Když se vzbudí, je tma. Nemá ponětí, jak dlouho tu je. Je v místnosti jiné, větší, s krbem, posezením, lampami, balkonem. Vidí na zahradu, je tam… bazén, který už jednou viděl. Koberec s vysokým vláknem, bílý. Vrah se zamračí - ví, kde je. Ví přesně, kde je, i kdo s ním mluvil. Polije ho horkost; jeho plán nevyšel. Byl odhalen. Strikorov ví, kdo je i co dělá a jaký je jeho úkol, je tady kvůli následkům. Udržují ho vzhůru nejspíš kvůli dalšímu mučení nebo informacím. Má v hlavě zmatek, není si jistý, jestli to byl sen nebo se to stalo, jak moc se jeho noční můry kloubí s realitou. Není sám schopen rozpoznat skutečnost, a tak je odkázán na čekání. Usne ještě dvakrát, ale když se probudí počtvrté, je den a vedle něj sedí… Strikorov. Je to on, Voják si ho pamatuje z fotek. Vrahovi se zadrhne dech v plicích, čímž se prozradí a Strikorov v křesle zvedne hlavu od rozečtené knihy. Když vidí agenta při smyslech, opatrně odloží knihu a vstane, aby se záhy posadil na postel.
“Ahoj,” zašeptá pomalým, hlubokým hlasem. Je to jako vrnění leoparda - uklidňující, svůdné, příjemné. "Cítíš se líp?"
Vrah sleduje Strikorova jako muže, jako nebezpečí, jako vraha a vojáka stejné šarže, jako svého nadřízeného, ale ne svého nepřítele. Strikorov se k němu chová velmi slušně a Vrah by měl minimálně dorovnat, proto na jeho otázku mírně kývne.
"Nevím, jak moc jsi mě předtím vnímal. Mrzí mě, co se stalo, měli tě přivést, ne ti… ne ti ublížit," tváří se starostlivě. V jeho očích je něco, co Vrah v očích jakéhokoliv muže nejspíš ještě nikdy neviděl. "Chtěl jsem… jít sám, ale bál jsem se, že bys… z toho měl špatný dojem."
Nepřesný překlad, všimne si Zabiják. Jeho angličtina je příjemná a velmi dobrá, ale není to jeho rodný jazyk, ačkoliv se mu nejspíš věnuje dlouho, stále je tam znát přízvuk - ovšem není ruský.
"Hledal jsem tě od chvíle, co se stalo to celé…" Strikorovův výraz se změní; jeho rysy ztuhnou, očividně je to osobní, ale pak je to najednou pryč a jeho tvář je opět uvolněná, opět přívětivá. Jako by se snažil si ochočit a stray, všimne si Agent, načež si vzpomene na IT na oddělení; kdyby tě byl Strikorov dostal, byl bys na místě těch zabijáků, nebo těch chlapců…? Zdá se, že Vrah dostane svou odpověď, ačkoliv o ni nikdy nestál. "Co ses dostal od svého otce. Ale schoval ses dobře, velmi dobře. Nemohl jsem tě najít. Hledám tě roky - nedokážu si představit, co všechno jsi musel zažít. Ale i tak to nejspíš bylo lehčí než všechno to, co ti… všechno, co jsi zažil při tom jeho… výcviku."
Vrah je oslabený, ale Strikorov má pravdu, jeho přemýšlení se vrátilo. Nestíhá analyzovat. Není tady jako vězeň, není tady jako informátor a zdá se, že Strikorov neví, že je Vrah u tajné jednotky a že má za úkol ho usvědčit a eventuálně zabít, pokud nebude jiná možnost. Strikorov… o Vrahovi nic neví.
