Doznání

"Vůbec ses nezměnil. Pořád nedokážeš klidně sedět."

Zack přestal dělat rychlé dřepy, postavil se a široce se usmál na svého sedícího přítele. "A v čem je problém? Stejně mám před každou misí strašně moc energie."

"Co je tohle za mise?" odfrkl si Kunsel a pohodil rozcuchanými hnědými vlasy. "Snad ani ty nemůžeš být nadšený tím, že jdeme vyčistit opuštěné skladiště zbraní."

"No… vždycky je naděje na nějaké dobrodružství."

"Jo, my to budeme tahat ven a Turkové se budou poflakovat kolem a předstírat, že dělají průzkum. Proč vůbec tuhle věc nedostala na práci normální armáda? I cvičené chocobo by to zvládlo."

"Jo…" Zack sebou pleskl zpátky na sedadlo velké vojenské dodávky, ale nepřestal se vrtět, poposedávat a poklepávat nohou. Jeho živá povaha nesnášela dobře dlouhé čekání a uzavřené prostory. "Ale nevíme, jaké druhy zbraní tam vlastně najdeme. Můžou být pokročilé nebo experimentální, něco, s čím si poradí jen drsní chlápci jako my."

Kunsel převrátil oči v projevu většího cynismu, než jaký byl u něho obvyklý. "Vsadím se s tebou o dvě stě gilů, že nenarazíme na vůbec žádné nebezpečí."

"Jsi si nějak jistý!"

"Není tu velitel Hewley a ty nemáš k boku přilepeného žádného Prváka. To znamená, že nám nehrozí žádné riziko."

"Hej! A to tě nenapadlo, že mi třeba Angeal věří a má důvěru v mé schopnosti?"

"Jistě že má. Pustil tě samotného z kasáren, ne?" Kunsel se zasmál a volně položil paži kolem Zackových ramenou. "No, může mu být útěchou, že tady na tebe dohlédnu já."

Zack na okamžik svěsil hlavu a pak se natáhl a opřel si bradu o Kunselův ramenní plát. "Kunseli? Jsme přátelé, že?"

"Zachytil bych vlastním tělem kulku určenou tobě, ty bys udělal to samé pro mě, je to tak?"

"Si piš!"

"Ty kryješ mě, já kryju tebe, ne?"

"Jasně že jo."

Kunsel se tiše zasmál a jeho teplý dech načechral Zackovy rozježené vlasy. "A zůstaneme kámoši a nedovolíme mým jiným, prchavým citům, aby nám to narušily, hm?"

Zack ho pevně objal a zašeptal: "Jsi si tím jistý?"

"Mhm-hm." Kunsel vtiskl letmý polibek na Zackův spánek. "Přátelé?"

"Přátelé."

"Kdo jiný než přítel by taky poznal, že jsi ztratil hlavu pro někoho jiného?" Kunsel se usmál, když se Zack překvapeně odtáhl. "Je to Angeal?"

"NE! Přísahám při Gaii, jestli ještě někdo -"

"Klid, dělal jsem si legraci. Víš, jak si z tebe kvůli tomu rádi střílíme." Jeho hlas klesl do tichého mumlání. "Ale možná je to někdo blízký veliteli Hewleymu."

"…jak tě to napadlo?"

"Logicky. Pohybuješ se mezi Prváky víc než mezi námi. Ten tupec Matheson je jediný, s kým jsi chodil, a je to Prvák. Očividně jsi na starší a všechny starší chlápky, které znáš, jsi poznal prostřednictvím velitele. Takže?"

"Takže počkám, až mě to přejde."

"Vzdáváš se nějak strašně snadno. Neříkej mi, že je to Sephiroth."

Zack nebyl prohnaná osoba, navzdory zálibě v rošťárnách. Ačkoliv si myslel, že se mu daří tvářit se nenuceně a nezaujatě, Kunsel ho okamžitě prohlédl a jemně se usmál. Soucitně, odhadl Zack. Kunsel ovinul paži pevněji kolem ramenou svého přítele.

"Asi by bylo zbytečné říkat, že se ti nedivím. Velitel Hewley to ví?"

"Nedokážu před Angealem nic utajit. Snaží se mě a generála spřátelit. Myslí si, že mi to pomůže."

"A Sephiroth to ví?"

"Jo."

"Cože?!"

"Nemíním ti vyprávět celou tu potupnou příhodu," řekl Zack zachmuřeně, ale pak se trocha zahořklého smutku z jeho tváře vytratila. "Zachoval se skvěle. Myslím, že se dá říct, že jsme přátelé."

"Páni. To je víc, než může říct většina lidí."

"Já vím."

"Hej!" Kunsel šťouchl do mladšího Vojáka kolenem. "Nemáš v úmyslu stát se takovým mnichem jako velitel Hewley, že ne? Co to s ním vlastně je?"

"Nevím," pokrčil Zack rameny a ztichl. Myslel na Angealův smutek bez lásky a odhodlanost žít přesto dál, jak snáší jedno a usiluje o to druhé.

"Nesmí být rušen."

"To říkáte celý týden. I kdybych vás měl nacpat do skříně a ty dveře vykopnout, jdu dovnitř."

"Generál výslovně nařídil - "

"Vy i já velice dobře víme, že ten všemocný dokonalý generál ví, co je pro něho dobré, asi tak stejně dobře jako wutaiská blecha domácí! Jestli vám na něm záleží tak, jak si myslím, tak nestrpíte, aby se tam zavíral a odmítal řešit, co ho trápí."

"Jak se opovažujete naznačovat, že mi nezáleží -"

Sephiroth pomalu poklepal perem na zprávu, kterou právě podepsal. Jeho mysl byla, nebo spíš bývala, ostrá jako břitva, schopná soustředit se najednou na víc věcí a udělat je lépe, než dokázala většina lidí. Ale jeho analytické schopnosti začaly váznout, ať si Hojovy testy tvrdily cokoli. Důkazem byly rázně roztrhané listy papíru v jeho odpadkovém koši, celé počmárané Fairovým jménem a odhozené jako nějaké špinavé tajemství. Ale mohlo to vůbec být tajemství, když on, jeho držitel, mu sám nerozuměl? Sephiroth měl v povaze důkladnost, preciznost, možná i zatvrzelost. Ale ne… posedlost. A nebyl náchylný k náhlým, nevysvětlitelně nepříjemným pocitům, jako byl ten, který ho přepadl právě nyní. Další příznak, bezpochyby, ale čeho?

