Strikorov pozuruje mladého trénovaného zabijáka s obavou v očích, ale je to jiná obava než kterou Vrah vídá v očích všech mužů, které kdy zabil, mučil, vyslýchal, pracoval pro, pracoval s. Vrah je zcela odkázán na Strikorovova slova, protože nyní nemá žádnou jinou pevnou půdu pod nohama.
"Vím, že to nenapravím, vím, že nemůžu… udělat nic, abych to opravil nebo změnil. Chápu, že jsi někde úplně jinde než ostatní. Jenom chci, abys věděl, že pokud máš pocit, že nikdo… nechápe, nikdo to nemůže pochopit, že to nejde vysvětlit nebo popsat, můžeš… můžeš to povědět mně. Jestli kdy budeš chtít, já ti… budu ti naslouchat. Nemůžu tě utěšit a vím, že soucit… nic nezmění. Ale možná, že když se o tu tíhu s někým podělíš, bude snazší ji nést."
Zabiják nezvládne víc těch tišících slov, ani toho příjemného hlasu, který mluví účastně a citlivě. Vrah má pocit, že se hroutí celý jeho svět, že se rozpadá to poslední, v co věřil. Nedokáže snést víc reálného světa, a tak se disociuje. Náhle zmizí vrnění leoparda ve večerním slunci, náhle zmizí i minulost a současnost a je jenom zahrada. Voják se ocitá uprostřed své meditace, kde nachází klid.
Strikorov pozvedne obočí,když zaznamená naprosté uvolnění chlapcova těla, jeho náhlý klid a skelný pohled. Disociace. Pán domu skloní hlavu a povzdechne si - ví, kam tato situace vede, ale doufal, že jí může předejít. Pokud je ale dítě ve stavu, kdy před projeveným zájmem a vlídností uteče od reality, nejspíš není nic, co by mohl udělat, aby vyvrátil zjevný konec. Nechce, aby to tak skončilo.
Bude se muset smířit.
Pustí Vrahovo předloktí a zvedne se, aby opustil místnost, načež se zarazí - ten záchvat. Nastal, když chlapce pustil, když se zvedal a chtěl odejít. Mohlo se jednat o úzkost z opuštění? Je Voják tak osamocen, tak zoufalý,že se upjal na pouhý dotek, na první vlídné slovo…?
Strikorov chce věřit, že může něco udělat - nemusí to skončit jeho sebevraždou, ale pokud neuvidí jinou cestu, on sám Zabijákovi cestu z tohoto světa usnadní, jak nejlépe dovede. Nyní za sebou zavře dveře a nechá Vojáka, aby se vyrovnal sám se sebou alespoň částečně. Sám má ostatně ještě nějakou práci.
Když se Voják probudí, je zase tma. Kapačku má pořád navedenou, z etikety se dozví, že mu dávají stále stejný koktejl. Bolí ho tělo, potřebuje se hýbat. Vstane z postele, vytáhne si kapačku a opatrně se sehne k nočnímu stolku, aby se napil perlivé vody. Má na sobě čisté šaty - znamená to, že ho někdo musel nejenom převléknout, ale také osprchovat. Byl to Strikorov? Zbavil ho šatů od krve, stál s ním pod proudem vlažné vody, dával pozor na jeho zranění a omýval jeho bezvládné tělo? Voják si v prázdné místnosti odkašle, načež cítí, jak jeho tváře polévá horkost. Zrovna v té chvíli se ozve zaklepání na dveře. Zabiják otočí hlavu a chce zaujmout útočnou pozici; a proti Strikorovovi by měl, nebo si to alespoň myslel. Potřebuje čas, potřebuje si utřídit myšlenky, aby věděl, jak má dále postupovat. Teď na to nebyl prostor.
"Ahoj," pousměje se mafián a přiblíží se ještě o tři kroky. "Jsi si jistý, že můžeš chodit? Nemáš ho zlomený, ale určitě pohmožděný."
Mluví o jeho kotníku, uvědomí si Vrah. Pravda je, že bolest přestal vnímat už před lety.
"A co rameno?"
Voják jím několikrát pohne, při větší bolesti nezkřiví tvář, ale víc s ramenem nehýbe. Není si jistý, jestli je Strikorov nepřítel nebo ne, neví, jestli to, co mu řekl, je pravda, nebo ví, pro koho ve skutečnosti Zabiják pracuje a chce pouze informace a infiltrovat se k oddělení, pro které Vrah oficiálně pracuje.
