Doplněk

Instruktor Zane byl štíhlý muž, vysoký a šlachovitý, který budil dojem spíše pronikavého pozorovatele než brutálního siláka. Zane byl legendární bojovník, i když neměl zrovna zastrašující postavu, jakou by člověk čekal u Vojáka První třídy. Byl znám svými magickými schopnostmi stejně tak jako Sephiroth svým šermířským uměním, alespoň tedy ve světě Shinry. Říkalo se, že samotný Sephiroth přesvědčil Zanea, aby opustil činnou službu v terénu a začal učit, protože jeho zkušenosti byly příliš cenné na to, aby riskoval život v akci. Kompliment od takového muže by přesvědčil každého, a tak Zane před třemi roky přijal místo instruktora vyučujícího použití Materie. Svou práci odváděl svědomitě, i když se občas cítil nepatřičně mezi ostatními, statnějšími a hřmotnějšími učiteli jiných předmětů.

Nebylo mu ku prospěchu ani to, když se náctiletí kadeti hihňali při prvním setkání s instruktorem, který připomínal více knihovníka, než válečníka. Zane začal první lekci každého pololetí soubojem s drzým studentem a dostal ho na lopatky, což obvykle malé parchanty umlčelo - přestože tím riskoval podezření, že si léčí komplex méněcennosti. (Tenhle zvyk vedl nejen k sérii pohovorů s vojenským psychiatrem, ale i k jeho nešťastné přezdívce, ale teď na to není ani čas ani místo.)

Zane byl napůl Wutaiec a své nindžovské schopnosti zdědil po matce, takže se o sebe uměl postarat i bez výhod magie. Tseng, šéf Turků, o něm mluvil za pomoci fráze ve Staré wutaištině jako o "tom, kdo zabíjí holýma rukama". Popravdě to znělo spíše jako "ten, kdo má až moc rád chocoba, jestli víte, co myslím", ale téměř nikdo už nemluvil starou wutaištinou a mimoto, Tseng byl mizera.

Studenti začínali být neposední. Zane si vzpomněl na materii, kterou svíral v ruce a na ukázku, kterou měl udělat. Odkašlal si, aby přitáhl pozornost.

"Přeměňovací materie je na zvládnutí jedna z nejsložitějších. Kdo mi může říct, proč?"

"Protože je na houby a nikoho nezajímá?"

Zane se zamračil na kadeta Lindleyho, i když spíše ze zvyku, protože doopravdy nevěděl jistě, kdo to promluvil. Ale stejně, pokud tuhle drzou odpověď nezamumlal Lindley, určitě mu nějaká podobná šrotila v hlavě, a dobrý Voják dobře zná význam prvního úderu.

"Ne. Protože Mini a Ropucha jsou delikátní kouzla a ti tupí idioti, kteří tvoří tuhle armádní organizaci, nerozumí něčemu takovému, jako ´delikátní´, protože se to nedá ani vzpírat ani s tím mávat jako s kyjem!"

Na to se několik z asi dvacítky studentů zamračilo, ale žádné překvapení. Instruktor Zane měl své normální dny a dny, kdy byl tak trochu nabroušený. Ty normální dny, mysleli si studentíci, musely být ty, kdy neučil.

"Tak," pokračoval Zane, "kdo by mi chtěl pomoct s ukázkou?"

"Radši si nevybírejte Strifea," ozval se kadet Nido, který se ani moc nevymykal představě lidoopa s kyjem. "Jestli se zmenší ještě trochu, už ho nebude vůbec vidět."

Kadet Strife se zamračil, ale byl příliš tichý a zdvořilý na to, aby to oplatil stejnou mincí. Zane měl toho slušného kluka rád, ačkoliv se tak jako ostatní instruktoři snažil nedávat to moc okatě najevo.

"Proč nenecháš instruktora, aby na tobě zkusil Ropuchu, Nido?" ozval se kadet Chang se škodolibým úšklebkem. "Možná by ti vylepšil fasádu."

"Co se děje, Fairův mazlíku, to potřebuješ svého miláčka, aby se tě zastával? Myslím tím, dalšího miláčka?"

Teď už se Strife rozčilil; tužka, kterou svíral v ruce, se zlomila vejpůl. Narážky na něj a Zacka byly nejoblíbenější Nidovou zbraní. Zásah pokaždé bolel, protože Cloud si sám nebyl jistý, co on pro Zacka vlastně znamená. Nido zkrátka naznačoval, že Zack má Clouda v oblibě a že Cloud užívá svůj zatraceně dobrý vzhled (který Cloud občas nesnášel tak jako Nida), aby se nečestně vyzvedl nad ostatní kadety. Cloudovi se po takových výrocích třásly ruce rozčilením a rudnul ve tváři.

"Nemáš ponětí, o čem to mluvíš, Nido."

"Opravdu? Tak proč vypadáš, jako bych udeřil na správnou strunu?"

"Tak dost," řekl přísně Zane. "Jste kandidáti na Vojáky Shinry, ne děti z mateřské školky. Nebudu tu tolerovat pomluvy Vojáků První třídy. Rozuměl jsi, Nido?"

"Ano, pane," zamumlal zakaboněný Nido. Obdivoval Vojáky První třídy stejně jako všichni ostatní a zřejmě mu nedošlo, že když uráží Clouda, uráží zároveň i poručíka Faira. Měl poručíka rád víc než kdokoliv jiný, a proto tolik nesnášel Strifea.

Koukl na Clouda a málem pukl zlostí - ten malý hezounek se usmíval!

Rád se díváš na to, jak se dostávám do malérů, že jo, ty malá couro! Nido tiše pěnil a zarýval nehty do sedátka židle. Myslíš si, že jsi něco extra, protože podržíš poručíku Fairovi, a generálovi asi taky… Dostanu tě, uvidíš.

Zatímco Nido tiše ventiloval svůj vztek a Cloud pokračoval ve snění o Zackově pohledné tváři a nádherném úsměvu, instruktor Zane šátral v šupleti stolu po Uzdravující materii. Nebyla nic moc na bolesti hlavy, ale aspoň měla hezkou barvu, která uklidňovala.

________________________________________

Zack nedokázal potlačit svůj typický úsměv, když se vesele hnal chodbami do třetího patra Budovy A, nejmenší ze čtyř, které obklopovaly Hlavní nádvoří. Cíl jeho cesty a to, na co dnes přišel, mu jen přidalo do skoku; pracovníci Shinry a další Vojáci, které potkal, si nemohli pomoct a usmívali se na něj zpátky, když je zdravil. Poručík Fair měl na rozdíl od jiných, drsných Vojáků takové nadšení, kterému druzí jen těžko odolali. Jednou ze stinných stránek tohoto optimismu bylo, že Zack zapomínal, že jeho chování může způsobit problémy jiným lidem. A taky, pokud láska dokázala člověka zblbnout, podle Angeala byl zázrak, že si Zack dokázal sám zavázat tkaničky.

Zack vždycky měl velké srdce, schopné milovat ve všech směrech zároveň, ale ani on ještě nepocítil až takovouto závrať. Jeho nová láska byla stejně silná jako jeho láska k Sephirothovi, což bylo úžasné a nečekané, ale zároveň jiné. K Sephirothovi cítil vřelý stálý proud něčeho, co hraničilo se zbožňováním, ale bylo to daleko bližší a osobní. Zack uměl své city na veřejnosti utlumit a taky to dělal, protože Sephiroth rád udržoval osobní život v soukromí a trval na tom, ačkoliv vztah mezi nimi nebyl žádné tajemství. Ve službě a v přítomnosti druhých oba projevovali pouze blízké a také zábavné přátelství, které si uchovávalo určitou dávku odstupu, jaký se hodil pro nadřízeného a podřízeného. Za zavřenými dveřmi bylo Zackovi dovoleno vrhat se a škubat a trhat, aniž by pak dostal vynadáno. Nikdy mu nevadilo čekat, protože všecko stálo za Sephirothův zdrženlivý úsměv a blízkost jeho andělského těla.

Byli zamilovaní, na tom se shodli. No, Zack řekl, že byl zamilovaný. Sephiroth váhavě začal (podle Zacka děsně roztomilý) monolog o tom, jak se nemůže soustředit na svou práci, když Zack sedí někde poblíž, a jak mu stoupá tělesná teplota a zdá se, že to má nějakou spojitost se Zackovou blízkostí, a jak se mu v Zackově přítomnosti zrychluje tep, o čemž Hojo řekl, že…

"Do prdele s tím, co řekl Hojo," odvětil jemně Zack. Když viděl Sephirotha tak zranitelného, vzbudily se v něm ochranitelské pocity. "Tohle není věda. Je to lidské, a je to dobrá věc," prohlásil a políbil Sephirothovy studené prsty.