Návrh, aby se s Fairem spřátelil, se zdál být dobrý, skvělá cena útěchy. Dovolilo by to chlapci být mu nablízku, což by Zacka učinilo šťastným a poskytlo mu čas na to, aby se přenesl přes svoji zamilovanost, pokud to byla zamilovanost. Sephiroth tehdy příliš nepřemýšlel nad tím, jak to zapůsobí na něho samotného. Naivně se domníval, že zmatek, který ho postihl onoho osudného dne ve výcvikové místnosti, se po důkladné analýze časem rozplyne, a ne že ještě vzroste. Tohle vůbec nemělo být o Sephirothovi, a přesto zjišťoval, že ty příležitostné chvíle, které strávil se Zackem, byly jeho nejpříjemnější.

Býval to trénink s mečem a klid jeho kanceláře, co Sephirothovi poskytovalo klid duše. Ale teď nic, co mu mohla nabídnout výcviková místnost, nestačilo k utišení této frustrace, stejně jako k ní nestačilo vybití všech nestvůr v okruhu dvaceti kilometrů kolem Midgaru. Netroufal si na cvičné souboje s Prváky, což pro něho dříve bývala příjemná relaxace, ze strachu, aby si nevšimli, že se s ním něco děje, pokud už to i tak nepostřehli. A co se týkalo ticha jeho kanceláře… neměl naději vyhnout se hluku a myšlenkám na Zacka, když přímo za zdí štěněčí páníček vyhrožoval Levinovi, že proti němu použije sešívačku, a to velmi nehygienickým způsobem. Zamykat dveře taky nemělo smysl, protože to by Angeala stejně nezadrželo. Ne, když byl takhle odhodlaný.

Přestože byl od přírody mírný, vytrval Angeal ve slovních útocích, dokud Levina nezastrašil natolik, že tajemník s nevraživým, trucovitým výrazem ve tváři ztichl. Aniž byl na své vítězství pyšný (no, možná trošku), zaklepal velitel ze zdvořilosti rázně na vnitřní dveře, než bez vyzvání vpochodoval dovnitř. Neviděl Sephirotha celý týden; celý týden s ním generál komunikoval jen textovými zprávami a krátkými telefonáty, a to nebylo normální v době, kdy se oba nacházeli v tomtéž městě.

"Jsi moje lidskost, Angeale," řekl mu jednou Sephiroth po obzvlášť ošklivém dni v laboratořích, kdy drogy v jeho organismu způsobily, že byl neobvykle mluvný a ochotný nechat se držet v náručí. "Nikdy od sebe nechci odstrčit tebe. Jenom to. Pamatuj si to, prosím."

Angeal pochyboval, že si Sephiroth pamatoval, co v onom omámeném stavu říkal, ale Angeal nezapomněl. Nemínil dovolit, aby byl jeho nejlepší přítel ještě osamělejší, než jakým ho už učinily jeho schopnosti, krása a pověst. A nemínil už přijmout "Jsem v pořádku" jako odpověď.

Velitel se s překvapeným a ustaraným pohledem zastavil hned, jakmile se za ním bezpečně zavřely dveře. Pro každého, kdo ho dobře neznal, byl generál svým obvyklým nadpozemsky krásným já, zabraným do myšlenek, které se jen málo lidí odvážilo přerušit. Kdyby dovnitř nakráčeli z propagačního oddělení a žádali nové fotografie pro další brožury a plakáty, stačilo by Sephirothovi pouze vstát a nasadit svůj nejrozhodnější výraz. Ale Angeal znal tohoto nedotknutelného muže od dob, kdy byl andělským dítětem s vážnou tváří, které kladlo otázky, nad nimiž dospělí žasli a Genesis se jemně usmíval. Angeal viděl svěšená ramena, lehounký náznak tmavých kruhů pod očima a celkový dojem únavy a… porážky? Nemožné.

Angeal sebral jednu z židlí, odnesl ji na druhou stranu stolu, postavil vedle Sephirotha a posadil se na ni. Dlouho čekal na odezvu, které se mu dostalo jen ve formě toho, že se od něho Sephiroth neodtáhl.

"Sephe?"

Generál na okamžik semkl víčka. Slyšitelně vydechl, pomalu a navenek klidně, ale ruce s dlouhými prsty se na desce stolu sbalily do pěstí, jako by hledal, co by mohl rozsápat. Angeal ho jen velmi málokrát viděl takhle blízko ztrátě jeho dokonalého sebeovládání.

"Sephe, jsem tady u tebe."

Nepatrné přikývnutí, to už bylo něco. Zatímco hledal slova, vztáhl Angeal opatrně ruku a přejel jí po Sephirothových hedvábných vlasech. Generál sebou trhl, ale jen malinko, což bylo nadějné. Toto bylo Hojovo gesto, a Genesisovo a to, že Sephiroth proti němu neměl námitky, posloužilo Angealovi jako přesný ukazatel, nakolik bude tolerovat jeho přítomnost. Jak Genesis miloval ty stříbrné třpytivé vlasy! Každému se líbily, ale jen Genesis měl tu výsadu, že si s nimi mohl hrát a hladit je. Angeal se k tomu odvážil jen zřídka, dokud byl Genesis naživu.

"Slyšel jsem, že jsi byl celý den v laboratoři," zkusil to Angeal s nadějí, že zůstane tak klidný, jak to Sephiroth potřeboval. "Že jsi šel sám od sebe za Hojem a vyžádal sis neurologické vyšetření a krevní testy. Jestli jsi nemocný -"

"Nejsem," ozvala se tichá odpověď. "Jsem v pořádku. Doktor nenašel nic abnormálního. Jen náznaky lehkého stresu."

"Odkdy dobrovolně dovoluješ tomu šílenci, aby se tě dotýkal? Odkdy se svěřuješ jemu a ne mně?"

"Nic jsem mu neřekl," procedil Sephiroth skrz zaťaté zuby. "Jak víš, jsem povinen hlásit doktorovi všechny fyzické a neurologické anomálie, i když jsou tak nepodstatné jako roztržitost a nespavost."

"Není divu, že vypadáš vyčerpaně," řekl Angeal jemně. "Tak co se s tebou děje?"

