Probudí ho křik a bolest hlavy. Křik je za zavřenými dveřmi, nejspíš v chodbě dále od místnosti, do které ho zavřeli. Vrah kalkuluje - má spoutané ruce, nikoliv nohy, to pro něj nepředstavuje překážku. Má otřes mozku, naražené žebra, pohmožděnou nohu, vymknuté rameno a nejspíš naražené zápěstí. Museli s ním několikrát hodit, než ho dopravili sem. Je schopen pohybu, dedukuje Agent, a také útěku. Snaží se sesbírat soustředění a rozpoznat, o čem se hlasy dohadují nebo kvůli čemu křičí, ale nejde to. Slyší je, ale nerozumí jim. Leží na… posteli. Je oblečený. V místnosti kromě postele, nočního stolku a těžkých závěsů není nic. Voda na zemi u postele. Dveře jsou zavřené a okno zastíněné, ale pootevřené. Stmívá se - byl v bezvědomí víc než dvanáct hodin, pokud je týž den. Netuší kde je, nemá u sebe nic; zbraň, odznak, doklady, finance, mobil - zhola nic. Marně se snaží si vzpomenout, co se stalo, kde přesně byl, když ho napadli a co po něm mohou chtít. Je to osobní? Našla si ho mafie? Manning? Nebo je to z jeho vlastní strany - rozhodl se Neil, že je načase Vraha hodit přes palubu?
Agent nemá čas na podloženou teorii, nemůže se soustředit ani na hlasy za dveři, příšerně ho bolí hlava, slyší vlastní tep, který přerušuje jenom zvuj jeho mrkání. Snaží se zklidnit dech, nehýbat se a předstírat spánek. Ví, že ho někdo musí přijít zkontrolovat a taky ano - hlasy zmlknou a Vrah slyší kroky, pak někdo pomalu a tiše, obezřetně, vstoupí do místnosti. Podle váhy a vyměřeného kroku muž, tak 190 liber, možná 6 stop vysoký. Tiše se posadí na postel kousek od vězně a dotkne se jeho hlavy, odhrne mu vlasy z čela a soucitně sykne, když vidí, v jak nepřirozené poloze sem byl vězeň pohozen. Nepřišel ublížit, dedukuje Vrah, takže po něm něco chtějí? Informace? Pokud to jsou Evropané, nesníží se k fyzickému násilí, ale mají schopnější psychology. Jeho věznitel však naopak zbaví vězně pout, načež k němu promluví tichou angličtinou, která resembluje britský přízvuk, ale ten člověk Brit není: “Jsi vzhůru? Omlouvám se za jejich chování, nebude se opakovat, slibuju.”
Vrah vyhodnocuje. Myslel si, že s ním bude mluvit nějaký poskok, ale tohle očividně není ten případ. Nejspíš to bude člověk, který jeho únos zorganizoval. Kdyby ho tolik nebolelo celé tělo a hlavně hlava, přemýšlel by jistě jasněji.
“Musíš si lehnout jinak, tohle tě musí bolet,” poznamená věznitel tiše, uchopí Agenta za trup a položí ho do stabilizované polohy, Agent pohyb natož dotek nečeká, otevře oči a trhne sebou.
“Ššš, klid, klid, no tak. To nic. Neboj se, nechci ti ublížit. Omlouvám se za jejich chování, nebude se to opakovat,” zopakuje muž ještě jednou, když vidí, že jeho oběť vnímá. “Chtěl jsem, aby tě našli a přivedli, ne aby tě zbili a spoutali. Už jsem je… ehm, už jsem to vyřídil. Volal jsem doktora, bude tu za pár minut. Jak ti je? Co tě bolí nejvíc?”
Vrah se chce podívat na svého věznitele, ale v místnosti je tma a on by musel otočit hlavu, aby na něj viděl. Samozřejmě neodpoví, na bolest je zvyklý a lékaře nepotřebuje. Spíš chce vědět, proč tu je. Očividně se jedná o omyl, měl být k tomuto muži dopraven, tohle zacházení byla chyba, muž se omluvil už dvakrát. O co tady jde? Kdo je to? Co po něm chce?
Muž se dívá vyčkávavě, jakoby čekal, že mu vrah odpoví, načež zavrtí hlavou: “Vlastně ano, já… zapomněl jsem, promiň. Je ti na zvracení?”
Vrah se snaží zaostřit na cizincovy oči, ale v místnosti je příliš velká tma. Zavrtí hlavou. Má ruce i nohy volné, kdyby bylo nejhůř, může se pokusit o útěk.
“Nejsi v nebezpečí, klid, jenom chci vědět, jak ti můžu pomoct. Všechno bude brzy v pořádku, doktor tě ošetří a já slibuju, že už se to nestane,” poví mu tiše muž. “Přikryju tě a za chvíli se vrátím i s doktorem.”
Vrah je ponechán samotě a myšlenky mu víří. Ten hlas mu přijde povědomý, vzdáleně známý. Ten libý britský akcent a jeho hluboký hlas mu přináší podivnou úlevu. Pokusí se proniknout do svých vzpomínek z dětství, ví, že toho muže zná z dob, kdy ještě pracoval pro dům svého otce - ale tento nápad rychle zavrhne. Jeho vzpomínky na celé dětství jsou v něm zablokovány. Kdyby si vzpomněl, zbláznil by se, přinejlepším, takže se prozatím spokojí s tím, že muže zná ze sídla svého otce, což ale evokuje další otázku: pokud zná otce, bude se mstít? Ví, co se stalo? Prodá ho Strikorovovi, nebo někomu horšímu? Nebo je tu naopak proto, aby pokračoval v tom, co ho otec…? Otřese se a pokusí se posadit - ne, špatný nápad. Bolí ho celé tělo, ale hlava je nejhorší, bude zvracet, určitě bude -!
“Ale ne,” ozve se ode dveří a někdo mu spěchá podat lavor, načež se k němu sehne druhý muž.
“Nejspíš otřes mozku, to bude dobré. Dám ti kapačku, bude ti za chvíli líp. Potřebuju se podívat na to rameno… pomoz mi,” popožene doktor muže, pro kterého byl vrah přivezen. “Musím ho nahodit.”
“Zabiju je,” sykne muž a pomůže vraha držet, ale ten se s bolestí popraskaných kostí a vykloubených ramen a kyčlí vyrovnává poměrně dobře. Problém je hlavně jeho hlava.
“...určitě má pohmožděniny po celém těle. Potřebuju vidět, jestli má zlomené žebra, nechám mu tady ortézu na ruku a na kotník. Určitě by neměl několik dní chodit,” rozumuje doktor.
“Postarám se o to,” slíbí muž.
“A příště laskavě pouč své muže o tom, jak mají jednat s tím, koho chceš unést,” sýčkuje doktor.
Jejich rozprava nejspíš pokračuje, ale vrah opět upadne do bezvědomí.
Komentáře
Okomentovat