Sephiroth se usmál a přisvědčil; ulevilo se mu, když viděl, že mu Zack tak dobře rozumí. Vinou Hojovy výchovy se cítil izolovaný a těžko pochopitelný pro každého kromě posedlého doktora; instinktivně odmítal oddat se někomu úplně. To byl hlavní důvod, proč se Zackem odsouhlasili, že na sebe nebudou mít výhradní právo. Jejich důvody byly komplikované. Zack věděl, že Sephiroth má jen matné ponětí o tom, jak fungují lidské vztahy, a nechtěl ho nijak omezovat pravidly. Sephiroth, kterého šílený Hojo považoval za svoje vlastnictví, si nebyl jist, jestli může patřit jen jedné osobě, a bál se, že kdyby to připustil, mohl by udělat něco špatného. Zack měl obavy, že pokud se jejich vztah skálopevně upevní a pak se stane něco, co by ho rozbilo, ztratili by navíc i to nádherné přátelství, které původně měli. Sephiroth byl také znepokojen tím, že kdyby Hojo uvěřil, že spolu nemají jen přátelský vztah "s výhodami", začal by se mezi ně vměšovat.

Dokonce Sephiroth se zdál vyveden z míry, když se pokoušeli to odůvodnit. Za ten rok, co spolu byli, ho nikdo jiný nepřitahoval, a Zacka taky ne. Oba cítili, že jim něco chybí, ale rozhodli se, že ať už je to co chce, přijde na to čas. Před několika měsíci čas přihrál do Zackova života něco nového. Zack si stále ještě nebyl jistý, co si o tom má myslet nebo co to bude znamenat pro něj a Sephirotha. Ale věděl, že se jen stěží drží, aby neposkakoval, nedělal salta nebo nevýskal jako školačka.

Cloud spadl do jejich světa jen tak, jak z čistého nebe, pomyslel si Zack s úsměvem. Do programu VOJÁK nastoupil nový oddíl kadetů a Zack se vydal povzbudit je, tak jako to vždycky dělával. Oči mu padly na jednoho z nich, který se snažil zamaskovat svou nervozitu, a Zack byl ztracený. V Cloudových doširoka otevřených očích a nesmělém úsměvu bylo něco, kvůli čemu se mu chtělo smát a plakat a všechno ostatní zároveň už v prvních vteřinách jejich rozhovoru. Zack věděl, že nevydrží ani jeden den ve svém životě bez tohohle kluka.

To, co následovalo, by se technicky dalo nazvat špehováním. Zdálo se, že Cloud má Zacka od počátku rád, ale byl tak formální a úzkostlivý. Zack ho nechtěl udolat ani vystrašit nebo ho ztrapnit, ale nemohl si pomoct, aby se nedržel aspoň v obezřetné vzdálenosti. Nemohl si pomoct tu a tam Clouda obejmout, pocuchat mu roztomilé rozježené vlasy a zubit se na něj jako idiot.

K dobru věci si Cloud rychle uvědomil, že Zack si v tomhle nemohl pomoct, a měl ho natolik rád, že tohle všechno přijal bez nějakých řečí. Věděl, že se Zack v jeho blízkosti snažil před ostatními chovat normálně, ale bylo to pro něj do určité míry zvláštní. V Nibelheimu si o Cloudovi mysleli, že je divný a prakticky ho vyvrhli ze společnosti; naproti tomu po tom, co ho přijali do Shinry, byl okamžitě a s nadšením adoptován Vojákem První třídy, o kterém každý mluvil s respektem. V Zackově společnosti Cloud okamžitě zjistil, že balancuje mezi radostí a ohromením. Co na něm pro všechno na světě mohl Zack vidět, že z toho byl tak šťastný?

Nemá vůbec ponětí, myslel si Zack, když se blížil ke třídě instruktora Zanea. Jak to, že neví o tom, jak dokonalý je?

Chtěl se ho zeptat, i kdyby to bylo jen kvůli tomu, jak Cloud vypadal, když se styděl - zčervenalé tváře, odvrácené oči, paže blízko u těla jako kdyby se chtěl člověku ztratit před očima. Ale daleko více ho zajímalo to, jak se Cloud cítil zrovna teď. Před týdnem Zackův vnitřní hlas, který opakoval "Nevystraš ho, nevystraš ho", na chviličku utichl. Bylo to dost dlouho na to, aby se Zack bezstarostně naklonil ke Cloudovi a políbil ho. Velmi jemně, velmi cudně… ale Cloud ztuhnul, a obavy, které se ze Zacka před tím vypařily, se vrátily s daleko větší razancí.

Odtáhl se a snažil se to celé vyložit jako legraci. Pocuchal Cloudovi vlasy a omluvil se mu s tím, že Cloud je prostě až moc roztomilý. Cloud se na něj zadíval těma svýma modrýma očima, se smutným a zranitelným výrazem. Pak se chtěl odvrátit a tak mu Zack uchopil obličej do dlaní a pohlédl mu znova do očí.

"Vrabčáku? Do háje, je mi to líto. Neměl jsem v úmyslu tě vyděsit."

"To… to jsi neudělal."

"Jó, udělal, úplně jsem tě zlomil."

"Jsi idiot," zamumlal tiše Cloud tím láskyplným způsobem, jakým vždycky Zacka oslovoval. "Já nejsem dítě."

"Já vím, ach jo, u svaté Gaie…"

"To je v pořádku."

"Není to v pořádku, brečíš," namítl nešťastně Zack a udělal jedinou věc, která ho napadla.

"Nebrečím. Zacku, rozdrtíš mě."

"Byla tvoje první?" Cloud se v jeho objetí pohnul, ale neodpověděl. "Jsem trouba."

"Přestaneš s tím!" To bylo to nejhlasitější, co Zack kdy od Clouda slyšel, přinejmenším v hněvu. Natolik ho to vykolejilo, že Clouda, který se odtáhl, pustil. "Jestli si myslíš, že jsem dítě, proč jsi to teda udělal?

"Cloude." Zackův hlas zněl překvapeně a Cloudův obličej se celý nakrabatil, jako kdyby měl každou chvílí opravdu propuknout v pláč. "Hej…"

"Promiň."

"Líbí se mi, když jsi na mě navztekaný," řekl Zack a taky to tak myslel, protože to znamenalo, že se s ním Cloud cítí spíše jako s kamarádem než jako s nadřízeným důstojníkem. "Ale jestli se nezlobíš doopravdy, co se děje?"

"Proč jsi to udělal?"

"Nevím."

Cloud si drsně setřel slzy. "Musíš vědět."

"Chtěl jsem."

"A teď je ti to líto?"

Zack zaváhal. "Jo. Protože jsem tě takhle rozhodil."

"Jen proto?"

"Nechci tě takhle děsit."

"Můžeme…" Cloud se zadíval na polštáře pohovky, na které seděli. "Můžeme tohle nechat na jindy?"

"Dobře, ale promluvíme si o tom, jasně?" Cloud přikývl a Zack ho pohladil po zcuchaných vlasech, nechal ruku sklouznout Cloudovi za krk a doufal, že je to v pohodě. "Jsme kámoši, že jo?"

Už celý týden Cloud žádal o další čas a Zack už to napětí mezi nimi nemohl dál snášet. Všechno se dneska musí vyřešit, aby zítra mohla začít zábava. Zítra se sejdou dva nejdůležitější lidé v jeho životě. Věděl, jak Cloud k Sephirothovi vzhlíží, ale jak při každé Zackově zmínce o jejich setkání zbledne hrůzou. Tohle se taky nedá dál odkládat.

Zítra večer už svět zase bude dávat smysl, pomyslel si vesele Zack, když zaklepal na dveře učebny a nakráčel dovnitř. A až v okamžiku, kdy na něm spočinul Cloudův zrak a oči se mu rozšířily hrůzou, si Zack vzpomněl. Vytáhnout Clouda kvůli čemukoliv z vyučování, aby s ním mohl trávit čas, spadalo do kategorie té zvláštní péče, kterou Cloud odmítal. To taky nebudilo přízeň mnoho dalších kadetů, kteří už i tak žárlili na Cloudovy dobré studijní výsledky a schopnosti.

Kadet Chang se otřásl a zašeptal Cloudovi. "Chceš, abych odvedl pozornost, abys mohl popadnout Materii zmizení?"

"Poručíku Faire. Mohu vám nějak pomoci?"

"Uh…." Zack rychle odtrhl zrak od Clouda a nervózně se zasmál. "Ee, myslím, že jsem si tu zapomněl… časopis… tady někde?"

"Tak ten jsem neviděl. Kdy to bylo?" zeptal se Zane sice trpělivě, ale v hlase se mu ozvala mrzutost. Ač byl Zack Fair jakkoliv schopný, bylo mu teprve dvacet. Příliš mladý na Prváka. Tohle trošku snižovalo Zaneovy osobní sympatie k Zackovi.