"Nevím. Kdybych to věděl, věděl bych taky, jak to řešit."

"Dobře, dovol mi, ať ti s tím zkusím pomoct. Říkal jsi, že jsi roztržitý. Je něco konkrétního, co rozptyluje tvoji pozornost?"

Někdo, pomyslel si Sephiroth zachmuřeně, někdo, na koho nemám právo. Kdyby to byl kterýkoli jiný Voják, vyspal bych se s ním a viděl bych, jestli se tím něco vyřešilo. Angeal vidí v tom chlapci vlastního syna, nenáviděl by mě, kdyby…

Sephiroth zvedl nohy, opřel se patami o okraj židle a objal si kolena, což ho Angeal neviděl udělat už léta. "Proč jsi mi neřekl o tobě a Genesisovi?"

Velitel na okamžik strnul a pak si povzdechl. "Promiň, Sephe. Pořád se nám zdálo, že zrovna není vhodný čas, a museli jsme to tajit před Hollanderem a pak Genesis umřel a už nemělo smysl o tom mluvit."

"Myslíš, že bych se cítil odstrčený?"

"No, to taky. Jak jsi to zjistil?"

"Tvému štěněti to náhodou uklouzlo. Myslel si, že to vím. Pak se mi velice omlouval a utěšoval mě."

"To je celý Zack," usmál se Angeal.

"Je venku na misi v Sektoru 3, že? Není tvým zvykem rázovat někde poblíž a utrhávat se na každého, kdo by se odvážil naznačit, že bys mohl mít o to své štěně starost?"

"Myslel jsem, že budu užitečnější tady, když ti budu bránit ve změně tématu," odpověděl Angeal rázně a silou vůle potlačil nervozitu, která se ho zmocňovala pokaždé, když byl Zack někde na misi a on mu nebyl nablízku. "Sephe, mluv se mnou."

"Nedokážu kontrolovat svoje myšlenky. Cítím se jakoby rozpolcený, ale…"

"Je tohle… kvůli nějaké osobě?" Angeal se pokoušel zamaskovat šok. Věděl, že Sephiroth mívá příležitostný sex s Vojáky vyšších hodností, přátelské, soukromé aférky, které byly o důvěře a uvolnění a kamarádství a skutečnosti, že všechno živé chtělo Sephirotha. Dokonce i Angeal si o něm jednou nebo dvakrát zafantazíroval, a to k němu choval čistě bratrské city.

Sephiroth zavřel oči a na tváři mu zůstal bolestný výraz, dokud se Angeal nedotkl jeho paže, aby ji přátelsky stiskl.

"Je to něco nového, že? Ale to neznamená, že je to špatné. Jestli po někom toužíš… poslyš, ještě se nestalo, že by tě někdo odmítl - "

"Tohle není o sexu," přerušil ho Sephiroth tiše. "Sex to nevyřeší. Angeale, já nevím, co se se mnou děje."

"Chceš říct, že se ti někdo líbí?" Angeal se neobvykle něžně usmál a znovu se dotkl stříbrných vlasů. "Sephe, to je úžasné."

"To nemůžu." Do sametového hlasu pronikl náznak něčeho podobného panice. "Není to možné, já nejsem schopný - "

"Hele, nech toho! To jsou Hojovy řeči a on se prostě o tebe nechce s nikým dělit. Jsi schopný. Sephe, nikdo se v tom napoprvé nevyzná. Všichni tápeme ve tmě. Každý z nás. Neutíkej před tím."

Zatímco upřímně promlouval, přisunoval se blíž a přiměl zdráhavého Sephirotha, aby mu položil hlavu na rameno, přemýšlel Angeal, kdo by ta osoba mohla být. Lazard, který se s generálem tak často soukromě stýkal? Hitchcock, kterého si Sephiroth tak vážil? Některý z mnoha vysokých činitelů a obchodníků ze Shinry nebo Midgaru, kteří ho zvali na drink a debatovali mezi sebou, jaké by to s ním bylo? Možná dokonce Levine, jehož oddanost si mnozí vykládali jako zamilovanost? Ať to byl kdokoli, přemýšlel Angeal, bude muset být podroben důkladnému zkoumání a shledán vyhovujícím.

"Co tě napadá, když na něho myslíš?"

Sephiroth si v jeho polovičním objetí těžce povzdechl; byl připraven říct pravdu. "Chci ho, ale ne jenom…"

"Fajn. To je skvělé, pokračuj."

"Cítím se líp, když ho vidím. Je to nelogické, já vím."

"Vlastně není." Angeal se povzbudivě usmál. "Tak jaký je?"

Slabý, opatrný úsměv zvlnil generálovy rty s náznakem zasněného úžasu. "Nikdy jsem neviděl nikoho tak krásného. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen touha mít ho, ale…"

"Ale chceš víc. Chceš ho celého."

"Není to sobecké? Chtít úplně pohltit jinou bytost?"

"Ne, pokud mu výměnou dáš sebe." Angeal úmyslně ignoroval Sephirothův tichý protest, že toho možná nebude schopen. "Víš, co on cítí k tobě?"

"Říká, že mě miluje," řekl generál tiše. "Ale to říká každý. I lidi, kteří mě vůbec neznají."

"Jim nevěříš. Věříš jemu?"

"…ano. Nevím, co mám dělat."

"Není to jasné?" Angeal ucítil, že Sephiroth zvedá hlavu a začíná se odtahovat, a tak ho ještě jednou láskyplně přitiskl k sobě, než ho pustil. "Jdi do toho. Využij příležitost být šťastný. Zasloužíš si to. Ten dotyčný nemá žádný jiný vztah, že?"

"Milostný ne, myslím. Ale má někoho, s kým si je velice blízký, někoho, jehož názorů si velice cením. A myslím, že ten by s tím nesouhlasil."

Angeala napadla jistá myšlenka, kterou se snažil okamžitě zaplašit jako absurdní, ale ona nechtěla zmizet, byla příliš pravděpodobná. Počkat, pravděpodobná? Že by Sephiroth mohl mluvit o Zackovi? Zackova láska ke generálovi připadala Angealovi beznadějná, ale jen proto, že už se skoro vzdal veškeré naděje, že by se Sephiroth mohl kdy zamilovat. Mohl by tohle být zázrak nejen pro Sephirotha, ale i pro Zacka?