"Dobře, jsem… rád vidím, že jsi… že je ti líp. Můžeš se mnou, jestli chceš. Prohlédnout si dům, jestli jsi při síle. A najíst se. Vzbudil ses dřív, než jsem čekal."
Vrah vyhlédne ven, je tma.
"Je k půl desáté," odpoví Strikorov na nevyřčenou otázku, načež pozvedne knihu ve své ruce. "Měl jsem v plánu si tu pár hodin číst, než se vzbudíš."
Vrah neví proč, ale mírně přikývne. Mafiánský boss to bere jako dobré znamení.
"Co kdybychom se zastavili za kuchařem na pozdní večeři? A pak tě provedu po pozemcích, ať víš, kde co je. Taky ti samosebou zařídím nějaký jiný pokoj, tenhle byl jenom dočasný, potřeboval jsem tě položit blízko mé pracovny a mého zázemí. Samozřejmě můžeš využívat všech místností v domě, ukážu ti, kde je posilovna, bazén a sauna a taky hlavní ložnici, abys věděl, kde mě najít. Ehm,” zarazí se mafián. “Tedy… pokud chceš. Jenom pokud chceš, můžeš… můžeš se tu porozhlédnout sám.”
Vrah je ponechán na vážkách, potřebuje si srovnat myšlenky, ale něco ho táhne ke staršímu elegantnímu muži, který je k němu velmi milý. Není to předstíraný zájem ani strach, není to strohá profesionalita nebo forma lítosti. Zabiják tohle ještě nikdy nezažil, nejspíš právě proto pohlédne Strikorovovi do očí a kývne ven ze dveří. Strikorov se pokusí zakrýt úsměv, ale selže, a Zabiják je zcela bezradný; pokud je tohle druhý nejnebezpečnější muž v Evropě, kde se v něm bere tahle lidskost, tohle štěstí…? Zabiják tohle nevěděl.
“Dobře, já… pojď, můžeme… víš, doktor nařídil, že bys neměl chodit. Vím, že zvládáš bolest jinak než ostatní, ale… přesto....”
Co tím chce Strikorov říct? O co mu jde - o bezpečí jeho vězně? O jeho pohodlí? Náš hlavní hrdina několikrát zamrká, načež udělá dva kroky ke dveřím. Když necítí, že by ho jeho věznitel následoval, ohlédne se přes rameno.
“A-ano, ovšem. Ehm, pojď. Tady, hned tady vlevo, to je… moje část domu. Jsem tu já a… no. Sídlo má čtyři domy, první dům je tento. Tady,” otevře dveře do prostorné místnosti, “je moje pracovna. Ty dveře naproti vedou do ložnice, ty vlevo do posilovny.”
Vrah ví. Už tu přece byl. Má celou budovu zmapovanou - ale nevěděl, že tu jsou další budovy. Ovšem když se rozhlíží po místnosti, výhledu na zahradu a také po uskupení pokojů, něco mu tu nesedí. Byl tady, dělal tu přece průzkum. Pak se vrátí myšlenkami ke Strikorovově vysvětlení: jsou tu čtyři domy. Vrah se tehdy, během své mise, nejspíš nedostal do hlavní budovy. Pravda, v té budově Strikorov byl, i s těmi chlapci, ale… byla ti nejspíš jiná budova. V této nikdy nebyl.
“Tady, naproti ložnice pro hosty, je kuchyně, za ní jídelna. A tam, na konci chodby, je… místnost pro ochranku. A nějaké další věci. Vím, že umíš počítat a časem bys to znistil, takže… za zdí ložnice pro hosty je… ještě jedna místnost. Je… asi chápeš, co v ní projednávám. Je… odhlučněná, neboj.”
Ano, jeho otec taky takovou místnost měl. Vrah v ní trávil většinu svého času - ať už mučil nebo zabíjel on, nebo byl sám mučen - otec tomu říkal rozcvička. Vrah zatřese hlavou. Ne, tyhle myšlenky ne.
“Promiň, nechtěl jsem tě… promiň. Půjdeme se podívat támhle, je tam kuchyň. Jsem si jistý, že máš hlad. Můžeš se posadit? Pierre? Pierre! Můžeš podávat večeři?”
Komentáře
Okomentovat