"Um." Zack neměl žádný důvod být v učebně, protože byl sám Voják 1. třídy a Zane to věděl. "Asi před čtyřmi roky?"

Kdosi vzadu ve třídě potlačil vyprsknutí a několik kadetů se zasmálo. Poručík Fair byl mezi kadety všeobecně oblíbený jako Voják, který více povzbuzoval než vyhrožoval a více vtipkoval než trestal. Jenom Nido a jeho kamarád Burton se mračili.

"Uh, s dovolením bych se kouknul do své staré lavice, jen pro případ?"

Zane si držel zelenou materii u hlavy a z důvodů známých jen jemu vysílal nepřetržitý proud Esuny. "Jestli chcete."

Zack přívětivě zamával studentům a zamířil přímo ke Cloudově lavici, což samozřejmě nikoho nepřekvapilo. Když předstíral, že hledá na podlaze, zašeptal: "Můžeš přijít dnes večer okolo sedmé?"

Cloud přikývl tak nenápadně, jak jen to šlo. Zacka měl rád pořád stejně, ale teď si jen zoufale přál, aby se planeta otevřela a spolkla je oba.

Zack se zazubil, napřímil se a namířil si to zpět ke dveřím. "Myslím, že už je fuč. Díky, instruktore."

"Není vůbec za co, poručíku."

"A vy prckové buďte hodní na instruktora Zanyho - er, Zanea!" Zack se při přeřeknutí ošil.

Zaneovy oči se zúžily, ale těžko se mohl vrhnout na kolegu Vojáka stylem ninja v přítomnosti kadetů. Několik z těch malých mizerů tutlalo smích; dokonce i zdvořilý Strife se na Zacka mile usmíval, což dotyčný srdečně oplácel. Nidovi tohle neušlo a pohár žárlivosti mu přetekl.

"Na lovu zajíčka, co?" Řekl to sice tiše, ale dost hlasitě na smysly vylepšené makem.

Zack, který mířil ke dveřím, ztuhl a pomalu se otočil zpět.

Kadet Burton, více loajální než bystrý, zvýšeným hlasem dodal: "Ha, spíš chocobího kuřete."

Nido své poznámky litoval dřív, než ji dořekl. Výčitku svědomí mu zase ihned nahradil vztek. Nebyl to kvůli chladnému a přísnému pohledu poručíka Faira, bylo to kvůli tomu, že Zack se nejdřív podíval na Strifea, tak jemně a s takovou starostí. Ve chvíli, kdy mu zrak padl na Nida, hořel mu v očích bledě zelený oheň.

"Kadeti!" Přeťal poznámky Zane. "Poručíku, omlouvám se. Můžete je potrestat tak, jak uznáte za vhodné. Já dohlédnu, aby byl trest vykonán."

Zack se usmál způsobem, který všem připomenul, že za tou příjemnou, nevinnou tváří se skrývá nebezpečný válečník. "Tihle studenti jsou pod vaším křídlem, instruktore. Nechám to ve vašich víc než schopných rukou."

Jakmile poručík odešel, Zane už nemusel skrývat nával vzteku a zdálo se, že teplota v místnosti o pár stupňů klesla. Zack byl v jádru hravý jako dítě, pravda, ale blázen nebyl. Zaneova hrdost a pověst byla pohaněna stejně jako Zackova. Způsob, jakým teď skřípal zuby a úplně přestal mrkat, nebyl vůbec povzbudivý.

"Abyste věděli," promluvil skrz sevřené rty, "chocobo je velmi vznešené zvíře a nemělo by se o něm mluvit jako o obyčejném kuřeti!"

Tohle tak nějak nevyznělo tak výhružně, jak původně mělo. Zhruba dvacet párů očí na něj zmateně zamrkalo, když se třída rozhodovala, jestli by měli být vyděšení, nebo znepokojení. Dokonce Strife se tvářil vyplašeně. Zatraceně, to aby se zase vrátil k Dr. Murakaimu a jeho teorii o nezdravých obsesích. No dobře, ale nejdřív si Zane zjedná respekt, který si tak cenil a vyžadoval.

"Nido, Burton, dopředu a doprostřed. Myslím, že je načase, abyste pěkně zblízka poznali efekt magie, které rád říkám… Ultima."

Dva dotyční kadeti poslechli s dostatečnou mírou ustrašeného polykání a málem si u toho nadělali do kalhot. A zbytek třídy si tohle bude pamatovat do budoucna pro případ, že by je napadlo ztrapňovat jejich učitele před kolegou Vojákem. A Strife bude spokojený a nebude mít důvod si stěžovat poručíku Fairovi, že ho zmíněný kolega nechává napadat. Ne že by to Strife udělal, on byl hodný kluk, s vlásky, které Zaneovi připomínaly chocobo a ze kterých se cítil celý tak nějak naměkko, aby byl úplně upřímný.

No, možná nakonec schůzka s Dr. Murakaim neuškodí.

________________________________________

Jakmile se přiblížila sedmá hodina a Cloud se vydal na poschodí Prváků v budově C, začal se mu svírat žaludek. Počítal, že v Zackově přítomnosti to bude ještě horší, ale jakmile Zack otevřel dveře apartmánu a zazubil se na něj, z Clouda všecka tíha záhadně spadla. Zack uměl způsobit, že problémy aspoň na čas přestaly existovat, i když byl zrovna jejich zdrojem on sám.

Zack byl při pohledu na Clouda vzrušený dokonce víc než obvykle, protože zapomněl, že je pátek. Víkendy znamenaly, že mohl Clouda vidět v civilu. Zack to miloval. Absence uniformy mu pomáhala zapomenout, že oba patřili k organizaci, jejíž členové se každodenně dívali smrti do očí.

Zack si na sebe hodil tričko "Život je na mako" a tepláky a Cloud měl na sobě džíny a tričko stejně modré jako jeho oči. Když byl takhle v civilu, vypadal jako něčí malý bráška.

Mohl být můj. Zack tu znepokojivou myšlenku potlačil a pokynul Cloudovi, aby šel dál.

"Objednal jsem pizzu. Už by to nemělo trvat dlouho."

"Chtěl jsi se mnou mluvit?" zeptal se Cloud a s pohledem upřeným na koberec.

Zack si povzdechl a přitáhl ho na gauč, který byl teď pro oba vzpomínkou na moment, kdy Zack spustil celou tuhle zvláštní situaci. "No tak, posaď se ke mně. Tohle musíme srovnat, Vrabčáku. Mám o tebe starost."

"Nevyděsil jsi mě," vypálil hned Cloud, "o to starost mít nemusíš."

"Seš si jistý?"

Chlapec přikývl, ale pořád ještě se na něj nepodíval. "Bylo ti to líto z nějakého jiného důvodu?"

"Myslím, že ti nerozumím."

"Proč jsi to udělal?" Tichá pauza. "Zacku?"

"Ten hlásek mi říká, abych ti na to neodpovídal."

"Hlásek?"

Zack se nejistě usmál. "Takový ten malý v hlavě, co do mě hučí, abych tě za žádnou cenu nevyděsil."

"Ty bys mě nikdy nevyděsil," řekl tiše Cloud.

"A co kdybych tě znovu políbil?"

Cloud k němu konečně překvapeně vzhlédl, ale zůstal v klidu. "A políbíš?"

"Můžu?"

Blonďáček sledoval pohledem vlastní ruku, která nakonec spočinula na Zackově koleně. Spíše cítil než viděl, jak Zack překonal vzdálenost mezi nimi a dotkl se jeho pootevřených rtů. Cloud tiše povzdechl. Zvedl ruce k Zackovým ramenům a sevřel je. Zack porozuměl a přitáhl si Clouda blíž, až se konečně těsně dotýkali jeden druhého. Zastavili se teprve, když jim došel vzduch a Zack se usmál do doširoka otevřených modrých očí. Až moc otevřených. Plnících se slzami.

"Oh, doprdele."

Zdálo se, že se Cloud vzteká sám na sebe. Nesnášel pobrekávání a snažil se to dělat o samotě, když už se tedy nemohl dál udržet. Teď si v duchu rozčileně nadával za to, že dal Zackovi další důvody chovat se ještě víc ochranitelsky. A mít pocit viny, jestliže správně četl jeho zoufalý výraz. Těžko mohl trvat na tom, že nebyl dítě, když se musel takhle snažit, aby ho nepřemohly vzlyky.

Chtěl se z objetí vyvléct, ale Zackovy paže na něj byly příliš silné a cítil se v nich až moc příjemně a pohodlně. I když bylo pozdě předstírat, že se nic neděje, mohl aspoň schovat tvář na jeho rameni. K jeho úlevě Zack zadržel hysterické omluvy, které se mu draly na špičku jazyka, a chvíli nic neříkal. Jen uplatnil své právo jediné osoby, které Cloud dovolil hladit ho po vlasech. Ze zkušenosti věděl, že se pak oba cítili líp.