"Sephe…"

Stříbrné oči se objevily, když se dokonalá tvář zvedla a sklouzly z ní vlasy. Ty oči byly ztrápené, zraněné, neodvažující se doufat.

"Angeale," zašeptal. "Přísahám, že jsem to neměl v úmyslu."

Krátké ticho, které následovalo, bylo přerušeno Levinovým hlasitým ostrým hlasem v interkomu. "Generále, na lince jedna je výkonný ředitel v naléhavé záležitosti. Řekl jsem mu, že nechcete - "

"Přijmu to." Sephiroth stiskl tlačítko telefonu. "Lazarde?"

"Generále, mise v Sektoru 3 musela být zrušena vzhledem ke zraněním. Došlo tam k nějakému útoku, ale není třeba se obávat, zdravotnický tým už v transportní sekci C převzal oběti do péče. Prváci mají situaci pod kontrolou a Turkové byli vysláni na pátrací akci."

Sephirothovo tělo a to, co cítil, že by mohla být jeho duše, zmrtvělo, když Lazard dořekl první větu. Nejasně si uvědomoval, jak Angeal vybíhá z místnosti; nepřekvapilo ho to, Angeal vždycky věděl, co je třeba udělat. Generál se pokusil vstát, ale nepřinutil k poslušnosti jediný sval, pokusil se promluvit, ale z jeho úst nevyšel ani hlásek. Z logického i citového hlediska bylo jasné, že měl starost o své muže, byl za ně zodpovědný… ale byla to vzpomínka na zářící tvář a bledě modré oči, co ho tak nepřirozeně ochromilo.

"Generále? Jste tam ještě?"

"Z-ztráty?" Sephiroth si nepamatoval, že by někdy v životě zadrhl v řeči, ale nedokázal se přimět, aby se tím zabýval, a kromě toho, jestli si toho Lazard všiml, nedal najevo žádné překvapení.

"Nejsou hlášeny, pane, jen zranění. Zavolám okamžitě, jakmile zjistím další podrobnosti."

"Není třeba, jdu tam."

Sephirothova vůle, která ho velice zřídka zradila, ho konečně vysvobodila z nehybnosti, a aniž si to pořádně uvědomil, najednou kráčel chodbou tak rychle, jak většina Vojáků dokázala běžet. Zack Zack Zack, trýznila ho jeho mysl, která už se neobtěžovala předstírat nezájem používáním chlapcova příjmení, a Sephiroth si nebyl jist, co jiného by měl dělat nebo si myslet. Věděl, že jiní lidé se modlili, ale on byl vychován uctívači vědy a logiky a sebe samých. Dokonce materiemi Přivolávaná stvoření, o nichž se tvrdilo, že jsou nižšími formami bohů, mu byla neznámá; pokaždé, když se pokusil použít Přivolávací kouzlo, zvedl se v něm nelidský hlas, který protestoval tak dlouho, dokud příslušnou materii neodstranil. Sephiroth se s tímhle nikdy nikomu nesvěřil, protože věděl, že Hojo by byl něčím takovým nekonečně fascinován.

Zack Zack Zack, pokračoval jeho vnitřní monolog, prosím, ať je v pořádku, a Sephiroth nevěděl a ani se nezamyslel nad tím, ke komu nebo k čemu vlastně mluvil.

Transportní sekce C, kde náklaďáky a transportéry po návratu chaoticky parkovaly tak, jak přijely, byla urážkou pořádku, která by Sephirotha kdykoli jindy rozčílila. Dnes si toho v hangáru plném ruchu a shonu sotva všiml. Zběžný pohled mu řekl, že Lazard měl pravdu, zdravotnický tým měl všechno pod kontrolou, ošetřovali třináct osob, pokud viděl všechny. Většinou šlo o menší zranění; Vojáci byli schopni na něho mávat nebo mu salutovat a pravděpodobně si jeho šok mylně vykládali jako chladný vztek, ale žádný z nich nebyl Zack,kde byl -

S jeho nadlidsky ostrým zrakem mu trvalo jen několik mučivých vteřin, než asi uprostřed hangáru zahlédl Angeala. Vypadal menší než obvykle, protože pevně objímal drobnější postavu a jeho tvář, na níž se zračilo zároveň napětí i úleva, byla napůl zabořena do černých rozčepýřených vlasů. Aniž by přemýšlel proč - když je tam Angeal, tak tam přece jeho nebude zapotřebí - vykročil Sephiroth tak klidně, jak jen dokázal, směrem k nim a cestou letmo kýval hlavou na každého, kdo promluvil, když ho míjel. Neslyšel žádné ze slov, jež mu byla určena, ale předpokládal, že měla být uklidňující; generálova ochranitelská náklonnost k jeho Vojákům byla bezpochyby Sephirothovým nejhůře udržovaným tajemstvím.

Angeal si zpočátku nevšiml tichého a kradmého příchodu svého nejlepšího přítele. A nebylo divu, protože k Sephirothovu úžasu se Zack vzpouzel a snažil se osvobodit z objetí paží, pevně sevřených kolem jeho těla. Angeal nepovolil a ustaraně shlížel dolů na Zacka, v jehož zdušeném hlase znělo podráždění i hysterie.

"Pusť! Říkal jsem ti… Kunsel, on… musím ho vidět - "

"Kunsela právě ošetřují, bude v pořádku," přerušil Angeal jeho blábolení. "Potřebuju nechat prohlédnout tebe, dobře?"

"Je to moje vina." Zackův hlas se najednou proměnil v roztřesený vzlykot a Angeal se Sephirothem sebou ve stejném okamžiku trhli, když ho uslyšeli. "Nikdo nevycítil výbušniny, jen jsme slyšeli výbuch a on mě odstrčil stranou."

"To je v pořádku," řekl Angeal konejšivě, zatímco se otíral tváří o Zackovy vlasy, a pokynul zdravotníkovi, který čekal opodál s připravenou žlutou materií. Chlapec teď ležel skoro nehybně s tváří zabořenou do Angealova svetru a nevšiml si, že na něho bylo namířeno Smyslové kouzlo.

"Je to dobré, jen menší rány a odřeniny, nic vážného," řekl zdravotník Angealovi. "Mako se o to do zítřka postará, ale bude pro něho pohodlnější, když teď použiju Uzdravení."

"Udělejte to."

