil se hlouběji a zvedl Cloudovy nohy na svá ramena. Chuť něčeho tak čistého a nevinného a mladého a dychtivého byla téměř omračující; nedokázal přestat, dokud neokusil každičký její kousek. Lízal a kroužil jazykem v mučivých liniích a kruzích, dokud se z Clouda nestal roztřesený a sténající uzlíček rozkoše, a pak začal sání, které mu mělo přinést úlevu. Drobná chlapecká postava se v jeho sevření křečovitě zatřásla a pak přišlo vyvrcholení, tekutý žár neznečištěný makem, sladký a navozující představy čistého nebe a ledových horských pramenů a tohoto krásného dítěte nahého pod ním.

Ještě ne, ještě ne, na to je dost času.

Cloud se ocitl v objetí vstřícných paží a opřel rozpálené čelo o chladivou kůži černého kabátu. Sephirothovy ruce mu zapnuly kalhoty, přejely po jeho břiše a teplé kůži nad boky a nakonec se kolem něho opět pevně ovinuly. Sephiroth několik minut šťastně tulil Clouda k sobě (potěšený, že mu popud k tomu přišel stejně přirozený, jako když byl se Zackem) a pak zvedl jeho unaveně se usmívající tvář k polibku.

"Myslím, že jsi zmeškal celou hodinu taktiky."
"Za to může Zack."

"To je pravda. Tak ať s tebou projde všechno, co jsi zameškal," vrátil se Sephiroth ke své obvyklé přísnosti. "Řekni mu, že očekávám, že tvoje výsledky zůstanou na dosavadní úrovni, a připomeň mu, že tě nesmí takhle tahat ze třídy ven."

"Ano, pane."

"A poděkuj mu," řekl generál a na jeho tvář se vrátil něžný úsměv. "Děkuju ti, Cloude."

"Děkuješ mně?"

Sephiroth s tichým smíchem napsal něco na Zackův dopis, složil jej a strčil Cloudovi do kapsy. Pokynul chlapci, aby ho následoval, zamířil ke dveřím, otevřel je a zarazil se, když si všiml, že Levine není na svém místě. To ho zmátlo. Levine kancelář nikdy neopouštěl, aniž se předtím dovolil, a i to se stávalo velice zřídka. Sephirotha nejednou napadlo, jestli vůbec chodí na toaletu.

"Cloude, zůstaň tu na chvilku." Nebylo nutné chlapce děsit, ale jestli mělo dojít k přepadení, chtěl ho držet stranou.

Cloud se i tak tvářil nervózně, když Sephiroth otevřel vnější dveře a neslyšně proklouzl na chodbu. Ale čekal jen okamžik, než se generál opět objevil a stěží zadržoval smích, zatímco mu ukazoval, že může jít k němu. Cloud k němu přistoupil a při pohledu na to, co se nacházelo na vyleštěné podlaze chodby, mu poklesla brada.

Důstojný Levine se nacházel ve velice nedůstojné poloze - ležel na zemi s kovovými pouty kolem kotníků a rukama svázanýma za zády. Rozhořčeně prskal a vrtěl se v marné snaze se osvobodit. Sephirothovy oči zářily pobavením a Cloud se kousal do rtu, aby se nerozesmál. Levine vypadal jako do lasa chycené a svázané chocobo. Sephirotha muselo napadnout totéž, soudě podle jeho otázky.

"Neurazil jste v poslední době instruktora Zanea, že ne?"

"Ne, pane," řekl Levine rozčileně. "To byla ta ženská, já jsem věděl, že mám požádat o jiného Turka!"

"A jaký důvod by Amaya mohla mít, aby vám tohle udělala?"

"Ha, to nemá s žádnými důvody nic společného, pane, aspoň ne u ní. Zeptal jsem se jí, jak si poradila s Fairem, a ona spustila cosi o předvedení nějakého žuchnutí a v příštím okamžiku…"

Cloud si přitiskl dlaň na ústa; to poslední, po čem toužil, bylo popudit Levina ještě víc. Sephiroth se podíval z jednoho na druhého a pokrčil rameny s tím, že si to nechá vysvětlit později.

"Hned vás vysvobodím, Levine. Mezitím bych vás rád upozornil, že Zack je v mé kanceláři vždycky vítán, a možná vám tato zkušenost poslouží jako připomínka tohoto faktu. Běž, Cloude. Brzy se uvidíme."

Cloud odpověděl plachým úsměvem, přikývl a vykročil pryč s pocitem ohromného štěstí a ohromné vděčnosti Zackovi za to, že ho vyslal na tuto ´misi´. Rychle se rozhlédl, jestli ho nikdo nevidí, vylovil z kapsy dopis a otevřel jej. První věta byla napsána Zackovým škrabopisem, druhá Sephirothovým elegantním písmem.

Chci znát všechny detaily hned, jak to bude možné!

Dnes večer, můj byt, 20:30. Pokud bude Cloud ochoten demonstrovat.

Cloud se usmál. Byl víc než ochoten.