"Vrabčáku, kdybych byl opravdu mizerný v líbání, řekl bys mi to, že jo?"

Cloudovo zasmání zaznělo spíš jako zakňučení. "Nejsi mizerný vůbec v ničem."

"A co v tom, být tvůj přítel?"

"Obzvláště ne v tomhle."

"Tak hádám, že jsem dobrý v obtěžování nezletilých kadetů, když už nic jiného." Cloud se natáhl a vlepil mu pohlavek. "Au! Ne, vážně, mohl bys mě klidně nahlásit."

"Tak bys mě radši neměl pokoušet."

"Cloude. Když nejsi smutný kvůli mně, kvůli čemu teda?"

"Protože tomu nerozumím," řekl frustrovaně Cloud. "Nevím, proč tohle děláš."

"Protože tě mám moc rád. Ach doprdele."

"Nebrečím," trval na svém Cloud, spíše jako příkaz sám sobě, než že by chtěl ujistit Zacka. I když to byla v obou případech lež.

"Když slíbím, že už to neudělám, můžeme být pořád přátelé? Prosím?"

"Myslel jsem… že jsi s generálem."

Zack vypadal zmateně. "To jsem."

"Tak proč mi tohle děláš? Už i tak to bylo hrozné, ještě před tím, než jsi mě políbil, a teď - " Cloud se snažil nerozvzlykat se naplno, ale bylo to těžké. "Jestli máme být přátelé, nechci, abychom tohle dělali. To by nestačilo."

Zack na něj zíral s takovou nadějí, jakou před tím snad ještě necítil. "Tobě nebylo líto těch polibků, co?"

"Pche."

"Tak trochu jsem myslel, že se ti Sephiroth pořád ještě líbí."

"Pche."

Cloud malinko zrudnul. Byl by radši, kdyby Zack na tohle nepřišel. "Já…to jo, ale jsem z toho celý zmatený."

"Ale já se ti líbím taky, že jo?"

"Pche."

Zack radostně zařičel a znovu se na Clouda vrhl s úmyslem ho zlíbat. Když Cloud uhnul, našpulil spodní ret. "Co se děje?"

"Nebudu ti napomáhat v zahýbání generálovi," odvětil Cloud s opravdovým hněvem v hlase.

"Vrabčáku, my na sebe nemáme výhradní právo."

"Ale stejně to není správné."

Zack se zamyšleně poškrabal na hlavě. "A co když ti řekne, že je to dobrý?"

"Cože?"

"No, to co jsem ti chtěl říct, je, že Seph má zítra nějaké volno, takže bych chtěl, abychom my tři spolu něco podnikli."

Cloud ztuhl. "Zacku…"

"Já vím, ale musíte se spolu někdy sejít. A on vlastně sám chtěl! Máš vůbec nějakou představu o tom, jak málokdy se Sephiroth sám od sebe chce s někým sejít? Já jsem se na něj jako díval, a on, jako, ´Zacku, přestaň mi cintat po stole´a já jsem - "

"On se chce se mnou sejít?" vydechl Cloud s vyděšeným výrazem.

"Zřejmě o tobě nepřestávám mluvit a on je zvědavý. Koukni, on ví, že jsi z něj nervózní - "

"Zacku!"

" - a myslím, že chce, abys byl okolo něj v pohodě. Přísahám, že je mimo službu jiný. Ne tak úplně moc, ale dost. No tak, já tu taky budu, tuhle, kde jsi zvyklý, a budu tady celou tu dobu. Udělám nějakou baštu a všichni tu spolu jen tak posedíme, žádná křeč."

"Máš v kuchyni hasičák, že jo."

Zack se zasmál. Byl to jejich soukromý vtip. Cloud byl v šoku, že Zack umí vařit. Nejen to, ale že je v tom i dost dobrý. Člověk by si pomyslel, že kvůli jeho přebytku energie a roztěkanosti by se mu neměla svěřovat práce s ohněm.

"Takže to znamená ano?"

"Jestli slíbíš, že mě před ním nepolíbíš nebo něco takového."

"Jo, dobře… ale vážně, ono by mu to určitě nevadilo. Seph je takhle trochu zvláštní. Někdy bych přísahal, že není člověk. On by se pravděpodobně chtěl dívat a studovat naše chování a ptát se na hromadu srandovních otázek. Nebo by se třeba přidal. Člověče, to by bylo vzrušující."

Zackovi se úplně zamlžily oči. Cloud schoval obličej v dlaních a ze všech sil se snažil na nic takového nemyslet, nebo by skončil se stejně zasněným výrazem.

"Ále no tak, Cloudy, nebylo by to vzrušující?"

"Jestli ti připadá vzrušující křísit mě potom, co omdlím hrůzou."

"Hehe, hlásek mi radí, abych na tohle neodpovídal." Zack lehce polechtal Clouda na boku a chlapec se zavrtěl. "Jsi až moc roztomilý, víš to? Můžu tě zas políbit?"

"Ne!"

"A co když Seph řekne, že je to v pohodě?"

"Nebudeš se ho ptát!"

"Nech mě, ať tě políbím a ještě se ho ptát nebudu."

"To je sexuální harašení," zahudral Cloud, ale usmál se. "Tak jo, jednou."

Bim bam!

"Nejdřív běž otevřít."

Zack Fair byl celkem častý zákazník midgarské pizzerie Palác a se všemi poslíčky se znal jménem. Dnes večer to byl Roger. U poručíka Faira mohl vždycky počítat s veselým přijetím a štědrým spropitným. Ale dnes se Zack zdál tak nějak ve spěchu a po horečnatém převzetí pizzy, po kterém se člověku málem zatočila hlava, zůstal Roger stát s plnou hrstí dvacetigilových bankovek a podivnou zkušeností být málem rozdrcený v medvědím objetí Vojáka 1. třídy.

Sephirothova kancelář byla svatyní pořádku. Nejen že se skvěla čistotou, na čemž si úklidová četa dávala obzvlášť záležet, ale taky byla tak důkladně organizovaná, že to znepokojovalo návštěvníky (kteří obvykle už i tak panikařili, když se měli setkat se Sephirothem). Každý kus nábytku a několik dekorativních předmětů bylo perfektně vycentrováno na svých místech. Knížky stály seřazené podle předmětu a následně podle abecedy. Pera zařezávala v přímce a jejich štítky směřovaly stejným směrem. Ne že by Sephiroth byl něčím takovým posedlý, přinejmenším ne moc; jen měl v povaze být ve všem precizní.

Zack tuhle místnost neměl rád, říkal, že je příliš uklizená a neosobní. Posledně, když ho tam nechali samotného, vyměnil Sephirothovi standardní černý screensaver za dvě štěňátka, co honila po louce motýlky. Kdyby generál nemusel brát ohledy na svou reputaci, možná by si nový screensaver i ponechal, protože mu ta štěňátka připomínala Zacka.

Angeal byl při výběru přezdívek obzvlášť přesný, vzpomněl si Sephiroth. Angeal byl mimo Zacka jediný, komu Sephiroth dovolil přezdívku "Seph".

Zackův učitel a Sephirothův blízký přítel byl mrtvý už skoro rok; jednou z posledních věcí, kterou udělal, bylo, že požehnal Sephirothovu a Zackovu vztahu. Bylo zvláštní teď myslet na Angeala a cítit další lítost, po všem tom čase, co už nebyl s nimi. Možná to mělo něco do činění s tím, jak těžce to Zacka zasáhlo. Tehdy na pohřbu to bylo jedinkrát, co ho kdy Sephiroth viděl plakat.

Sephiroth si všiml, že pláč byl jednou z mnoha věcí, které všichni kromě něho rozuměli. Zdálo se, že tento akt je jak nepříjemný, tak nedůstojný, a způsoboval člověku rozpaky. Ale Zack tvrdil, že se po něm vždycky uleví.

"Jak se ti po tom může ulevit?" zeptal se Sephiroth, když Zack smrkal. "Zdá se, že pak špatně dýcháš."

Zack se zasmál do čistého kapesníku. "Použiju srovnání, které ti bude blízké. Bolí to, když tě píchají jehlami, že jo?"

Podle Sephirothovy zkušenosti to záleželo na velikosti, ale přikývl.

"A taky to bolí, když je vytahujou, že jo? Ale co z toho je lepší?"

"Když jdou ven," řekl generál po krátkém zamyšlení, "protože to nejhorší už je za tebou."

"Přesně."