"Ne!" zakvílel Zack a znovu se vzepjal, i když neměl šanci se vymanit z Angealova sevření.

"Ehm, pane, neměli bychom, když někdo odmítá…"

"Mám vyšší šarži než vy oba, on má narušené myšlení, nařizuju vám použít Uzdravení!" utrhl se Angeal tak ostře, až zdravotník o krok couvl. "A Esunu taky, pro jistotu."

Zdravotník v bílé uniformě poslušně vyslal dva modré paprsky na Zacka, který se po pár dalších minutách smířil s tím, že se mu nepodaří vysvobodit a že jen zbytečně vyčerpává zbývající sílu. Když vzhlédl, aby poděkoval zdravotníkovi a poslal ho pryč, všiml si Angeal konečně Sephirotha a pokynul hlavou, jako by chtěl říct ´Je v pořádku´. Ale Sephirothovi to tak nepřipadalo, zřetelně slyšel, jak Zack bojuje s pláčem, a jeho ruce se zachvěly, jako by se chtěly vztáhnout a samy chlapce utěšit.

"Už je to dobré, Štěně," mumlal Angeal. "Všechno je v pořádku, už je to pryč."

Zackovy vlastní paže byly nyní ovinuty kolem jeho mentora; tiskl se k němu jako v jedné z těch situací, kdy mu bylo jedno, kdo je vidí a co si o nich pomyslí. Tak spokojený v těch ochranitelských pažích, pomyslel si Sephiroth smutně, jaké měl kdo právo vzít ho odtamtud, obzvlášť někdo tak bezradný jako on sám?

Angeal také cítil, že tohle bylo prostě přirozené, že mu Osud svěřil Zacka, aby ho miloval a chránil, a nemohl si pomoct, aby dokonce i teď necítil smutek ze ztráty, kterou zakusí, až už Zack nebude potřebovat ochranu ani jeho samotného. Dean Matheson byl jako zazvonění budíku; po něm budou následovat další. Angeal to věděl, stejně jako věděl, že Zackovy dětinské projevy byly jen dárky pro něho, nabídka lásky a pochopení od chlapce, který byl dokonale schopný postarat se o sebe sám. Ale pak… možná mezi ním a Zackem bude navždy trvat to mocné pouto, možná mu ho nikdo nevezme úplně.

Proč o tomhle přemýšlím zrovna teď? podivil se Angeal, zatímco k sobě tiskl Zacka tak, aby slyšel uklidňující tlukot jeho srdce, a hladil husté černé vlasy. Věděl, že Zack bude v pořádku, ten chlapec byl nezdolný a schopný nasávat lásku jako houba, aby ji pak použil jako palivo pro svoji pozoruhodnou sílu. Zack bude v pořádku. To bylo všechno, co Angeal potřeboval vědět, a tutéž jistotu chtěl mít i o druhé osobě, kterou miloval stejně silně.

Sephiroth se nehýbal. Stál tam jako bez života, se svěšenými rameny, milion kilometrů daleko od svého obvyklého sebevědomého postoje. Do jeho mramorových tváří se vracelo trošku barvy a Angeal si uvědomil, jak byla jeho pleť předtím popelavá, což znamenalo, že prožil strašlivý šok. Sephiroth stál čelem k Angealovi, ale nedíval se na něho. Jeho stříbrné oči hleděly níž, na Zacka a vřely uvězněnými city jako kaluže rozžhavené rtuti. Výraz jeho tváře se snažil bezúspěšně zatajit tolik věcí - strach, zmatek, provinilost. A touhu tak silnou, že musela fyzicky bolet. Sephirothovy ruce se svíraly a rozvíraly, jako by bojoval s nutkáním něco popadnout, a když Angeal postřehl, po čem je Sephiroth chce vztáhnout, konečně pochopil.

Jeho srdcem prolétlo překvapení, starost, štěstí a dokonce slabý záchvěv nevraživosti, ale zaváhal jen na okamžik, než se rozhodl udělat věc, která byla podle něho jediná správná. Rychle, ale jemně otočil Zacka a vložil ho do Sephirothových rozevřených paží.

Pokoj. Vlna obav, tichá panika, ale nade vším tím cítil Sephiroth úžasný pokoj. Zackovo drobnější tělo přitulené k jeho vlastnímu bylo teplé a uklidňující a správné a obejmout ho přišlo Sephirothovi naprosto přirozené, stejně jako opatrně pohladit ty rozčepýřené vlasy, o nichž tolikrát snil. Byly hebké jako satén, přesně jak si je představoval, ale nikdy neočekával, že mu způsobí takovou rozkoš jen někoho držet v náručí, obzvlášť když se obvykle dotekům vyhýbal. Tohle bylo to, čeho se bál, že se mu to dostane i že se mu to nedostane, a teď se bál jedině toho, že si to nebude moct ponechat.

Zackovou první reakcí byl zmatek; v jednom okamžiku spočíval v Angealově bezpečném ochranitelském objetí a v následujícím se ocitl v náruči, kterou neznal. Ale nebylo to špatné, vlastně to bylo velice hezké. Cítil z ní trochu nejistoty, ale i něhu a péči a opatrnost. Hruď, o niž se opírala jeho hlava nad zkříženými koženými řemeny, nebyla tak rozložitá jako Angealova, ale byla tvrdá, svalnatá s neuvěřitelně jemnou pokožkou. Tohle byl Sephiroth, o tom nebylo pochyb, s pažemi oděnými do černé kůže a se stříbrnými vlasy všude kolem a tou nepopsatelnou omamnou vůní. Sephirothovou vůní. Zdá se mi to? přemýšlel Zack a modlil se, aby tomu tak nebylo, protože se bál, že se probudí a ztratí tento úžasný pocit. Objal generála a přivinul se k němu ještě blíže; usoudil, že kdyby bylo třeba, může se vymluvit na šok a trauma z událostí onoho dne. Paže ho sevřely pevněji, nos a ústa se jakoby nábožně vtiskly do jeho rozcuchaných vlasů a oba muži najednou tiše spokojeně vydechli.

Ani jeden nevěděl, jak dlouho trval tento tichý okamžik, který změnil jejich životy, cítili ale, že trval příliš krátce, a ukončili jej velmi neochotně. Zack se odtáhl jen natolik, aby mohl vzhlédnout, a jeho obavy se rozplynuly do nádherného úsměvu, když ho Sephiroth pohladil po tváři.