"Myslel jsem, že zamíříš do Ruska. Hledal jsem tě tam, potom v Americe, mířil jsem do Británie. Napadlo mě, že jsi mohl zažádat o azyl jako voják s výcvikem u některé jednotky, ale nikde jsem tě nenašel. Až pár týdnů zpátky mi jeden z mých lidí dal echo, že se pohybuješ ve třech městech okolo. Trvalo další měsíc, než tě viděl někdo z mých lidí. A definitivně potvrzeno, že jsi to ty, jsem měl až ve chvíli, kdy jsi se pokusil zamaskovat, že pracuješ pro jednoho velmi vysoko postaveného člověka," Strikorov se pousměje a velmi pomalu položí svou dlaň na Agentovo předloktí. "Bohužel pro tebe se s tím člověkem osobně přátelím, nebyl pro mne tedy problém zjistit si pravdu. Ale musím uznat, že se o sebe staráš velmi dobře, dáváš si záležet na svém utajení i na tom, aby nikdo nevěděl víc než nutně musí. Pak jsem tě konečně viděl v knihovně před pár dny. A nevěřil jsem svým očím: vyrostl jsi, samozřejmě. Naposledy jsem tě viděl, když ti bylo třináct. Tvůj otec byl psychopat a dostal, co si zasloužil - ale… víš, nikdo nevěděl, co se tam tehdy stalo. Mysleli jsme, že má dost nepřátel na to, aby… víš. Myslím si ale, že to celé proběhlo zevnitř. K tomu starému paranoikovi se nedalo dostat zvenčí. A jediný, koho jsme po příjezdu na místo viděli na kamerách, jak utíká přes plot, jsi byl ty."
Vrah udrží svou tvář netečnou jako u výslechu nebo při mučení, ale ještě se nedistancoval. Nedokáže odtrhnout pohled od Strikorovových zelených očí, nemůže necítit dotek na svém předloktí, nemůže nevnímat jeho laskavý tón, a přece v něm je ten rozpor: Tohle je Strikorov, je to ten chlap, pro kterého byl cvičen, proč jinak by se jím otec chlubil? A dle poznámek, které četl, byl Zabiják cvičen za účelem být prodán jako nájemný vrah nebo voják či assassin nejvyšší nabídce. Tu měl dle všeho Strikorov.
"To tys tam všechny postřílel. Je to tak?" nezní to moc jako otázka, Strikorov si je poměrně jistý, proto Zabiják přikývne.
"Bylo ti…" Strikorov rychle počítá, načež zavrtí hlavou. "Nedokážu si ani… představit. Co všechno sis musel zažít. Nevím… nevím o tobě nic. Nic, co se stalo, nic co jsi dělal potom, co ses osvobodil. Neměl si nikoho, kdo by ti pomohl, neznal jsi nic vyjma svých nadřízených. Já si… mrzí mě to. Mrzí mě, že jsem něco neudělal, když jsem mohl. Doufal jsem, že když tvému otci udělám dostatečně vysokou nabídku, prodá tě a já nebo onen člověk, pro kterého jsi předstíral, že pracuješ, bychom tě odtamtud dostali. Ale dostal ses odtamtud dřív, než jsme stihli zjistit, kde jsi. Po půl roce jsem si myslel, že jsi mrtvý, na kamerách bylo vidět, že jsi zraněný, pátral jsem v místních nemocnicích, márnicích, všude. Tak jsem doufal, že jsi to přežil a že jsi v pořádku. A pak, o několik let později, přišla ta zpráva. Viděli tě tu. A pak jsem… tě viděl já sám. Nedokázal jsem stát stranou - v té knihovně jsi vypadal… umíš se o sebe postarat. Nehladovíš, nespíš na ulici. Víš, co děláš. A tak jsem chtěl, aby tě… přivedli. Aby tě přivedli za jakoukoliv cenu - přivedli, ne unesli. Myslel jsem spíš, aby ti nabídli práci, zakázku špionáže, něco, v čem jsi velmi dobrý. Ale oni… ah, co si člověk neudělá, to nemá."
Strikorov si povzdechne a Vrah nestíhá pobírat informace, které jsou mu sdělovány. Strikorov ho chtěl vykoupit, to ano. Ale chtěl to… kvůli…? Jeho bezpečí?
"Doufal jsem, že tě najdu někde s… víš, třeba na univerzitě. Že tě nechám chvíli sledovat. Doufal jsem, že mi lidi zahlásí, že máš pevný vztah, že nejsi sám,že třeba studuješ a možná máš nějakou brigádu jako fitness kouč. Že studuješ psychologii, abys mohl dělat v institutu, možná literaturu nebo jazyk, abys zůstal v archivu nebo v knihovně. Abys... " Strikorov si promne kořen nosu a Agent nerozumí situaci, do které se dostal.
Celý jeho dospělý život je... lež?
Komentáře
Okomentovat