Zack měl pověst tak trochu zmatkáře, ale také měl podvědomou schopnost rozumět lidem a jejich emocím, kterou Sephiroth postrádal, a zároveň i ochotu tyhle věci vysvětlit. Sephiroth se usmál. Udělal by pro Zacka téměř cokoliv. Proč by jinak zůstával v kanceláři tak dlouho a dělal práci, kterou si naplánoval na zítřek? Obvykle o nic nešlo, když si generál dovolil tak málo volného času - jeho a Zackovy povinnosti je stejně udržovaly v téměř nepřetržitém kontaktu, a Zack trávil přinejmenším tři noci týdně u něj v apartmánu. Ale pro Zacka bylo tohle setkání s jeho kamarádem kadetem velice důležité a cokoliv důležitého pro Zacka stálo za to, aby o pár hodin přetáhl denní plán.

A pak tu byla Sephirothova zvědavost. Zack se zpravidla choval přátelsky ke všem podřízeným, ale dosud nikdy neprojevil o nikoho tak silný zájem, navíc když se jednalo o kadeta v prvním roce. Bylo to zvláštním způsobem roztomilé slyšet ho hodiny blábolit o Cloudovi Strifeovi, který byl z doslechu ten nejpomilováníhodnější kluk, co existoval. Sephiroth se s kadety téměř vůbec nestýkal, ale o Strifeovi slyšel jen dobré věci včetně toho, že patřil mezi nejlepší ve třídě. Zack tohle hrdě potvrdil a Sephirothovi to připomnělo způsob, jakým mluvíval Angeal o Zackovi. Angeal sice býval při chválení klidnější a důstojnější, ale stejně to bylo, jako když se uzavírá kruh. Zack se sám stal mentorem.

Je tohle všechno, o co tu jde? Sephiroth přemýšlel, jestli nemá na Zackovu oblibu v kadetovi Strifeovi žárlit. Ale nemohl v sobě najít žádné jiné pocity než touhu vidět Zacka šťastného.

Na dveře kanceláře se ozvalo zaklepání.

"Vstupte."

Poručík Donnelly pootevřel dveře jen natolik, aby mezi ně mohl strčit hlavu. Byl jedním ze starších Prváků, dobrý Voják, ale v žádném ohledu výjimečný, a rád svaloval svou stagnaci v postupu na neférové jednání nadřízených místo na své průměrné výkony. Donelly se stále tvářil mrzutě a rád intrikařil. To mělo za následek, že vyjma pár jemu podobných poddůstojníků ho nikdo neměl v oblibě. Sephiroth ho taky neměl rád. Měl pocit, že je to hlavně kvůli jeho očividné nesnášenlivosti vůči Zackovi - mladšímu a respektovanějšímu Vojákovi.

"Promiňte, že vás ruším tak pozdě, pane, ale jeden kadet mi chce něco důvěrného nahlásit dřív, než bude večerka. Můžeme to odbýt u vás v předpokoji?"

"Ano, to je v pořádku."

Předpokoj se skládal z čekárny a kanceláře Sephirothova asistenta, Levina. (Zack se škodolibou radostí vytrvale nazýval onoho mladého muže sekretářkou.) V této místnosti byl také dokonalý pořádek, protože Levine - voják, který neuspěl, ale uměl výborně organizovat - bral svou práci stejně jako všechno ostatní absolutně vážně. Byl hrdý na to, že tak blízce spolupracuje se slavným generálem, a měl sklony ho chránit; nikdy nepustil dál nikoho bez generálova jasného svolení.

Jednou se Tseng od Turků snažil co nejrychleji dostat přímo do Sephirothovy kanceláře a byl skolen ránou faxem do hlavy. Tento Turk, který miloval vymýšlení přezdívek, dal Levinovi jednu, o které tvrdil, že znamenala "generálův obránce". Avšak Sephiroth věděl, že to znamená spíše "muž, který útočí se zuřivostí grapefruitu".

(Velmi málo lidí vědělo, že Sephiroth umí mluvit starou wutaištinou. Hojo v tomhle jazyce rád brblal své výhrůžky, takže se ji Sephiroth naučil, aby předem věděl, co bude následovat.)

Sephirothovi se zdálo zvláštní, že si Donelly vybral předpokoj, aby vyslechl kadetovo hlášení v soukromí. Jako Prvák měl Donelly vědět líp než kdokoliv jiný, jak vynikající smysly Sephiroth má, dokonce i v porovnání s dalšími Vojáky. Bohužel, čemu Sephiroth moc nerozuměl, byla lidská povaha - nebral v potaz, že přesně o to Donellymu jde.

________________________________________

Donelly a Nido na sebe mrkli, když započali předem připravený rozhovor. Kdyby Sephiroth znal Nida aspoň z poloviny tak dobře jako Donellyho, dokonce ani jeho by nepřekvapilo, že ti dva k sobě tíhnou. Tak jako se dobří Vojáci naučili navzájem si pomáhat a podporovat se, tahle zkažená jablka měla tendence se sdružovat a pomáhat si navzájem v intrikách. Protože Sephiroth sám se v lidech neuměl vyznat, úkol řešit lidské aspekty programu VOJÁK připadl Lazardovi. Tento výkonný manažer, který dokázal proniknout až na dno lidské duše, sloužil jako spojka mezi VOJÁKem a Shinrou. Lazard ještě neměl moc příležitostí jednat s Donellym, který byl natolik vychytralý, že kul pikle velmi opatrně, nebo s Nidem, který byl samozřejmě jenom kadet. Ale i Lazard by se mohl zamračit při pohledu na tyhle dva pohromadě. A to nemohl vědět o jejich společném vzrůstajícím hněvu k Zacku Fairovi.

"Tak jaký je to problém, kadete?"

"Nevím, jestli o tom mám mluvit, pane. Nejsem si jist, zda je to úřední věc VOJÁKa."

"Jestliže máš takovou starost, že s tím jdeš za mnou, pak to musí být vážné."

"To kadet Strife, pane," řekl Nido a chladně se usmál. "Říkal pár neuctivých věcí."

"To ať si s ním vyřídí jeho nadřízený. Proč se o to zajímáš ty?"

"Právě proto pane. Instruktoři se neodváží ho pokárat, protože všichni vědí, že je to chráněnec poručíka Faira. Nechtěl bych tu roznášet klepy, ale rozčílilo mě, co Strife říkal."

"Například?" Výraz poručíka Donellyho zrcadlil Nidův.

"Říká že on a poručík Fair jsou… že spolu spí, pane. Ale to není to nejhorší."

"Kadete, obviňujete vysoce respektovaného Vojáka 1. třídy, že se zapletl s nezletilým podřízeným, a to že není to nejhorší?" Oba dva udělali dlouhou, dramatickou pauzu, během které se snažili se nesmát. "To je v pořádku, chlapče, řekni mi to."

"No, hodně kadetů… má hodně rádo generála, víte?"

"Ano," zasmál se Donelly, "o tom vím."

"Strife taky a já ho slyšel, jak říká, že jen užívá poručíka Faira k tomu, aby se přes něj dostal ke generálovi. Možná mi do toho nic není, pane, ale tohle není chování, které se na Vojáka sluší."

"V tom souhlasím, ale bez řádných důkazů nemůžu kadeta Strifea napomenout. A jestliže nemáš jakýkoliv důkaz o nevhodném chování poručíka Faira, je zde podezření, že Strife prostě lže."

"Ano, pane. Promiňte, jen jsem nevěděl, co mám dělat."

"Děkuji, že jsi mi to řekl, kadete. Ujišťuji tě, že se o to budu dál zajímat."

Donelly neznal Sephirotha moc dobře a Nido ho neznal vůbec. Proto se při rozchodu oba tvářili tak spokojeně. Oba udělali chybu, když čekali, že se Sephiroth zachová tak, jak by se zachovali oni dva - že se bude cítit zrazený a bude mít vztek, že vyžene poručíka Faira ze svého života a potrestá kadeta Strifea pro jeho pletichaření a vypočítavost.

Sephiroth zůstal sedět za stolem ještě chvíli po tom, co ti dva odešli, a zadumaně hleděl do prázdna. To, o čem mluvili Donelly a Nido, nebylo Zackovi ani trochu podobné. A (z toho, co Sephiroth slyšel) ani Cloudovi. Kdyby se Zack intimně sblížil s někým dalším, neskrýval by to. Taky si často stěžoval, že si Cloud od něho nenechá líbit žádné zvláštní zacházení; ovšem tohle říkával s hrdým úsměvem. Strifeovi se klidně může slavný generál líbit - Sephiroth to věděl o mnoha dalších a měl tendence to ignorovat - ale všechny ostatní prvky Nidova vyprávění se mu zdál nepravděpodobné.

Ale stejně, jestliže tu byla možnost, že kadet Strife Zacka takhle využívá, rozhodl by se Sephiroth to ukončit. Promluví si se Zackem, který byl daleko lepší ve čtení lidských povah a porozumění jejich motivům. Ale dnes večer už ne. Zítřek bude stačit.