"Sephirothe?"

Z generálových rtů splynul roztřesený vzdech následovaný hlasem ztěžklým strachem a touhou. "Nevím, jak se tohle dělá, nevím, co mám dělat…"

"To je dobrý," řekl Zack měkce se stále stejným zářivým úsměvem, který Sephiroth prostě nedokázal neopětovat. "Já vlastně taky ne. Tak to spolu nějak vykoumáme, ne?"

Generál vzal tu rozzářenou tvář do dlaní a sklonil se k ní, až se jejich čela a nosy dotkly. "Angeale, mohl by ses prosím chvilku dívat někam jinam?"

Zack uhodl, co bude následovat, a jeho ústa byla roztažená do širokého úsměvu, když se k nim přitiskly Sephirothovy rty. Instinktivně a nadšeně polibek opětoval; ovinul paže kolem Sephirothových ramenou, zatímco měl jednu jeho paži kolem pasu a druhá mu podpírala hlavu. Jejich první intimní kontakt byl zvláštním způsobem cudný vzhledem k tomu, jakou vášní byl provázen, byl sotva vlhký, a přestože pootevřeli ústa, jazyky zůstaly uvnitř. Převažujícím pocitem byla pro oba rozkoš z toho, že se jejich rty setkaly, že sdíleli svůj dech. Sephirothovy předchozí polibky byly většinou chvatné a horečnaté v okamžicích rychlého svlékání před sexem a Zackovou jedinou zkušeností bylo líbání s Mathesonem, který se při každém doteku pokoušel prosadit svoji dominanci. Pro Zacka bylo nezvyklé, že s ním někdo zacházel jako se sobě rovným, a pro Sephirotha, že ze strany partnera necítil posvátnou hrůzu nebo zbožňování.

Trvalo to jen několik vteřin, ale když se od sebe odtrhli, aby nabrali do plic trochu potřebného kyslíku, Zack s jiskrami v očích zadýchaně požádal: "Angeale, mohl by ses dívat jinam ještě chvilku?"

Druhý polibek byl méně opatrný; pomalý, ale pokročilejší oproti váhavosti prvního. Zack otevřel ústa a vydal tichý prosebný zvuk a v odpověď na jeho přání Sephiroth něžně vnikl jazykem dovnitř ve smyslném tanci se Zackovým vlastním jazykem. Sephiroth byl v tomhle úžasný, zaregistrovala mlhavě Zackova mysl, získal tuhle schopnost praxí? Toto bodnutí žárlivosti bylo vzápětí nahrazeno uvědoměním, že Sephirothova ústa nechutnají po zubní pastě, kávě nebo čemkoli jiném, jen po čistotě a Sephirothovi. Generál si mezitím vychutnával mátovou chuť po Zackově vitamínové vodě, do které rád přidával bylinkové čaje. Cokoli by chutnalo skvěle v kombinaci se Zackem, pomyslel si hladově.

Nakonec Sephiroth zvedl hlavu a Zackův očividně šťastný výraz v něm vyvolal pocit jistoty. Jak mu mohl strach a nezkušenost tak dlouho bránit v něčem takovém? Zack ho popadl kolem pasu, stiskl nejpevněji, jak mohl, a s lehce zardělou tváří přejel nosem přes kožený kabát a teplou hruď, díky čemuž Sephiroth pochopil, proč obvykle netýkavý Angeal tak ochotně přijímal Zackova objetí - byl to nádherný pocit. Generál se podíval na svého přítele právě v okamžiku, když se otáčel zpátky a sundával si ruce z uší.

Angeal se usmíval, ale Sephiroth cítil jeho rozpaky. Proč se Angeal nedokázal dívat, jak se líbají, proč Sephiroth jaksi věděl, že tomu tak bude? Neschvaloval to? Využije svůj vliv na ně oba, aby jim v tom zabránil? Zatímco Sephiroth úzkostně přemítal, Angeal vztáhl ruku ke svému studentovi, a Sephiroth bez přemýšlení přitáhl Zacka k sobě v jasném projevu Můj! A kupodivu, Angeal se tomu usmál. A zatímco si se Sephirothem vyměňoval pohled plný vzájemné důvěry, znovu se natáhl a jemně pohladil Zacka po vlasech.

"Štěně, chtěl bys dnes jít radši k Sephirothovi?"

Byla to standardní procedura, že Druháci a Třeťáci, kteří se zúčastnili misí, na nichž došlo ke zraněním nebo ztrátám na životech, nebyli přes noc ponecháni o samotě. Často se jeden nebo dva Prváci ujali malé skupiny, pro kterou zařídili rozptýlení a pak tam prostě byli k dispozici pro případ, že by se někdo potřeboval vypovídat nebo opřít o rameno. Tato praxe nejen pomáhala náctiletým Vojákům vyrovnat se s realitou bojových akcí, ale vytvářela také mocná pouta v rámci programu. Zack obvykle trávil noci po obtížných misích u Angeala, kde měl dovoleno sníst tolik nezdravého jídla, kolik se do něj vešlo, a nutit svého mentora dívat na horrory nebo hrát videohry. A ačkoli se k tomu Angeal nikdy nepřiznal, Sephiroth vycítil, že si těchto nocí velice cenil, a proto byl hluboce dojat touto nezištnou nabídkou.

"Chtěl bys?" zašeptal Sephiroth.

"Určitě ti to nevadí?" zeptal se Zack Angeala a nervózně se kousl do rtu. Bylo jasné, že tím nemyslí jen jednu noc strávenou v Sephirothově bytě.

"Nevadí," odpověděl Angeal poněkud tišším hlasem; možná si na rozdíl od obou hrdliček všiml otevřených úst a vytřeštěných očí všude kolem. "Chci, abys byl šťastný, Štěně. Abyste byli oba šťastní."

"Angeale." Zack se odpoutal od Sephirotha a sevřel svého učitele v objetí, které bylo mnohem dospělejší než jeho obvyklá štěněčí sápání. (Velitel z něj zase trochu té dospělosti ubral, když ho při tom lehce zvedl ze země.) "Děkuju ti."

"Chovej se slušně, Štěně, ano?" Angeal zašeptal do Zackova ucha něco, co Sephiroth snadno zaslechl. "Jestli mu ublížíš, budu tě muset zabít."