"Zla už bylo pro dnešek až až," říkával Dr Gast, kterého si generál pamatoval z dětství. Obvykle to slyšel, když mohl odejít od Hoja, ale zdálo se, že to sedí i na tuhle situaci.

________________________________________

Sephiroth počítal s tím, že z kanceláře odejde ve dvě na krátkou přestávku, a toho času využije k rozhovoru se Zackem. Věděl, že Zack se zrovna bude vracet z ranní obhlídky Midgaru. Zackova tvář po návratu z mise byla první věc, kterou chtěl vždycky Sephiroth spatřit. Bylo až podivuhodně nešťastné, že se v 13:45 ozval v Sephirothově kanceláři bzučák od chudáka Levina s nevítanou zprávou - na lince jedna byl Dr. Hojo.

Sephiroth zvedl sluchátko s rozpačitým očekáváním a doufal, že Levinovi špatně rozuměl a že na lince nikdo nebude. "Ano?"

"Ohlas se v laboratoři," řekl chladný, nenáviděný hlas s nenuceností, kterou jeho majitel tak často předstíral. "Potřebuji provést pár testů."

"Musí to být teď, doktore?" Sephirothovi se nikdy nepodařilo vyslovit to tak odměřeně, jak chtěl, když mluvil s Hojem. To byl jediný člověk, který mu (ačkoliv by to Sephiroth nikdy nepřipustil) naháněl hrůzu. "Mám ve tři schůzku s ředitelem Lazardem."

"Ano, ano, neměj obavy, zrušil jsem to za tebe."

Generál bolestivě zaryl nehty do opěradla křesla, ale neřekl nic. Dr. Hojo, který měl na starosti nejen správu maka v programu VOJÁK, ale taky se obecně staral o Sephirothovo zdraví, měl opravdu povolení přeorganizovat jeho program z medicínských důvodů. Velení Shinra mu dalo tuto moc, protože generál pro ně byl daleko důležitější, než aby riskovali, že ho ztratí. A buď to nevěděli, nebo se nezajímali, ale po čase stráveném v laboratoři se Sephiroth obvykle cítil hůř, ne líp.

"Posloucháš, Sephirothe?" Hojův hlas změkl, ačkoliv ani teď nebyl o nic blíž upřímnosti. "Víš, že je to všechno pro tvé dobro, chlapče. Víš to, že ano?"

"Ano, doktore," odvětil tiše generál. Sice to nevěděl, ale nemohl si dovolit riskovat, že by v Hojovi probudil nedůvěru.

"Očekávám, že přijdeš okamžitě."

"Ano, doktore."

Sephiroth zavěsil a sklíčeně opustil kancelář. Hnusil se mu tenhle pocit bezmocnosti a přál si, aby alespoň mohl nejdřív navštívit Zacka.

________________________________________

Hojo pokaždé vylidnil laboratoř, když tam byl Sephiroth; jen velmi zřídka dovolil, aby tam zůstal byť jediný asistent. Navzdory tomu, že byl zaneprázdněn svým výzkumem a že měl svoje lidi, kterým mohl přidělit menší úkoly, nedovolil hlavní vědec nikomu ani jen změřit Sephirothovy vitální funkce. Hojo prohlašoval, že má obavy a že nikomu s menšími zkušenostmi, než má on sám, nesvěří generála do rukou; ale bylo zcela zřejmé, že jeho motivem byl pocit vlastnictví, nikoli laskavost.

Sephiroth laboratoře vášnivě nenáviděl. Nesnášel fakt, že se nohama nedotýká země, když seděl na vyšetřovacím stole. Nesnášel studené ruce, které pohybovaly jeho končetinami, jako by byl loutka, ačkoliv už byl mnoho let dost starý na to, aby rozuměl instrukcím. Nesnášel očividný fascinovaný zájem, s jakým se na něj Hojo díval, a nesnášel ani fakt, že jeho činům nemohl zabránit. Ale asi nejvíc ze všeho nesnášel, když na něj doktor při vyšetřeních mluvil.

"Tvá teplota je jeden stupeň nad normálem. Máš nějaké další příznaky?"

"Ne."

Hojo našel jiný teploměr a podal ho Sephirothovi. Generál potlačil otrávený povzdech a poslušně ho strčil pod jazyk, zatímco mu Hojo měřil puls.

"Zdá se, že jsi ve stresu, chlapče." Hojo se usmál, když ucítil, jak Sephiroth napíná svaly zápěstí; nenáviděl oslovení ´chlapče´. "Něco se děje?"

Generál už ze zkušenosti věděl, že hovor by jen znehodnotil výsledky měření teploty. Potřásl hlavou.

"Dobře. Myslel jsem, že tě snad trápí ty řeči, které zrovna letí o poručíku Fairovi. Slyšel jsem, že se dost zajímá o jednoho mladého kadeta."

Hojo bedlivě sledoval Sephirothův pohled, upřený mimo něj. "Předpokládám, že se to dalo čekat. Poručík Fair je docela horkokrevný mladý muž. Potřebuje někoho, kdo ho bude milovat."

Generál pečlivě kontroloval dýchání a připomenul si, že Hojo neví o ničem mezi ním a Zackem. Za jeho neměnným výrazem se nicméně skrývala zuřivá touha rozdrtit ty vlhké prsty, které mu svíraly zápěstí.

"Je velký rozdíl mezi obdivem a láskou, Sephirothe. Mnozí tě obdivují, ale nikdo by tě nemohl milovat. Dokonce i ti, co se k tobě dostanou dost blízko, v tobě nevidí nic jiného než smrt. Nikdo nemůže milovat to, čemu nerozumí, a tobě nikdo nikdy rozumět nebude."

Hojo se usmál - zdálo se mu, že ve stříbrných očích zahlédl záblesk strachu. "Říkám ti to jen pro tvé dobro, víš. Je lépe přijmout pravdu o tom, co od tebe lidé opravdu chtějí. Poručík Fair mi to jen potvrzuje. Dostal, co chtěl, a teď pokračuje dál. No, aspoň jsi ho nemiloval. Toho nejsi schopen."

Sephirothovi se vařila krev, pálila ho v žilách skoro stejně jako někdy mako. Neukazuj mu hněv, přikázal si. Nedovol, aby zjistil pravdu.

Hojo pozoroval svůj cenný subjekt se zájmem, když vytahoval teploměr a čmáral si do bloku nějaké poznámky. Na tom, vidět tak bezvýrazný obličej, bylo cosi velmi uspokojivého; obzvláště, když Sephirotha podezříval, že zadržuje hněv. Bylo tak osvěžující mít takovouhle moc, být jediná osoba, které slavný generál nedokázal odporovat.

"Jsem si jistý, že bys stejně nechtěl, aby tě Fair miloval. Dobrý generál by neriskoval, že jednomu ze svých mužů zlomí srdce."

Sephiroth téměř neznatelně přikývl. Hojo pocítil příjemné šimrání, když mu vpíchl jehlu a začal nabírat vzorek krve. Hned, jak byla jehla venku, se Sephiroth ozval.

"Bude to všechno, doktore?"

"No, mám tak trochu obavy. Tvůj puls je rychlejší a poslední naměřená teplota byla dokonce vyšší než ta před tím. Myslím, že bych si tě tu měl nechat pár hodin na pozorování."

Ne! Sephiroth zaťal pěsti a promluvil s takovým klidem a nezájmem, jak jen to šlo. "Ujišťuji vás, že jsem v pořádku."

"Určitě?"

Sephiroth cítil past, ale neměl jinou možnost. "Ano."

"Velmi dobře. Pak by ti neměl vadit jeden malý test. Chci vidět, jaký efekt má vylepšený roztok maka na schopnost tvého těla se zahojit."

"Mám něco na práci," řekl Sephiroth tak pevně, jak jen mohl. "Nemůže to počkat?"

"Předpokládám, že by to mohlo počkat," řekl Hojo hlubokým, temným hlasem. "Ale jak dlouho, chlapče? Opravdu si myslíš, že je moudré s tím vyčkávat?"

Hojův se na něho díval studenýma, jakoby plazíma očima, které vypadaly neživotněji než zářivě bílá světla laboratoře. Ani Sephirothův vlastní upřený pohled, dohánějící jiné muže ke strachu i slzám, nebyl dost silný proti očím, které ho od útlého dětství neustále pozorovaly. Hojo znal slabiny, které by neodhalila ani nejlepší Materie Vnímání, a bezohledně jich využíval.

"Tak dobře."

"Moudré rozhodnutí. Teď si lehni, nepotrvá to dlouho." Hojo zlehka pohladil generálovy stříbrné vlasy, což se ani on sám neodvážil dělat často. "Tohle je jen pro tvé dobro."

Snad; Sephirotha vychovali tak, aby aspoň tomuhle věřil. Ale tímhle odporným, slizkým tónem mohl Hojo právě tak dobře říct, "Jsi nelidské monstrum a zasloužíš si to." Pro Sephirotha to nebyl rozdíl.

"Přestaneš už konečně pochodovat sem a tam a uklidníš se? Věř mi, nemusíš mít vůbec žádné obavy."

V Zackově apartmá byla kuchyně spojena s obývacím pokojem a tak nic nestálo v cestě lehce vyděšenému pohledu, který po něm střelil Cloud. Zack se na něj zazubil. Cítil se tak trošku jako mizera, že Clouda do něčeho takového nutí; ale i mírně panikařící Cloud byl ještě pořád moc roztomilý.

"No, kdybys mě třeba nechal, ať ti pomůžu, měl bych se čím zabavit."

"Všechno mám pod kontrolou, Vrabčáku. Jen se hezky posaď a tvař se mile." Další nazlobený pohled. "Dej si trochu toho vína, co jsem nachystal, to tě uklidní."

"Nejsem dost starý."

"Taky nejsi dost starý na to, co bych ti rád provedl tu na tom stole," řekl Zack vesele. "Jestli máme jít rovnou do pekla, tak u toho buďme aspoň namol."

"Nevím, jak je možné, že ti vůbec dovolili pohybovat se kolem kadetů," mumlal Cloud a dál nervózně pochodoval sem a tam.

Zack připravoval ostřejší těstovinový pokrm podle receptu z Gongagy, který měli oba jeho hosté moc rádi. Už ho připravoval tolikrát, že to mohl udělat prakticky bez přemýšlení. To bylo štěstí, protože se mu mysl zatoulávala k hodinám. Čtvrt na sedm. Sephiroth měl patnáct minut zpoždění. On nikdy neměl zpoždění.

Zatímco jednou rukou míchal špagety ve vařící vodě, druhou rukou chňapnul svůj mobil a vytočil Sephirothovo číslo. Ani po šesti zazvoněních se nikdo neozval a Sephiroth měl mobil vždycky u sebe. Zackovi se obavami sevřelo srdce. Stalo se něco špatného.

"Hej, Vrabčáku."

"Co?"

"Ještě pořád mi chceš pomoct? Dobře, tohle míchej, než zapípá budík, pak na to hoď pokličku a ztlum plamen. Uděláš to?"

"Jo. Něco se stalo?"

"Nejsem si jistý. Nebudu pryč dlouho."

Zack se na Clouda usmál s optimismem, který ve skutečnosti necítil, pocuchal Cloudovi vlasy a zamířil ke dveřím. Cestou vytočil Levinovo číslo. Na půl cestě k výtahu se zastavil a poslouchal. Zbledl a rychle vyrazil.

________________________________________

Cloud provedl všecko tak, jak to Zack chtěl a vrátil se do obýváku. Přinutil se posadit. Pořád ještě cítil obavy, i když teď z jiného důvodu. Sephiroth se neukázal a zdálo se, že to Zacka vyděsilo. Mohlo se generálovi něco stát? To se zdálo nepravděpodobné. Sephiroth byl… Sephiroth. Cloud si ho mohl těžko představit zraněného nebo nemocného, ale jen pomyšlení na tohle mu svíralo žaludek.

Dveře apartmá se otevřely a Cloud ztuhl. Od vchodu se velmi pomalu blížily dva páry kroků, a předcházely je hlasy.

" - neříkám, že bys ho měl zabít ty, říkám, že bys to měl nechat udělat mě!" Zack. A zdálo se, že je opravdu rozčilený.

"To taky nemůžu povolit, bohužel," odpověděl druhý, hluboký hlas.

"Pro všecko na světě, proč?"

"Už jsem ti to řekl, mám své důvody. Zacku, nemusíš mi pomáhat, dojdu sám."

"Zkus to a nakopu ti zadek, pane."

Jakmile vešli dovnitř, Cloud s pusou dokořán vyskočil na nohy. Velký generál Sephiroth, jeho idol. Zack ho podpíral a jemně ho táhl dál. Sephirothův obvyklý strohý, neutrální výraz nahradila, jak se zdálo, bolest a vyčerpání. Když Zack ze Sephirotha opatrně stáhl dlouhý kabát, viděl Cloud, že bílá košile pod ním je nachově rudá zaschlou krví.

"Tak tohle nebylo představování, které jsem měl na mysli," řekl Zack, "ale Cloude, tohle je generál Sephiroth. Sephe, kadet Cloud Strife."

Cloud omámeně s tlukoucím srdcem bezděky zasalutoval, ale nevyšla z něj ani hláska.

Sephiroth se slabě usmál a pokynul hlavou. "Těší mě. Pohov, kadete."

"C…co se stalo?" Zakoktal Cloud, když Zack pomohl Sephirothovi na gauč.

"Šílenec s laboratorní výbavou se stal," odpověděl trpce Zack. "Zkurvený Hojo, někdo by měl rozřezat jeho a pozorovat, jak se on - "

"Zackary, to stačí. Děsíš toho chlapce."

V Cloudových široce rozevřených očích se zračila hrůza a obavy. Pohledem stále setrvával na Sephirothovi. I když věděl, že je to asi neslušné, nemohl se otočit; byl příliš šokovaný a zděšený, když viděl, v jakém stavu je nepřemožitelný Sephiroth. Neméně šokující byl ten jemný úsměv, kterým ho jeho hrdina obdařil.

"To, co vidíš, se ostatním Vojákům neděje, Strife," řekl mu Sephiroth, ale Cloud stále vypadal zděšeně.

"Je něco… můžu nějak pomoct?" zeptal se po chvilce nesměle.

"Vlastně můžeš." Zack popadl list papíru a začal na něj cosi čmárat. "Vem tohle do Apartmá G na dvacátém poschodí. Dveře ti otevře chlapík s černým culíkem. Dá ti Materii Kompletní uzdravení. Když se tě zeptá na heslo, řekni mu, ať si nasere."

"Cože?"

"To je to heslo. ´Naser si´."

Cloud zbledl, ale pohotově popadl vzkaz a utíkal pryč. V běhu ještě s obavami pohlédl na svůj idol.

"Pochybuju, že je zapotřebí Komplet uzdravení."

"Měj trochu ohledy na paniku, kterou prožívám, jo?" Zack uchopil Sephirothovu ruku tak jemně, jako by se bál, že mu ublíží víc. "Tohle je nenormální. To, co ti dělá, je zlé."

"Už mi bylo hůř. To, co dělá mému tělu, není důležité. Důležité je to, že mě nezná tak dobře, jak si myslí. A nevlastní mě; i když tomu taky věří. A dokud budu vědět, že mě miluješ, nemůže Hojo zničit tu část mého já, které si cením nejvíc," řekl unaveně Sephiroth.

"Jsi velmi výmluvný, když si dělám do kalhot."

"Zacku, znáš nějakého kadeta jménem Nido?"

Poručík se zamračil. "Jen natolik dobře, abych věděl, že je to parchant. Obtěžuje Clouda a každému tvrdí, že Cloud se mnou spí kvůli povýšení. Proč?"

Sephiroth mu vylíčil rozhovor, který zaslechl mezi Nidem a poručíkem Donellym. Zack nevěřícně potřásl hlavou.

"To je ta největší hovadina, kterou jsem kdy slyšel, a to jsem trávil nějaký čas s Renem."

"Myslel jsem si to. Takže nic z toho není pravda?"

"No." Zack se ošil. "Vrabčák mě zabije."

Sephiroth se ušklíbl. "O tom pochybuju."

"To ho neznáš. Vážně, nikdy toho kluka nenaštvi. Vypadá sladce, ale je nebezpečný." Zack si povzdechl. "Bude líp, když si to řeknem na rovinu. Je do tebe tak trochu zabouchnutý."

Zack očekával nulovou odezvu nebo nanejvýš rezignované pokrčení rameny; generál byl na takové chování podřízených zvyklý. K jeho velkému údivu se Sephiroth usmál. Jeho výraz byl mírný, potěšený… šťastný?

Co když…

"Sephe, mám Clouda taky rád. A tebe kvůli tomu nemám rád o nic míň než předtím, věř mi, ale… nějak to nemůžu vysvětlit. On je prostě báječný."

"A krásný."

"Myslíš si to?"

"Jak by si to mohl někdo nemyslet?" odpověděl Sephiroth. V očích se mu zračila stále stejná něžnost. Nebyl to tak docela ten pobavený, láskyplný pohled, tak často směřovaný Zackovi, ale zdálo se, že jde ze stejného místa. "Co ten chlapec cítí k tobě?"

"Má nás rád oba dva, ale nenechá mě, abych se ho dotkl, dokud neřekneš, že je to v pořádku," řekl Zack s úsměvem. "Říká, že mi nebude nápomocný v tom, abych ti zahýbal."