"Budu na to pamatovat," zasmál se chlapec tiše a vrátil se ke generálovi, který si ho k sobě okamžitě přitáhl.

Přes Zackovo rameno viděl, jak se mu Angeal přísně zadíval do očí a jeho ústa neslyšně vytvořila slova: "Jestli mu ublížíš, budu tě muset zabít."

Sephiroth přikývl na souhlas a stejným způsobem odpověděl: "Děkuju." Angeal se zadíval na svého nejlepšího přítele, šťastnějšího než kdykoli předtím, a studenta, chráněného a hýčkaného jako poklad, jímž byl, a pak se otočil k odchodu, přičemž se ještě ostře zeptal dvojice zírajících zdravotníků, na co k Hádu tak vejrají. Sephiroth si přivinul Zacka pevně k boku, a aniž dbal na šokované pohledy, odvedl si ho ven z hangáru.

Zack se usmál a poděkoval, když se Sephiroth vrátil k pohovce a na konferenční stolek před něho postavil hrnek s čajem. Sephiroth se díval, jak upíjí; každý jeho pohyb mu připadal fascinující, každý kousek jeho těla krásný a - jak sám sobě přiznal - samotný Zack jako celek ve stávajícím oděvu vzrušující. Když došli do generálova velkého bytu, nabídl Zackovi, jestli by se nechtěl osprchovat, a Zack dychtivě přijal. Vrátil se ze sprchy teprve před několika minutami, a tak jeho ještě vlhká kůže vyzařovala teplo vstřebané z horké vody a lesklé vlasy teprve začínaly usychat do jejich přirozeně rozčepýřeného stavu.

A co bylo nejlepší, měl na sobě vypůjčené Sephirothovo pyžamo, které mu bylo velké, takže si musel ohrnout rukávy. A všechno to černé hedvábí, vlnící se kolem Zacka a splývající po jeho štíhlém těle barvy mléka s medem, vyvolávalo v Sephirothovi touhy, o nichž si předtím myslel, že jich není schopen. Ale přesto byl pevně rozhodnut zapojit své téměř neselhávající sebeovládání a nevrhnout se na něho hned tento večer. Tohle byl vážný vztah, žádná aférka pro zábavu a uvolnění, a Sephiroth cítil, že se musí rozvíjet pomalu. Kromě toho měl Zack za sebou náročný den.

"Zavolal jsem do nemocnice, zatímco jsi byl ve sprše," řekl Sephiroth opatrně. "Poručík Kunsel v klidu odpočívá. Plně se zotaví a za pár dnů ho pustí."

Zack na okamžik zavřel oči a úlevně si oddechl. "Díky Gaii. Bude zítra moct přijímat návštěvy?"

"Když budeš chtít, aby přijímal."

"Tohle nemůžeš dělat," zasmál se Zack. "Už teď mě všichni nenávidí."

"Angeal říká, že tebe není možné nenávidět."

Zack váhavě vztáhl ruku po Sephirothově. Setkaly se na půl cesty a jejich prsty se propletly. Zack znovu žasl, jak hebká byla kůže legendárního šermíře, nebyl na ní jediný mozol navzdory faktu, že používal meč od dětství.

"Sephirothe, když jsi říkal, že jsi tohle ještě nikdy nezakusil, myslel jsi tím vztah, správně?"

"Ano. Je s tím nějaký problém?" Kupodivu byl generál trochu nervózní. Skrýval to dobře, ale Zackova neobyčejná vnímavost emocí jiných lidí očividně nedělala výjimku ani u těch slavných. Zackovi to připadalo roztomilé a probudilo to v něm první z bezpochyby mnoha ochranitelských pocitů.

"Ne, je to skvělé. Já jsem vlastně taky žádný… ehm, myslím vážný." Zack se ošil, ale generálův úsměv zmírnil napětí. "Myslíš, že… ehm, to mezi námi je vážné?"

Měl v úmyslu říct ´bude vážné´, ale Sephiroth ho jemně zatahal za loket, dokud se Zack neopřel o jeho rameno, a pak kolem něho ovinul paže.

"Já to s tebou myslím vážně," řekl tiše. "Ale musím tě znovu varovat. Navzdory všeobecnému názoru existuje spousta věcí, které nechápu a nevím, jak se dělají. Tohle, například. Mám se tě napřed zeptat, když se tě chci dotknout?"

"Nemusíš, když já nebudu muset. Platí?"

"Dobře."

"Super." Zack se naklonil a otřel si tvář o holou kůži na Sephirothově hrudi. "Můžu dělat tohle?"

Celým Sephirothovým tělem proběhlo zachvění; podvědomě chlapce přivinul těsněji k sobě. "Ano. Ale proč?"

"Líbí se mi, jak voníš."

Sephirothovy rty zašeptaly do jeho ucha: "Můžu tedy -"

"Nemusíš se ptát."

Sephiroth sklonil hlavu níž, aby mohl přejet rty od jeho ucha až k šíji. Pak se pomalu vrátil nahoru a kochal se při tom tichými slastnými vzdechy, které vyvolával. Nakonec zabořil nos do Zackových vlasů a zhluboka se nadechl. Jarní déšť a magnólie; poznal vůni svých sprchových přípravků, ale vespod bylo něco nedefinovatelného, co ji mnohem vylepšovalo.

To v Sephirothovi vzbudilo touhu znovu ho ochutnat a Zack musel mít tentýž nápad, protože v příštím okamžiku byla jejich ústa přitisknutá k sobě. Když se oddělili, začal se Zack smát, nejdřív tiše a pak hlasitěji, když viděl ten rozkošně užaslý výraz na Sephirothově tváři.

"Dostal jsi hysterický záchvat?" zeptal se generál. Lidé občas opravdu mívali zvláštní a extrémní reakce na jeho blízkou přítomnost.

"Ne," vyrazil ze sebe Zack, ale pak svůj smích ovládl. "Jen pořád nemůžu uvěřit, že se tohle všechno opravdu děje." Vzal do ruky pramen Sephirothových vlasů a skoro nábožně po nich přejel prsty. "Tak hebké. Vždycky, když jsem o nich snil, přestavoval jsem si, jaké asi budou."

"Ty taky?"

"Ty jsi snil o mých vlasech?" řekl Zack škádlivě, když dlouhé prsty pročísly jeho rozčepýřenou hřívu.