"Jako generál nemůžu dát svolení k tomu, aby měl Voják 1. třídy poměr s patnáctiletým kadetem. Ale v soukromí máš moje neoficiální svolení."

"Sephe, nemyslíš si, že možná… Cloud je to, co nám chybělo?"

Sephiroth se teď tvářil vážně, dokonce smutně. "Myslím, že ano. Ale morálku stranou, je zřejmé, že ze mě má strach. Já ho nechci vystrašit takovým návrhem. Nemohl bych si být jistý, zda je jeho svolení opravdové. A tento vztah by byl nebezpečný, kdyby nás odhalili. Hojo, Shinra, moji nepřátelé, jeho spolužáci… Tohle by jim všem dalo důvod mu ublížit a s touhle myšlenkou bych nemohl - "

"Hej, Sephe! Nesnaž se tohle řešit logikou. Nejdřív s ním trochu promluv, uvidíš, jak je vnímavý - a to bude, vsadím svoje poslední boty - a odtamtud budem pokračovat dál."

Sephiroth přikývl. Zack nikdy neviděl, aby mu něha v očích vydržela tak dlouhou dobu. V té chvíli přiběhl Cloud a rychle položil Zackovi do rukou zelenou kuličku.

"Skvělé! S Tsengem žádný problém?"

"Ne, byl milý."

"Dal ti nějakou přezdívku?" zeptal se Sephiroth a s úsměvem se na něj podíval.

"Uhm, ano, pane." Cloud váhavě vyslovil frázi ve staré wutaištině. "Řekl, že to znamená ´Kadet, který odvážně čelí Zackovi.´"

"Vrabčáku, mohl bys mi přinést ze skříně mythrilový náramek?" V momentě, kdy Cloud zmizel, se podíval na Sephirotha, který se mračil. "Co to opravdu znamená?"

"´Srneček pod zákonem, ale fakt stojí za to´. Možná ho budeme muset zabít."

"Nebo mu aspoň dát taky přezdívku. Jak se řekne:´Turk s useknutým ptákem´?"

Než měl Sephiroth šanci odpovědět, vrátil se Cloud. Nervózně přešel k Sephirothovi, postavil se k němu a kousl se do spodního rtu. Zack vložil Uzdravující Materii do otvoru v náramku, nasadil si ho a zaměřil kouzlo. Generála obklopilo zelenavé světlo z kuličky a vsáklo do něj; na pohled nebyla vidět žádná změna.

"Proč to nepůsobí?" vykřikl Cloud a bylo mu jedno, jestli je vidět, jak panikaří.

"To je v pořádku, kadete. Posaď se." Sephiroth počkal, až Cloud poslechl. "Z důvodů, které neznáme, na mě efekty obnovující magie působí s mírným zpožděním. Ujišťuji tě, že za chvilku budu naprosto v pořádku."

"Dej si zatím trochu vína." Zack nalil dvě skleničky, jednu pro každého. "Myslíš, že budeš moct jíst, Sephe? Počkej, je mi to jedno, co si myslíš, stejně budeš. Vrabčáku, můžeš chvíli dělat společnost našemu rádoby tragickému hrdinovi, než dodělám večeři? Díky!"

Zack vesele odvlál do kuchyně. Cloud jeho odchod sledoval celý ohromený, jakým způsobem to mluvil s generálem, ale Sephiroth se jen zasmál.

"Neměj obavy, Cloude. Kdybych neměl sklony být k Zackovi shovívavý, musel bych ho už dávno s ostudou vykopnout. Můžu ti říkat Cloude?"

"Ano, pane, samozřejmě. Uhm, pane…" Blonďáček se zhluboka nadechl, jako by čekal za další otázku pokárání. "Vážně budete v pořádku?"

"Slibuju, že ano. Je mi jasné, že to pro tebe musí být znepokojivé takhle mě vidět, ale už jsem od Hoja vytrpěl daleko horší věci a nepochybně ještě vytrpím."

K jeho údivu se Cloudovy oči zalily slzami. Zdálo se, že je úplně zlomený. Sephiroth musel navzdory bolesti vynaložit celou značnou sílu svého sebeovládání, aby Clouda neobjal. Ten chlapec se zdál vyvedený z míry natolik, že mu bylo jedno, jestli má před svým hrdinou na krajíčku.

"Cloude, co se děje?"

"Proč vám to dělá? Neměli by mu dovolit, aby vám ubližoval. Nikdo by neměl."

Sephiroth si vzpomněl na to, co mu jednou vysvětlil Zack - že pláč pomáhá k uvolnění, že se pak člověk cítí líp - a přemýšlel, jestli má Clouda nechat plakat. Ale Zack taky řekl, aby věřil svému srdci. A to ho teď bolelo, když pozoroval, jak se Cloud snaží zadržet vzlyky. Už si téměř nevšímal bolesti, která stejně rychle mizela. Jemně vzal ten smutný obličej do dlaní a prsty z něj setřel slzy. Cloud při doteku vydechl, ale neuhnul.

"Nevím, proč to dělá. Je tolik věcí, kterým nerozumím."

Sephiroth sklouzl jednou rukou Cloudovi za krk, druhou na záda a přitáhl si ho blíž. Vzájemně se dotkli hrudí a Cloud si opřel hlavu o Sephirothovo rameno. Ještě párkrát zalapal po dechu, ale pak pomalu objal Sephirotha a instinktivně se přitulil blíž, když ho k sobě generál přivinul pevněji. Někdo jiný než Zack ho hladil po vlasech, ale bylo to stejně tak krásné a Cloud se cítil v bezpečí.

"Máš v sobě tolik citu," zašeptal mu do vlasů Sephiroth. "Není divu, že o tebe má Zack starost."

"Mám Zacka rád."

"A mě taky?"

Cloud přikývl a Sephirothem proběhla vlna příjemného vzrušení. Když měl Clouda tak blízko, přineslo mu to celou řadu emocí; některé ochranitelské počestné, jiné už méně. Jemně ho políbil na tvář a odměnou mu byl spokojený povzdech.

"Cítím k tobě to, co Zack. Máš proti tomu nějaké námitky?"

"U Gaie, to ne." Cloud se k Sephirothovi přitiskl blíž. "Ale Zack - "

"O Zacka neměj strach," zasmál se povědomý hlas. "Páni, tohle je sexy. Neříkal jsem, že bude, Vrabčáku, my tři takhle spolu? Já tak miluju, když mám pravdu."

Zack se usadil za Clouda a oba je objal. "Mmm, zrovna jsem vám šel říct, že špagety jsou hotové, ale sendvič s Cloudem by chutnal ještě víc. Jsi v pohodě, bejby?" zeptal se jemně chlapce.

"Jo, v pohodě."

"Vidíš, Sephe? Logika je na houby. City, to je ta správná cesta. A mimochodem, předběhl jsem vás dva o pár polibků. Co říkáš, Vrabčáku, dáme Sephovi šanci nás dohnat?"

Zack vklouzl rukou Cloudovi pod bradu, zvedl ji, a hladil ho po tváři, zatímco ho Sephiroth políbil. Líbal ho opatrně, aby ho nevystrašil. Cloud se oddal polibku, dychtivý ale taky vděčný, že mu generál dává čas, ať se trochu rozehřeje, než mu Sephiroth škádlivě vklouzl mezi rty. Zackova ruka pohladila Sephirotha po tváři. Prstem mu přejel po stříbrných vlasech a přitiskl se Cloudovi k šíji, aby tam vtiskl polibek.

"Pomalu, Zacku," upozornil ho po chvíli Sephiroth, když se Zackovy ruce vydaly po Cloudově těle dolů. "Jdeš na to moc rychle, myslím."

Cloud opravdu malinko strnul; skoro neuvěřitelně si toho všiml Sephiroth dřív než Zack. Zack je oba rychle objal a zazubil se na Sephirotha, který mu úsměv oplatil.

"Hej, ty jsi ten, na kterého si bude muset zvyknout, Sephe. Ale myslím, že jsme začali docela dobře, co?"

Cloud se nesměle odtáhl od generála natolik, aby se mohl podívat na Zacka. "Nebudu… stát mezi vámi?"

"Gaio, to teda doufám! Kruci, to by byl odvaz!"

Cloudova tvář zrudla. "Víš, co myslím."

Sephiroth si Clouda jemně přitáhl zpátky na hruď, kde už nebylo ani stopy po Hojově skalpelu. Zack se k nim přitiskl tak moc, jak to jen šlo, aby přitom Clouda nerozdrtil, a rozhodl se, že odpověď nechá na Sephirothovi. Zack ho znal dost dobře na to, aby věděl, co cítí - že teď má novou sílu, další, které se Hojo nemohl dotknout.

"Víme, Cloude. A nebudeš stát mezi námi. Ty jsi ten, na kterého jsme čekali."