"Připadá ti to zvláštní?"

"Jo, ale hezky zvláštní. Sephirothe?"

"Ano?"

"Nemusíš být tak opatrný. Řeknu ti, když se mi něco nebude líbit, dobře?" Zack se odvážně natáhl pro další polibek a ukončil jej dřív, než se Sephirothovi zamlouvalo. "Kromě toho, já se nepolámu."

Tím si Sephiroth nebyl tak docela jist. Mnohokrát měl s něčím novým problémy, protože nedokázal odhadnout vlastní sílu. Zlomil Genesisovi ruku, když spolu poprvé zápasili, způsobil zranění dospělým Vojákům, když s nimi začal trénovat. Během sexu zatím nikoho nezranil, ale to bylo jen díky jeho impozantní sebekontrole… jenže postačí to, když už teď je jeho touha tak silná jako nikdy předtím?

"Ty ze mě opravdu nemáš vůbec žádný strach," zamumlal Sephiroth, když se k němu Zack přivinul ještě blíž v projevu oné přilnavé metody, jíž obvykle prokazoval svou náklonnost. "Nikdy jsi neměl."

"A přitom jsem děsil tebe, že jo?" Zack si položil hlavu na jeho rameno a Sephiroth ho k sobě najednou přitiskl tak pevně, jako by se bál, co se stane, kdyby se Zack od něho odtáhl. "Nikdy bych neudělal nic, co by ti mohlo ublížit. Nikdy bych si to neodpustil."

Sephiroth se trochu ironicky usmál ve snaze zamaskovat ten zvláštní rozechvělý pocit u srdce, vyvolaný Zackovým upřímným prohlášením. "To já mám v úmyslu chránit tebe."

"Nemám nic proti, pokud to bude fungovat i naopak. Od toho mám Angeala, aby o mě rodičovsky pečoval. Od tebe nic takového nechci."

"Ani já."

"Takže…" Zack se znovu zasmál, krátce a nervózně. "Budeme o tom mluvit, nebo to budeme brát, jak to přijde, nebo…"

"Po celém tom dnešním rozruchu a bylinkách na spaní, které jsem ti dal do čaje, si myslím, že nejlepší bude jít spát." Sephiroth měl v úmyslu mu džentlmensky nabídnout pokoj pro hosty, ale… "Chtěl bys spát se mnou? Jenom spát, alespoň tuhle první noc. Započetí našeho sexuálního soužití nechám na tobě."

"Teď jsi mě zklamal. No, když nechceš ty skočit na mě, tak já s radostí skočím na tebe." Zack se usmál překvapenému výrazu na Sephirothově tváři. "Veď mě."

Být spolu v jedné posteli jim přišlo úžasně přirozené. Stulili se k sobě uprostřed velké matrace a Zack si šťastně povzdechl, když byl bez váhání přivinut na nahou hruď. Sdílet postel s Deanem Mathesonem Zackovi vždycky připadalo jako narušení osobního prostoru a Sephiroth také nebyl zvyklý dělit se o svůj prostor na spaní, ale nyní instinktivně vyhledali jeden druhého a zjistili, že je jim tak spolu neuvěřitelně dobře.

"Sephirothe." Zackův hlas zněl skoro dětsky, když byl ospalý, a generálovou myslí prolétlo něco, co na první pohled vypadalo jako náhodná myšlenka - Rozsápám na cáry každého, kdo se jen pokusí ti ublížit. "Můžu náš vztah držet v tajnosti, jestli chceš. Můžeš mi důvěřovat."

"Důvěřuju ti. Ale chci, aby všichni věděli, že jsi můj."

Zack tiše popotáhl nosem a zachvěl se a Sephiroth přes něho rychle přetáhl přikrývku. "Tvůj. Kdyby byl tohle sen, tak bych se už probudil, že?"

Sephiroth si nebyl jist, co by na to měl říct. Rozhodl se tedy dál přejíždět dlaní po Zackových zádech od šíje až ke kostrči, protože se zdálo, že ho to ukolébává ke spánku. A pak mu v mysli vytanul neuvěřitelný sled slov.

Myslím, že tě asi miluju.

Na okamžik se zamyslel, jestli to není nevhodné, cítit takovou věc tak brzy na začátku vztahu. Každopádně by nemělo být snadné na to jen pomyslet poté, co mu bylo celý život vtloukáno do hlavy, že není schopen lásky, a on tomu věřil. Přemýšlet o tom bylo jako shodit ze sebe zbroj uprostřed bitvy pod nepřátelskou palbou a vystavit nechráněné srdce útoku. Měl by bolestně cítit, jak v jeho srdci praská tající led, ale teplo, které se tam rozlévalo, bylo příjemné, dobré. A to, co Zack s takovou jistotou řekl pak, bylo ještě lepší.

"Miluju tě."

Zack se k němu v polospánku přitulil ještě blíž a za pár vteřin spal. Každý, kdo ho znal, by se divil, jak to, že leží tak klidně, protože měl ve zvyku sebou ve spánku divoce házet. Sephiroth ho políbil a zamyslel se, jaké sny se asi odvíjejí za tím spokojeným úsměvem, než ho sám následoval do spánku, který se nepodobal žádnému, na jaký byl zvyklý. Temnota jeho ložnice byla místem, kde Sephiroth často vzpomínal na své bolesti a ztráty - Hojovu krutost, Gastův útěk, Genesisovu smrt i ten zatracený pocit při vzpomínce na oříškově hnědé oči, který mu probodával srdce.

Bylo zvláštní, jak temnota během jednoho dne zlaskavěla. Už nebyla jako ta nepřátelská čerň, jakou znal od dětství, v níž se skrývaly zkumavky a přístroje, ale najednou navozovala klid a mír něčeho staršího. Nebo možná něčeho, na co čekal, aniž si to uvědomoval. Všechny staré bolesti zůstaly, ale teď už jen v minulosti; napadlo ho, že dar, který držel v náručí, byl dostatečně velký na to, aby jim byl jednou schopen odpustit nebo se aspoň smířit.

Spánek se na něho snesl jako hvězdnatá noc na ospalou planetu a Sephiroth jej přivítal se slabým úsměvem. V posledním bdělém okamžiku poprvé v životě poděkoval Gaii za to, že se narodil.